Jako bych se vracela do svých pubertálních let...
Kdysi na začátku, což není zase tak dávno, mělo mé randění
určité hranice nastavené rodiči. Prakticky tedy maminkou.
Než jsem poznala muže, byla jsem takové telátko naivní.
Většinu času jsem trávila doma s knížkami a na nějaké noční juchání s kýmkoli,
mě příliš neužilo.
Pak přišel zlom.
Pro maminku přímo šok.
Její knihomolská dcérenka se totiž zamilovala. A najednou
chtěla chodit ven nejen večer, ale považte, dokonce i v noci! A s klukem!
Diskutovalo se, brečelo se, hádalo se... Nicméně nakonec
jsme společně k určitému konsenzu dospěli a mně byla poskytnuta nemalá
dávka svobody. Ale i přesto se zejména doba trvání takového rande omazovala na maminčino
rozhodnutí.
Roky plynuly, maminka povolovala otěže a přišlo krátké a
krásné období, kdy jsem mohla randit jak jsem chtěla. Víceméně.
Jenže, zcela nečekaně zasáhl do hry Matýsek.
A to byl konec milostných dostaveníček kdykoli, kdekoli a na
jakkoli dlouho. Tedy, ne že bych to oplakávala. Na to jaksi nebyl prostor ani
myšlenky.
To až časem jsme s mužem opět dospěli k závěru, že
by nebylo špatné si občas odskočit od toho miminkování a všedního žití a trochu
se povyrazit. Ale co s dětmi, jejichž počet se zvyšuje geometrickou řadou?
Nezbývá, než laskavě požádat babičku o hlídání.
A tak jsme zase na začátku. Jenže dnes už délku našich
ranďat neurčují jen rodiče, ale i vlastní potomci. Člověk se sotva stačí přepnout
z módu „matka na plný úvazek“ do módu „milenka v akci“ a už je načase
vyzvedávat potomstvo.
Zpravidla pro tu chvíli vřeštící a zcela demolující pečlivě
vypiplanou romantickou atmosféru...
Ale co naplat, nebudou po nás toužit věčně. Jednou si ty
role vyměníme a pak se uvidí, kdo se bude smát naposledy :-)
 |
| Z posledního rande...Hobitího :-) |
V každém případě však patří maminkám, potažmo babičkám,velké díky za poskytované hlídací služby!!!
Milá Báro,
OdpovědětVymazattaké patřím k hlídacím babičkám. Vlastně jen teď vracím to, co jsem často využívala sama od mých rodičů. Bohužel ale především pro práci, nebo když byly dcerky nemocné. S odstupem času lituji toho, že pro "randění" s mým mužem skoro nikdy.
Ale tak už to asi bývá, že teprve s přibývajícími lety a odstupem víš, co vše jsi
měla udělat lépe. Přeji krásnou noc a moře pohody.
Pavlo, moc děkuju :-)
VymazatMy toho hlídání pro randění, taky moc nemáme...babičky jsou pracující, je to kříž mít děti v mladém věku ;-) Ale rozhodně si neztěžuju, jsem ráda, za to, co máme a babičky máme opravdu úžasné :-)
Téda, jsi kočka, Baru! Velmi mě pobavila věta o tom, kdo se bude smát naposled, chichi :D.
OdpovědětVymazatLuci, díky :-) No jo, když jde člověk jednou za uherskej rok mezi lidi a ještě k tomu s vlastním mužem, musí se snažit, aby nestrašil :-)
VymazatBáro moc vám to sluší..A určitě si užívejte i dětí i randění:))) Miluji vaše články. jsou super
OdpovědětVymazatBari, tobě to ale sluší !!!!! Fakt kočka !!! Krásně si užívej "randění" !!!!! Ono je to občas potřeba, vyrazit si někam jen tak ve dvou ....bez dětí ....pa, pa Marki
OdpovědětVymazatJe fakt, že jsem si tenhle hlídací poměr, neuvědomila. Asi to jednou přijde s babičkovskou praxí:-) Ale, že nám kveteš, jen do krásy!!!:-)
OdpovědětVymazatJo, randění, něco málo jsem si ho užila, ale byla jsem spíš pořád "divná" :-D
OdpovědětVymazatNicméně vzala jsi to za správný konec, člověk musí občas vypnout a udělat něco nejen pro děti, ale i pro vztah. A opravdu Ti to moc slušelo :-)
Jé, ty lichotky se tak krásně poslouchají...tedy čtou :-) Moc děkuju!
OdpovědětVymazatBaru, tobe to straaaaasne slusi s tim briskem ;).
OdpovědětVymazat