Občas se doma pohádáme. Občas někdo někomu ublíží.
Pak přicházejí na řadu slova jako „promiň“, „omlouvám se“, „odpusť
mi to“.
Ale co je to vlastně
odpuštění?
Malé prohřešky odpouštíme zpravidla tak nějak automaticky.
Některé velké křivdy si v sobě ale můžeme hýčkat dlouho. Měsíce. Roky.
Nebo celý život.
Jsou zkrátka věci, které vůbec není snadné odpustit.
Přesto nám odpuštění může přinést velikou úlevu. Ale jak na
to?
Nedávno jsem na Matýska křičela. Přehnala jsem to a bylo mi
to líto. Večer jsem se mu omlouvala a ptala se: „Odpustíš mi to, prosím?“
A Matýsek přišel s vcelku logickou otázkou.
„Maminko, ale jak se to odpuštění dělá?“
Zaskočil mě. Pokusila jsem se o jakés takés vysvětlení, ale
moudrá jsem z něj nebyla já, natožpak Maty.
Pomohl mi až nebiotatínek Áda. Nabídl mi krásný způsob, jak
si představit ono odpuštění. Takový, který jsou schopny pochopit i děti.
Stačí totiž zapojit fantazii.
Představte si, že všechen vztek, zloba a pocit ukřivděnosti,
který cítíte vůči někomu, kdo vám ublížil, se nachází uvnitř vás v jakési nádrži.
Když se chcete těch nepříjemných pocitů zbavit, je potřeba odpustit.
A jak na to?
Stačí otočit kohoutkem a nechat všechno to svinstvo odtéct. Z nádrže
a hlavně z nás.
Matýsek byl tímhle vysvětlením nadšený. Od té doby dokáže se
svou nádrží krásně pracovat. Dokáže pracovat se svými emocemi. Dokáže odpustit.
Když zapátrám hluboko v sobě, vím, že někde úplně vzadu
jednu odloženou nádrž plnou křivdy pořád mám. Ale už sbírám odvahu k tomu,
abych ji celou vypulírovala.
Ta nádrž totiž značně zapáchá, je plná usazenin, a když se
člověku najednou připomene, vůbec to není příjemné.
A já se nerada cítím nepříjemně. Proto doufám, že už brzy v sobě
budu mít pěkně čisto a všechny nádrže, které v životě naplním, dokážu zase
co nejdřív odpustit.
To samé bych moc přála i vám všem!
Baru, já těch nádrží v sobě mám pořád...dneska jsem křičela taky a ani procházka nepomohla. Venku nádherně zářilo sluníčko a my dodělávali učení, museli, večer je dítě nepoužitelné. Učení se nedařilo, navíc kvůli prkotinám, co má dávno znát, ve mě najednou vřely všechny křivdy a smutky, kamarádi, co jsou někde na vandru, synovo "táta" co se ani neozve, jestli je kluk zdravý a jak se má....křičela jsem, brečela, byla vzteklá a navíc porušila pravidlo, nepomlouvat ex ve vzteku, nějak mi ujelo, že se na něj táta ani nezeptá a já vše táhnu sama...
OdpovědětVymazatDítě se mi tu chechtá u Obelixe a jako by vše zapomělo. Já bych potřebovala tu neděli ještě jednu, abych rozdejchala tuto. Matýsek se krásně zeptal, je to rozumbrada.
Já se synkovi taky omlouvám, je to důležité, ale raději bych chtěla umět zvládat sama sebe. Jdu si dát víno a i když jsem myslela, že se budeme u Obelixe chechtat ve dvou, jdu si do kuchyně koukat na Kopretiny pro zámeckou paní. Odpoledne jsem je nestihla a já ten film miluju zbožňuju!
Baru, hezký večer a dětem klidnou noc. Mája
Májo, díky za důvěru, s jakou jsi ochotná se otevřít a svěřit!
VymazatNejsme dokonalé, někdy saze zkrátka bouchnou... Tak jen přeju pevné nervy, aby takové situace nastávaly co nejméně. A pokud možno, abys ty nádrže dovedla časem všechny vyčistit! :-)
Pěkné vysvětlení, možná i pro dospěláka je to skvělá představa...
OdpovědětVymazatTo určitě, obzvlášť ve chvíli, kdy se nejedná o úplnou prkotinu a člověku to odpouštění zkrátka nejde a nejde :-)
VymazatKrásný příspěvek!Moc zdravím Věra
OdpovědětVymazatVěru, děkuju a i já zdravím!
VymazatDíky za tenhle článek Tobě i Tvému nebiotatínkovi, využiji i u svých dětí. Olga
OdpovědětVymazatOli, rádo se stalo! Tak snad jen popřeju, aby to nebylo potřeba moc často :-)
VymazatBáro, moc díky. Tobě a tatínkovi Ádovi. Tohle jsem potřebovala zrovna a přesně teď. Krásné dny přeju!
OdpovědětVymazatPetro, jsem ráda, že jsem se tak dobře trefila :-)
VymazatBára to je tak krásne a milé. Ale najmä chválim to tvoje ospravedlnenie. Často práve rodičia naň nejak tak naschvál zabúdajú, alebo považujú za nepotrebné. Príjemný večer od Lenky.
OdpovědětVymazatLeni, děkuju! A souhlasím, na omluvy často zapomínáme, obzvláště u dětí nám to přijde zbytečné a jako krok ke ztrátě autority. Ale já si myslím, že děti si z toho spíš vezmou příklad a naučí se, že chyby sice děláme všichni, ale důležité je umět je přiznat a převzít za ně odpovědnost...a omluvit se :-)
VymazatPřijdu zase na údržbu nádrže:-)
OdpovědětVymazatPřiď, přijď, ráda vyčistím, co bude v mých silách ;-)
Vymazat