Babičky

Dnes primitivní veršíčky, pro naše milé babičky ;-)

Naše babi pardubická,

s tou trávit čas, to je pecka.

Za „muže“ má Ádíčka,

co má Rowný zádíčka.

Chodí s námi na mašinky

dělá s námi volovinky.

A protože se bojí myší,

má radši půdu plnou „duší“.

 

Od Ádíkové babičky,

míříme na králíčky.

Ty má babi králíčková,

co tuhle zvěř stále chová.

Babičky jsou zkrátka prima,

ať je léto nebo zima.

 

Narodily se pohádky!

O pohádkách pro kulíšky, tedy pohádkách primárně určených k předčítání nedonošeným dětem, a jejich nejbližším, jsem tu už psala. Mé dva nesmělé pohádkové pokusy jste si měli i možnost přečíst. (O nedočkavé dušičce a Jak měla sudička zpoždění)

Ale včera přišel velký den!

Pohádky pro kulíšky 2, spatřily světlo světa v podobě krásné knížky plné pohádek, básniček a ilustrací.

A já jsem moc ráda, že i moje pohádky a jedna básnička, k nimž vytvořil kouzelné ilustrace můj nebiotatínek Áda, se staly jejich součástí.

Pominu fakt, že vidět svoje jméno na stránkách knížky je pocit povznášející a úžasný, neb o napsání knížky jsem snila už jako malá, sotvaže zvládající základy psaní. I když tehdy mé pokusy byly velmi nesmělé a mé nejranější dílo, pohádková divadelní hra O Lesním království (v hlavní roli sympatičtí skřítci Stromík a Zemík) zůstalo navždy nedokončené.

Hlavní ovšem je, že celý tenhle projekt je krásnou ukázkou toho, že když se lidé s dobrým úmyslem spojí, může z toho vzniknout něco nádherného. Něco, co může dál šířit radost, útěchu a podporu.

A o to jde v kulíščích pohádkách především.

Moc děkuju Edith Holé, že moje texty do pohádek přijala. Jsem hrdá na to, že můžu být jejich součástí.

A teď z té praktické stránky.

Kdybyste náhodou zatoužili pohádky umístit ve svých knihovničkách nebo je nadělit pod stromeček, měly by být snad v prodeji od příštího týdne. A to v knihkupectvích Kanzelsberger a hračkárnách Bambule. Případně v na eshopu Nedoklubka.

Nakonec kulíškovská básnička, psaná k loňským Vánocům a v knížce taktéž umístěná.

...

Přání

Pod vánoční stromeček,

dnes nadělil se chlapeček.

Je však tuze malinký,

trochu z toho stůně,

jediné přání maminky:

bys silný byl jak slůně!

To přání pošlem do nebe,

na andělských křídlech,

Ježíšku, je pro tebe,

bys napsal šťastný příběh.

O chlapečkovi s čepičkou,

co hřeje mu teď vlásky,

co uzdraví se, prožije,

život se spoustou lásky.

Od nebiotatínka Adolfa Lachmana

Na rozloučenou

Babička si nepřála pohřeb. Nikdy neměla ráda velké akce. Obzvláště pak ty, které by se měly nedejbože točit kolem ní.

Bylo jí vyhověno.

Sešli jsme se doma. Děda, její děti a vnoučata. Bylo nás sedm.

Smáli jsme se. Brečeli. A vzpomínali.

Ale já jako bych ji pořád nedokázala pustit. Snad proto, že jsem neměla příležitost se rozloučit.

Až dnes dopoledne. Vyrazila jsem s dětmi do lesa. Povídala jsem si s nimi, stavěla domeček pro skřítky a učila lézt Matýska na strom.

A někde mezi tím vším konečně přišla úleva. Snad za to mohl ponurý lesní klid. Nebo to, že jsem po těch několika podivně hektických dnech mohla být zase sama s dětmi.

Smutek sice zůstává. Ale s ním i klid a poznání, že to zřejmě tak mělo být.

...

Na rozloučenou

Snad anděl, co ti u lože stál,

měl smysl pro humor a něco ke čtení ti vzal,

na tu dlouhou cestu, co tě čeká,

neznámou, jíž mnohý z nás se leká.

Možná vyprávěl ti cestou vtipy,

nebo dával tajné tipy,

k tomu, co dál se bude dít,

a jak tu zkrátka v klidu být.

Tak jen buď šťastná, milá babi,

a nezbývá než Ti popřát aby,

byl kolem tebe stále smích,

ať už jsi na zemi, či v oblacích.

...

Středověký výletnický epos

 

Výlety, jó to je naše,

o víkendech ponejvíce,

dnes jsme opět zavítali,

na místo zvané Dětenice.

V Dětenicích žije stále,

středověký duch,

u šenkýřky nevíš jistě,

zda nešálí tě sluch.

Ta holka ti klidně tyká,

nazývá tě pakáží,

zdá se, že tvé slušné mravy,

atmosféře překáží.

Nesměle jsme objednali,

„naprděnou“ vodu,

k tomu nějaký dobrý „žrádlo“,

a jdi „holoto“ domů.

Z Dětenic jsme zamířili,

na známý hrad Kost,

zde Čarodějná konference,

však byla jako host.

Moc jsme toho neviděli,

jen spoustu zvláštních stánků,

vykladačů snů a karet,

i sedliny z šálků.

Však rytířský turnaj,

náladu nám vylepšil,

děti byly jako v tranzu

a z rytířů pot jen lil.

Matýsek pak zbytek dne,

hrál si na rytíře,

život nám zachraňoval,

v temné skalní díře.

Neb pro pro malé schlazení,

do skal jsme si vyšli,

teď již sláva nazdar výletu,

doma byste nás našli.

 ...

 

Narozeninová aneb první výročí

Nečtěte!  Určeno ke zpěvu!  Tahák v podobě melodie zde:

 

Blogová narozeninová 

Můj blog má narozeniny,

a já mám přání jediný,

ať vás baví, neunaví,

hlavně pobaví.

Díky, že ke mně chodíte,

nevíte, jak mě těšíte,

ať vás baví, neunaví,

hlavně pobaví.

Zvedněte číše, klikejte tiše,

mám v hlavě článků, zas na celý rok,

a proto přijděte jednou, přijděte dvakrát,

přijděte třikrát, míň už ani krok.

 ...

Děkuju za všechny návštěvy a komentáře. Moc si jich vážím a psaní mě baví zase o něco víc.

Tak na ten další společný rok! "Cink!"

Valentýnka

 

Na svatého Valentýna,

topí svůj žal v číši vína.

Být dnes single,

to je na nic,

Ať jsi děvka nebo panic.

Tohle jí teď hlavou běží,

V srdci zebe, venku sněží.

Letěl kolem jeden Amor,

to už byla skoro namol.

Zastavil se,

chvíli kouká,

pod vousy si něco brouká.

Rozhlédne se, hledá cíl,

vzápětí šíp vytasil.

Na chlápka za barem míří,

v tu ránu se láska šíří.

Slečno, vy jste ale kočka.

Červená se,

taje vločka.

Na svatého Valentýna,

sedí s ním nad číší vína.

Vyrostla tu láska tichá,

Amor jihne,

slzí, vzdychá.

...

Krásného a veselého Valentýna! :-)