čtvrtek 30. ledna 2014

Stojí to za to?



Jsem monotematická. Silně monotematická. Ale v mém mateřském mikrosvětě teď školka hraje zásadní prim. A s tím souvisí i školkové úvahy. 

Po dnešním krušném ránu, které bylo mírnější verzí toho včerejšího, ale pořád dost nervydrásající, se zase vracím sama v sobě k otázce. Proč já to kurňa vlastně dělám? Proč já ho do té školky cpu?

Když jsem doma. Když on tam nechce (i když původně chtěl). Když je to drahý. A když kvůli tomu musíme dojíždět a dokonce i brzo vstávat (což je trest zejména pro mě).

Na druhou stranu.

Maty je chytrý kluk. Takový koumák. A mě poslední dobou přišlo, že se už doma trochu nudí a mateřská mozková stimulace je pro něj nedostačující.

Taky moje únava dosahuje výšin nečekaných a já prostě kapacitně nejsem schopná celý den našeho malého vědátora mentálně uspokojovat.

Kromě toho mi přišlo, že budování dalších sociálních vazeb by našemu introvertovi bylo ku prospěchu.

Školka se proto zdála jako ideální řešení. Vlastně by se dalo říct, že je to spíš něco jako zájmový montessori kroužek. Na tři dny v týdnu a tři až čtyři hodiny denně.

Moje mateřské pudy, momentálně navíc intenzivně stimulované malým nájemníkem mé dělohy, však vyzvání na poplach. A mně nezbývá, než upnout se k rozumovému sebepřesvědčování se, že pro Matyho je to dobrá zkušenost.

Přesto se pořád musím ptát. Fakticky je pobyt ve školce a kolektivu obecně pro děti tak podstatný? Převážná většina lidí odpoví: rozhodně ano. Já si tak jistá nejsem. 

Nicméně Matýsek je, mám ten dojem, kolektivizován minimálně. Školka je malá, a když je extra dobrý den, čítá celých patnáct dětí. Dětem se tam věnují. A on školku ve výsledku opouští s úsměvem a leckdy mi i vcelku radostně líčí, co že se tam dělo...

Takže zbývá překonat jen to stýskání.

Nemáte náhodou nějaké zaručeně fungující, téměř zázračné ale hlavně nenásilné protistýskací tipy? :-)


15 komentářů:

  1. Co se domluvit s paní učitelkou, aby ráno přišla s nějakou hračkou a odlákala ho někam ke stolečku nebo do herny a vy mezitím utečete a pokud je to jen jeho rozlučkový rituál, tak to bude v pořádku, pokud by brečel ve školce i během dne, tak bych ho tam nenutila. Taky bych na to neměla srdce. :-) Ale nejsem odborník, jen co slyším od kamarádek a tak. Dcera chodila do školky nerada stále, ale to pro změnu kvůli jídlu (pomazánkám), vždycky měla hrůzu, že bude muset jíst a tím, že se nemohli po běhání venku napít a jen se dívali na skleničky s pitím, tím se "bavíme" dodnes, ale dceři je 18 let, snad už to tam chodí jinak :-))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-)
      Jo, paní učitelka je v tomhle úžasná. Ale zdá se, že tu jde opravdu jen o ten moment odloučení a pak je to pohoda. Jedině to mi dává sílu vydržet :-)
      A tahle školka je super v tom, že k jídlu ani ničemu dalšímu děti nenutí. Ani k zapojování se do společných činností. Ideální pro našeho Matýska pozorovatele :-)

      Smazat
  2. Určitě stojí:-)! Já jsem si prožila několik let podobné "drama" s jedním dítkem. Naštěstí v jeslích (pouze hodinových) a posléze ve školce měli trpělivost. Jenom z volnočasových kroužků mi tohle naše "plakátko" často vyšoupli, ale po 7 roce se to usadilo! Sama jsem pracovala v sekci větších dětí v jeslích a tak vím, že některé matky odcházely rozervány na duši od takového "ranního příjmu". Měla jsem na to techniku, zabavila jsem "plakátko" a po 5 min. si už na nic nevzpomnělo, zatím matka se celý den škvařila ve výčitkách:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. V naší školce naštěstí oplývají trpělivostí převelikou :-) Jde prostě jen o to rozloučení. I když párkrát zaslzel i přes den, když se mu zastesklo.
      Nicméně, já vím, že po zbytek dne je tam z větší části spokojený. Zbývá jen přežít to ráno :-)

