Milý Matýsku,
máme tu zase
konec roku, lidé kolem slaví, bilancují a odpalují ohňostroje a já nostalgicky
vzpomínám na náš první společný Silvestr před sedmi lety.
Bylo Ti sotva
pár hodin a sestřičky mi Tě přinesli na kojení. Tenkrát jsem si ještě neuměla
dupnout, že Tě chci mít u sebe rovnou na celou noc, byla jsem vyplašená sotva
dvacetiletá holka, kterou děsilo a vzrušovalo zároveň, že je z ní máma.
Ale každičký okamžik s Tebou pro mě i přesto znamenal malý velký zázrak.
Byl jsi ten
nejlepší možný učitel, který mě mohl do mé nové mateřské role uvést a já jsem
Ti za to nesmírně vděčná.
Trpělivě jsi
snášel moje třesoucí se ruce, kterými jsem Ti overálky zapínala natřikrát,
protože mi ty patentky vždycky někde ujely. Snaživě a hladově ses přisával,
takže nás sestřičky brzy přestaly kontrolovat. A uvnitř mě jsi rozsvítil úplně
nové světlo prodchnuté láskou, kterým jsem nám oběma svítila na cestu během
uplynulých sedmi let.
Ale zdá se, že
moje role toho nejdůležitějšího člověka spolu s tatínkem pomalu končí.
Jsi čím dál
samostatnější a na svět sis už vytvořil spoustu vlastních názorů.
Bylo mi ctí,
stát Ti po boku a budu tak činit do té doby, dokud mě budeš potřebovat, ale
nezbývá mi, než se pomalu připravovat na to, že se z Tebe stává malý mladý
muž.
Za sebou máš
své první sedmiletí, svoje nejranější dětství strávené v srdci naší
rodiny, ale před Tebou je spousta nových obzorů, kamarádů, školních zážitků a z mého
každodenního průvodcování se najednou častěji stává spíš pozorování.
Děkuju, že sis
vybral právě mě, aby ses skrze mě narodil do téhle bláznivé doby. A moc Ti
přeju, abys byl v životě šťastný, v souladu se sebou samým a na svět
jsi pohlížel s otevřeným srdcem, sebevědomě a s pokorou.
Mám Tě ráda!
Maminka