sobota 18. ledna 2014

Ti starší a ti mladší

S mým rostoucím bříškem roste i zájem stávajících dětí o neviditelného sourozence.

Hlavně z Matýskovy strany se množí dotazy na to, kdy už se miminko narodí, zda se v případě, že to bude kluk, může jmenovat Rolík nebo jak to v břiše vypadá. 

A přibývá i prostých a kouzelných konstatování jako, že „až se miminko bude rodit, já se budu maminko dívat“. Kromě toho Matýsek předesílá, že bude miminku půjčovat hračky, učit ho chodit a bude na ně hodný.

Včera jsme si před spaním povídali v posteli. 

Děti mi hladily a pusinkovaly bříško a Matýsek peskoval Amálku, aby byla opatrná, že jinak to miminko vevnitř umačká. Už to mě dojímalo. 

Ale když pak spustil „Ježíšku panáčku, já tě budu kolíbati“ s tím, že je to ukolébavka pro miminko a přitom upřeně pozoroval, jestli uvidí, jak kope, neudržela jsem své hormony poháněné slzy dojetí v klidu.

Mám zkrátka z přístupu těch svých starších potomků radost. A doufám, že jim to vydrží a nebudou mít ve spojitosti s benjamínkem rodiny žádné hovězí nápady, kterými se proslavil například můj tatínek.

Tomu se narodila ségra, když mu bylo osm. 

Jednou jí v kočárku dostal spolu s bratránkem na hlídání. Kluci vyrazili na procházku, a jelikož jen tak trajdat s kočárem se jim zdálo pochopitelně nudné, rozhodli se zakomponovat do nuceného babysittingu trochu adrenalinu.

Vyvezli kočárek s nebohým miminem na kopec a spustili ho dolů. K řece.

Kočárek se zastavil o zábradlí mostu, překlopil se a ubohou Gábinku zanechal jen centimetry od pádu do Úpy.

Kluci si z toho ale moc nedělali. Řvoucí nemluvně šoupli zpět do kočáru a vydali se k domovu.

Jejich kaskadérský kousek by jim zřejmě prošel. Nebýt toho, že vyděšená babička po nahlédnutí do kočárku zjistila, že její malá dceruška má nohy na polštářku a hlavu pod peřinkou.

Své nepozornosti zřejmě kluci litovali, ale s pravdou museli ven.

Od té doby uplynulo už spoustu let a z děsivého zážitku se stala oblíbená rodinná historka.

Matýskovi ji ale pro jistotu zatím vyprávět nebudu...


Ilustrační foto z těhotenství s Ami :-)


6 komentářů:

  1. Naprosto chápu, že Tě to dojímalo. Já jsem se včera dojala jen tím, že mi Kryštof hladil břicho a ptal se, jestli už by tam nemohl být brácha. Doufám, že jeho přístup bude časem podobný jako u vás:-))

    OdpovědětVymazat
  2. Děti jsou úžasné, Baru! A ta fotka je dokonalá! Chci vidět letošní, v oblečení obou lumpíků!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherně dojemné - to hlazení bříška, ne ten pád:D.
    Chceš mít dětičky u porodu? Mi to totiž přijde jako výborný nápad, samozřejmě pokud nejde o rizikové těhotenství apod. Na druhou stranu některé děti to asi může vyděsit... Rozhodně je ale porod přirozený, k životu patří a bylo by fajn, kdyby se ho děti mohly účastnit častěji, než jak je zvykem.

    Ad pád: nás se sestrou, (jsem z dvojčat), převrátil děda, takže jsme málem skončily v potoce. Na kočárek pro dvojčata už by to hold chtělo udělat si
    řidičák.:D
    Mějte se krásně.

    Verča

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)