Změny a přesuny...

Taky vás občas některá, byť banální, rozhodnutí paralyzují natolik, že pak raději neděláte nic?

Já poslední týdny laboruju nad tím, co dál s blogem…

Jako pravá Váha váhám a váhám, ale pomyslné ručičky se přiklánějí k rozhodnutí, a tak to jdu konečně rozseknout.

Nevyléčitelnou optimistku píšu skoro osm let a mám tenhle svůj virtuální koutek, ve kterém jsou uložené vzpomínky na moje mateřské začátky i pokroky, nesmírně ráda.

Jenže časem jsem spoustu svých krátkých postřehů, dojmů a myšlenek přelila na Facebook a Instagram, protože to bývá jednodušší a pro čtenáře přístupnější, zatímco blog se stal občasníkem a nostalgickým deníkem.

K tomu jsem si vytvořila webové stánky s doménou nesoucí mé vlastní jméno a na ní začala prodávat Bojovky s příběhem, umístila tam pár článků a zůstala nerozhodně stát před výše zmíněným rozhodnutím.

Udržovat a psát na obě domény? Nějak to celé sloučit? Psát na každou něco jiného? Strčit hlavu do písku a nedělat nic? :-D

Až jsem se rozhodla, že se přesunu jen na jedno místo a to na www.barborabecvarova.cz a Nevyléčitelnou optimistku pomalu nechám usnout.

Neznamená to tedy, že bych končila s psaním, na to jsem s ním až příliš srostlá, ale nedokážu sedět na dvou židlích najednou a jelikož jsem se pomalu přesunula do fáze, kdy právě bojovky jsou mým zaměstnáním, ráda bych s nimi víc propojila i to své blogování a dělala to pěkně pohodlně na jednom písečku.

Pokud sledujete moje sociální sítě, nic moc se pro vás nemění, stačí vždycky kliknout na sdílený odkaz a vy se zkrátka dostanete na nejnovější článek, pokud o to budete stát.

Pokud jste byli zvyklí nakukovat sem jen tak nahodile… Pokusím se sem dávat nějaký čas případné odkazy na nové články a budu doufat, že pokud vás baví „mě“ číst, najdete si mě i jinde.

Pro zaryté fanoušky, jako třeba moji maminku :-), tu mám ale ještě jednu možnost.

Vyplníte-li svůj mail ve formuláři na konci stránky, budou vám nové články chodit přímo do mailové schránky.

V každém případě vám moc děkuji za přízeň, komentáře, zprávy a váš laskavý přístup, díky kterému jsem měla vždycky pocit, že čtenáři Nevyléčitelné optimistky jsou ti nejlepší čtenáři na světě, protože nehejtují, jsou podporující, když se mnou nesouhlasí, dokáží to napsat slušně a já si vás nesmírně vážím a DĚKUJU!

Chcete články na mail? Klikněte ZDE

Jak jsem (ne)napsala recenzi na Originální knihu

Když mi loni na podzim dorazil e-mail s nabídkou, abych „zrecenzovala“ knížku z dílny Originálních knih, měla jsem v úmyslu ho ignorovat jako všechny ostatní nabídky, které si ke mně najdou cestu.

Ale nedalo mi to, klikla jsem a našla knížku přesně pro našeho Matyho!

Ovšem ukázalo se, že nejsem právě spolehlivý recenzent…

Nejdřív jsem nebyla schopná vyzvednout si knížku na poště tak dlouho, až mi ji přímo před nosem poslali zase zpátky k odesilateli. Pak jsem knížku sice vyzvedla, ale tak dobře jsem si ji schovala, že jsem ji našla až na Štědrý den ráno. A nakonec, když si ji Maty rozbalil, nutno podotknout, že s obrovským nadšením, protože obsahovala i Certifikát o vlastnictví pozemku na Měsíci(!) a my si ji hned druhý den ráno přečetli, ztopil ji pro změnu Matýsek.

Minulý týden u nás doma ovšem proběhl generální úklid dětského pokoje, dům opustily tři černé pytle haraburdí a Matějova cesta vesmírem se objevila v Matějově šuplíku pod několika obrázky, šroubky, kaštany, kameny, klubíčkem provázku, kudličkou a (taktéž pohřešovaným) očkovacím průkazem…

Z mé plánované listopadové recenze Matějovy cesty vesmírem se tedy stává recenze březnová a mně nezbývá, než poděkovat paní Miroslavě z Originálních knih za trpělivost a sama si dát na monitor lepítko s nápisem: neber ty nabídky, neber ty nabídky nebo se z toho zblázníš!!!

