S mým rostoucím bříškem roste i zájem stávajících dětí
o neviditelného sourozence.
Hlavně z Matýskovy strany se množí dotazy na to, kdy už
se miminko narodí, zda se v případě, že to bude kluk, může jmenovat Rolík
nebo jak to v břiše vypadá.
A přibývá i prostých a kouzelných konstatování jako, že „až
se miminko bude rodit, já se budu maminko dívat“. Kromě toho Matýsek předesílá,
že bude miminku půjčovat hračky, učit ho chodit a bude na ně hodný.
Včera jsme si před spaním povídali v posteli.
Děti mi hladily a pusinkovaly bříško a Matýsek peskoval
Amálku, aby byla opatrná, že jinak to miminko vevnitř umačká. Už to mě
dojímalo.
Ale když pak spustil „Ježíšku panáčku, já tě budu kolíbati“
s tím, že je to ukolébavka pro miminko a přitom upřeně pozoroval, jestli
uvidí, jak kope, neudržela jsem své hormony poháněné slzy dojetí v klidu.
Mám zkrátka z přístupu těch svých starších potomků
radost. A doufám, že jim to vydrží a nebudou mít ve spojitosti s benjamínkem
rodiny žádné hovězí nápady, kterými se proslavil například můj tatínek.
Tomu se narodila ségra, když mu bylo osm.
Jednou jí v kočárku dostal spolu s bratránkem na
hlídání. Kluci vyrazili na procházku, a jelikož jen tak trajdat s kočárem se
jim zdálo pochopitelně nudné, rozhodli se zakomponovat do nuceného babysittingu
trochu adrenalinu.
Vyvezli kočárek s nebohým miminem na kopec a spustili
ho dolů. K řece.
Kočárek se zastavil o zábradlí mostu, překlopil se a ubohou
Gábinku zanechal jen centimetry od pádu do Úpy.
Kluci si z toho ale moc nedělali. Řvoucí nemluvně
šoupli zpět do kočáru a vydali se k domovu.
Jejich kaskadérský kousek by jim zřejmě prošel. Nebýt toho,
že vyděšená babička po nahlédnutí do kočárku zjistila, že její malá dceruška má
nohy na polštářku a hlavu pod peřinkou.
Své nepozornosti zřejmě kluci litovali, ale s pravdou museli
ven.
Od té doby uplynulo už spoustu let a z děsivého zážitku
se stala oblíbená rodinná historka.
Matýskovi ji ale pro jistotu zatím vyprávět nebudu...
Ilustrační foto z těhotenství s Ami :-) |
nádherné foto
OdpovědětVymazatNaprosto chápu, že Tě to dojímalo. Já jsem se včera dojala jen tím, že mi Kryštof hladil břicho a ptal se, jestli už by tam nemohl být brácha. Doufám, že jeho přístup bude časem podobný jako u vás:-))
OdpovědětVymazatto je nádhera...
OdpovědětVymazatDěti jsou úžasné, Baru! A ta fotka je dokonalá! Chci vidět letošní, v oblečení obou lumpíků!!!
OdpovědětVymazat... v obležení.... pardooooooon za překlep!
VymazatNádherně dojemné - to hlazení bříška, ne ten pád:D.
OdpovědětVymazatChceš mít dětičky u porodu? Mi to totiž přijde jako výborný nápad, samozřejmě pokud nejde o rizikové těhotenství apod. Na druhou stranu některé děti to asi může vyděsit... Rozhodně je ale porod přirozený, k životu patří a bylo by fajn, kdyby se ho děti mohly účastnit častěji, než jak je zvykem.
Ad pád: nás se sestrou, (jsem z dvojčat), převrátil děda, takže jsme málem skončily v potoce. Na kočárek pro dvojčata už by to hold chtělo udělat si
řidičák.:D
Mějte se krásně.
Verča