      Smazat
  3. Jo, pošli ho s tatínkem :)
    Pokud nebrečí během dne, tak bych to vůbec neřešila, loučení není příjemné pro nikoho.
    Prostě vydrž, Majda chodí tak ráda do školky, až mi to je někdy líto - dneska ráno si to vyloženě vybrečela.
    Vojta nechodil rád do školky nikdy a do školy je to ještě krapet horší - ale on je speciální případ (geny lopatou neutlučeš, chjo). Trochu nám pomohlo hned ráno naplánovat, co budeme dělat po školce a připomínat mu to.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Emily, tak s tatínkem by to bylo super (pro mě), leč u nás je to logisticky neuskutečnitelné :-)
      No jo, když já jsem taky takovej asociálek, tak vím, že Maty to má po mě a cestu k lidem kolem si zkrátka hledá hůč, nebo alespoň delší dobu...
      Ale plánujem taky, to je fakt, že to zabírá :-)

      Smazat
  4. Emily má pravdu :-) když nás vodil do školky taťka, byla to bžunda. Dítko tak nějak vycítí, že ty to neseš těžce a ze solidarity se přidá. A nedělat z toho velkou věc taky pomáhá. Prostě jde do školky, obyčejná činnost, tatínek taky chodí do práce. Já do školky chodila jen na ten povinný rok před první třídou a bylo to na dvě věci. Děcka se znaly od "maláčů", takže nového člena do party nepotřebovala a ty vazby ze školky přetrvávají až na základku. Pozitivně motivovat dítko i sebe a vydržet :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No vidíš a já už si včera i dnes přišla jako matka drsňačka a on stejně slzí... :-) Náš Introvert zkrátka těžko snáší loučení...ale snad to bude pohoda...časem...
      Jinak, já taky chodila do školky jen poslední rok a nemůžu si stěžovat :-) Ale je fakt, že já chodila, stejně jako teď Maty, do školky věkově smíšené, kde je to v tomhle směru zřejmě jiné...

      Smazat
  5. Baru, náš Kájík pláče pokaždé když jdeme do školky /resp.má vejít ze šatny do třídy/ ale odpoledne jde naprosto v pohodě domů a říká jak super to bylo. Na podzim chodil vždycky tak 14 dní pak byl marod a já pořád čekala na nějakou delší adaptaci - nepřišla. Mikuláš nám přinesl neštovice a kluci byli doma celý měsíc, pak nastoupil v novém roce a ono to bylo v pohodě, já se radovala, jak mám už šikovného kluka, že konečně pochopil, že ve školce o nic nejde a že já si ho ve tři hodiny vždycky vyzvednu.
    No paní učitelky bohužel vydali pokyn, že domácích hraček je tam nějak mnoho a že děti už jsou veliké a určitě to zvládnou i bez mazlíků a našemu Kájíkovi se ranní pohodové loučení opět změnilo v slzavé údolí.
    Jsem vděčná paním učitelkám a i Kájíkovým kamarádům, že se ho vždycky hned mezi dveřma ujmou a zabaví a on je během vteřiny zase v pohodě. :o)
    Ale občas se to ve mě taky hodně pere. A podzim byl úplně ve znamení stíhy, protože jsem ještě měla masáž ze strany starostlivé babičky, která měla pocit, že vnouček je ještě maličký. Já se dohodla s manželem, vnitřně jsem byla klidná, že jsou ve školce kluci oba a že během dne jsou dle všeho spokojení, ale stejně tu byly nějaké pochyby, co mě trápily.
    Chce to čas pro obě strany - dítko i maminku. A věřím tomu, že veliké procento dětí se s tím opravdu vyrovnává lépe než maminky, prostě ráno si popláčou, ale pak je to dobrý.
    Nech to ještě chvíli krystalizovat, Matýsek určitě nebud mít žádné trauma - jen si zvyká na nové situace. Školku jste vybrali pro něj určitě tu nejlepší!
    A navíc každý úspěch vždycky žádá trochu dřiny... :o)
    Držím palce malému školkáčkovi i citlivé mamince!!! <3