Každopádně, abych tu recenzi nakonec nezakecala…

Matějova cesta vesmírem je knížka, která Matyho jméno nenese náhodou. Jedná se totiž o personifikovanou knihu, u níž si při objednání můžete navolit spoustu věcí. Jménem hlavního hrdiny a jeho kamarádů počínaje a barvou jeho očí a vlasů konče. (Ostatně na výběr máte příběhů mnohem víc ať už pro děti mladší nebo starší.)

Kromě toho můžete přidat i fotku a věnování, čehož jsem taky ráda využila.

Co se samotného příběhu týče, musím přiznat, že velká očekávání jsem neměla, a proto mě příběh docela příjemně překvapil. Nebudu tu tvrdit, že je to dechberoucím způsobem zpracované vyprávění, ale nebylo to stupidní ani stylisticky krkolomné, dětem se příběh líbil a já byla tak ve výsledku víc než spokojená.

S Matym proto za knížku děkujeme a musím říct, že jako dárek je to skvělá věc! 😉

Když optimistka jásá, rozdává pohledy

Jsou dny dobré, skvělé, úžasné a perfektní. Ten včerejší si zaslouží poslední označení.

Byl vážně perfektní.

Moře, které mě zkrátka nepřestává fascinovat.

Pláž, z níž si tak půl kilo stále nosím ve vlasech.

Informace z nakladatelství, že Copatá máma má hotovou sazbu a brzy se chystá do tiskárny.

Vilík, který konečně učinil další krok ve svém verbálním projevu a naučil se vyslovit Amálčino jméno, přičemž neustálým vykřikováním „AMI, AMI!“ šíleně iritoval Matýska, jehož spolu se mnou stále oslovuje MAMI.

A v neposlední řadě 5. místo v anketě MAMAblog roku 2016!

Za posledně jmenované vděčím jen vám, mí drazí čtenáři, a proto vám patří mé obrovské poděkování! Stejně jako Míše z blogu Baby bistro, která celou akci zorganizovala. Děkuju!

A protože na mě prý čeká dokonce několik dárků, ráda bych udělala alespoň symbolickou radost i vám.

Zkuste si tipnout, do jakého italského města s bohatou historií a ještě bohatší výbavou památek se dnes přesouváme a já odtud třem z vás pošlu pozdrav i s pohlednicí!

Tipovat můžete do dnešní půlnoci.

Tak tedy, ještě jednou díky a já už se moc těším, až vám budu vypisovat ty liebesbriefy :-)

MAMAblogerský teror

Můj muž je v mnoha ohledech trochu megaloman.

Někdy zcela neúmyslně. Jako třeba minulý týden, kdy se při nakupování on-line ukliknul, a druhého dne nám byla místo čtyř KUSŮ paprik doručena čtyři KILA paprik. (Mimochodem, pomalu mi chřadnou ve spižírně a já stále nevím co s nimi. Nějaký nápad jak je zpracovat by nebyl? ;-)

Ale někdy je jeho velikášství zcela vědomé.

Vyprávět by o tom mohl náš velký starý dům, naše početná rodina i množství hodin strávených v práci.

A momentálně i mužovo nadšení pro soutěž MAMAblog roku 2016.

Nejen, že stále nutí mě, abych pro sebe hlasovala, ale sám si nastavil na telefonu na každý den upomínku, aby mohl hlasovat denně a nezapomněl. Na potkání přesvědčuje lidi, aby mi taky poslaly hlas. A dokonce se stejným požadavkem obeslal své kamarády ze střední. Z velké části dosud bezdětné…

Když jsem byla na nedávné svatbě jednoho z oněch kamarádů dotázána, co že můžou vyhrát, pokud budou poctivě hlasovat, pravdivě jsem odpověděla, že například krém na strie.

Obávám se, že v ten moment jsem o hlasy všech přítomných pánů přišla.

Nicméně mužovo nadšení pro věc je působivé a já mu za něj velice děkuji.

Jen mi stále není jasné, jestli se tak snaží proto, že mi chce udělat radost, a nebo proto, že když se umístím mezi blogerkami s největším počtem hlasů, bude se mnou moct vyrazit do Prahy na večírek :-)

PS: Pokud mě i vy chcete podpořit a ucházet se třeba o krém na strie (což jsem myslela trochu v nadsázce, ale právě jsem zjistila, že se o něj dnes opravdu soutěží :-D ) , můžete vepsat jméno blogu „Nevyléčitelná optimistka“ do kolonky Lifestyle ZDE. A dokonce to můžete dělat každý den až do 1. června! Děkuji!

E-book 10 optimistických fejetonů

Poslední dobou je to jedna novinka za druhou a můj ubohý prázdninový deníček smutně šoupe nohama v koutě. Ale snad to ještě chvíli vydrží, protože dnes tu mám pro vás další výživné překvápko.