    OdpovědětSmazat
  6. Dobrý den Báro!
    Tak...na úvod musím říct, že nechápu, jak jsem mohla bez Vašeho blogu dříve přežít...;-D Jste super! - milující maminka, parťačka, jistě manželka;) a pálí Vám to!
    ke kauze školka: pracuji jako učitelka v běžné vesnické MŠ...svoji práci mám strašně ráda, neměnila bych, i když někdy je to opravdu náročné... Ze zkušenosti Vám můžu poradit jediné... VYDRŽET...být trpělivá, ale důsledná. A souhlasila bych s "ovesnou vločkou"...nedělat z toho velkou věc také pomáhá. A navíc..vždyť je tam Matýsek třetí nebo čtvrtý den, ne? Tak má na trochu stýskání nárok!;-) a v 90 procentech případů to opravdu bývá tak, že dítko ztropí scénu, tečou mu slzy jak hrachy, maminka má pocit, že jí byla vyrvána minimálně půlka strdce z těla a zatím...po zabouchnutí dveří je do 5 minut klid!! Děti jsou sice malé, ale ne blbé;)..Pokud v sobě máte pochybnosti, věřte mi, že je Maty cítí! Takže: odchod do školky s optimismem, krátké popovídání o tom, co ho tam ten den čeká, u nás má docela dost dětí s rodiči malý rituál u dveří - prostě takové to plácnutí dlaněma o sebe jako "velcí kámoši"...
    Však ono se to za čtrnáct dní zlepší, uvidíte! Držím pěsti!;)
    Karolína

    OdpovědětSmazat
  7. Já do školky nikdy nechodila a prvního vrstevníka jsem poznala až ve škole. Dodnes mne to ovlivňuje. Takže si myslím, že socializace je potřeba :-)

    OdpovědětSmazat
  8. Dobrý večer, Báro,
    když začala chodit do školky Anička, tak bylo nejjednodušší rychle převléct, pusu a ahoj. Zavřít dveře bez větších možných řečí. To se to jednoduše říká, ale fungovalo to. Jen já jsem tak pak stála za těma dveřma a říkala jsem si, jaká to jsem krkavčí matka. Ale zvládla to v pohodě (rozhodně líp než já), odpoledne šla ze školky rozesmátá a druhý den se těšila. A pak se to uklidnilo a chodí tam moc ráda.
    Paní učitelka nám hned na začátku roku řekla, že takovou krizí si projdou všichni. Někdo hned na začátku, během prvního týdne a někdo zase až po třech týdnech, ale mine málo koho. Dejte tomu čas.
    Sice tady píšu, jako velkej tvrďák, ale dalo mě safra práci přesvědčit samu sebe, že to bude dobrý. Sama nemám na školku zrovna dobrý vzpomínky a dalo mě hodně práce přesvědčit samu sebe, že když je v pohodě Anička, tak není co řešit. A taky záleží hodně na učitelkách. Ale na ty Vy máte podle všeho štěstí.
    Takže hlavu vzhůru a hlavně pozitivně myslet:)
    Krásný večer:) Renata Náhlíková

    OdpovědětSmazat
  9. Ahoj Baru,
    myslím, že se to časem zklidní. Hlavní je, jak ostatně sama píšeš, že se tam Matymu líbí a že sám projevil o dětský kolektiv zájem.
    Držím palce.

    Verča

    OdpovědětSmazat
  10. Milá Baru, rozumím Ti...každému slovu i pocitu. Já to vyřešila tím, že Carolinka navštěvuje v domě dětí 2x týdně dětské zájmové kroužky. Plácá hlínou v kroužku keramiky, je s dětmi, baví ji to, je šťatsná. A pořád se ptá, kdy bude další kroužek. Je s většími dětmi, což ji plně uspokojuje v komunikaci a rozvíjí to, co potřebuje. Zkoušeli jsme i zpěv, rytmiku, ale tvoření je to pravé ořechové. V kroužku je 7 dětí, tudíž i menší možnost chytit kde jakou chřipku. Je to jen na domluvě s vedením dětského domu, neb nám tam začala chodit ve 3 letech a zařízení je pro školní děti. Ale vše je v komunikaci, dobré vůli a v lidech. Krásný den. Věrka

    OdpovědětSmazat
  11. Když měl Kryštof stýskací období a plakal, že chce být se mnou, pomohla hračka, kterou si přinesl z domova. Byl to jeho "kamarád" a většinu času si ho vlastně ani nevšiml. Ten pocit, že tam ale není sám...opravdu to zabralo. Teď si hračku bere jen občas, spíš ne, našel si kamarády a je spokojený. Chápu, že o tom píšeš, ono tohle téma prostě zastíní v tu chvilku úplně všechno. Kryštof byl nějaký čas naprosto v pohodě a pak to přišlo...musela jsem si ho několikrát nechat brát z náručí a bylo mi z toho hrozně divně. Je to pro ně velká změna, potřebují čas..

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)