Doba dovolených se sice chýlí ke konci, ale třeba se ještě někomu do čtečky či chytrého telefonu pro zpříjemnění odpočinkových chvil bude hodit...

Výběr 10 optimistických fejetonů s podtitulem Co ve skutečnosti obnáší mateřská „dovolená“?

Najdete v něm texty již publikované, stejně jako ty, které dosud oko čtenářovo nespatřilo.

Jedná se tak o výběr pro nováčky i letité příznivce. A v neposlední řadě pro mou babičku, internetem nepolíbenou, ale po tvorbě své optimistické vnučky lačnící.

Stejně jako ukázku z Copaté mámy, i fejetony obtěžkaný e-book si můžete stáhnout buď zde na Nevyléčitelné optimistce, a to pomocí formuláře umístěného pod obrázkem v pravém horním rohu. Případně na stránkách www.barborabecvarova.cz.

Pustíte-li se do čtení, přeji příjemnou zábavu, a pokud mi napíšete, jak se Vám výběr líbil, budu se tetelit blahem.

PS: Slibuju, že teď už si dám s těmi novinkami trochu oraz ;-)

Krásný den!

Zapomenuté blogozeniny

Jsem chaotik, sklerotik a ignorant, ale na narozeniny svých nejbližších zpravidla nezapomínám. Alespoň jsem si to myslela. 

Leč můj dobrý přítel, důvěrník a pamětník, oslavil minulý pátek své třetí výročí a já ho úplně vychladila! 

Ano, je to tak. Můj drahý blog hrdě nesoucí jméno Nevyléčitelná optimistka zaznamenal již třetí rok své požehnané existence. A já jsem tuto velkou událost přes všechno jarní veselení sprostě zazdila.

Tímto se tedy pokouším situaci zachránit a přeji ti milý bločku, mnoho dalších let na síti, nové čtenáře a pozornější autorku.

A co se za ty tři roky událo?

V prvním roce jsem si jako nevyléčitelná optimistka prošla velkou částí studia, Amálčinými prvními krůčky, pořízením psího člena rodiny i svým první autorským čtením…

Ve druhém roce jsem odstátnicovala, za odměnu si zarekreovala u moře a počala Vilíka. Ami si zlomila nohu, Maty začal chodit do školky a dvě mé pohádky vyšly v knižní sbírce…

 

Třetího roku jsem se stala trojnásobnou matkou, když se doma narodil Vilík, a naplno se pustila do užívání si nestudijní mateřské dovolené. Dopsala jsem první verzi knížky adresované svému dávnému, devatenáctiletému, zbouchnutému já. A do školky začala chodit kromě Matyho i Amálka…

 

Všechny tři roky byly jedinečné a mě těší, že si je můžu připomínat i prostřednictvím blogu.

Děkuji vám, drazí čtenáři, že mi i přes častou neschopnost odpovídat na komentáře, zachováváte přízeň a vězte, že každý váš vzkaz mi dělá nesmírnou radost.

Vaše stále nevyléčená optimistka

Kdo má dnes narozeniny?

Že budu rodit, to vím. Že to může být brzy, to je mi taky jasné. Ale až když jsem dnes hodinu strávila rozjímáním nad tím, jestli jsou to „jen“ poslíčci nebo už je to fakticky tady, začala jsem to brát vážně.

Pro začátek jsem proto povlékla dětskou postýlku, oblečky naskládala do komody a slíbila si, že zítra už si tu tašku do porodnice vážně zabalím.

Ovšem když jsem si tak dumala nad tím dnešním dnem, jako dnem potenciálních narozenin našeho miminka, uvědomila jsem si, že na dnešní den už jedny narozeniny připadají.

Onomu oslavenci jsou právě dnes dva roky.

 

A je to … chvíle napětí ... blog Nevyléčitelná optimistka!!!

Blog je mým virtuálním deníčkem, prostředkem sdílení i výpustí mých grafomanských vášní. 

Ráda se se slzou v oku vracím ke starším příspěvkům a čtu si o vlastních dětech věci, které dnes už snad ani nejsou pravda. Tak rychle to letí. 

A moc ráda se vracívám i ke komentářům. Za ně pak patří tisíceré díky Vám, čtenářům. Asi bych psala i bez Vás, ale s Vámi mě to baví mnohem víc :-) Děkuju!!!

Tak tedy, než se mi to tu rozplyzne do patetického tlachání a áchání. 

Milý blogu, přeji ti mnoho nových článků, spokojených a vracejících se čtenářů a doufám, že za rok se tu sejdem znovu. Pokud možno u oslavy tvých a nikoli miminčích narozenin.

Krásný večer a moc děkuji za přízeň! Vážím si toho.

Vaše Nevyléčitelná optimistka Bára