Španělské dobrodružství – Jak (a proč) jsme se vydali na cestu

Už dlouhý čas mnohem raději než do věcí, investuju do zážitků, vzdělávání a vůbec věcí, na které si sice nemůžu jen tak sáhnout, ale které mě nějakým způsobem posouvají, inspirují nebo zkrátka baví.

A cestování je rozhodně jednou z nich.

Nejde mi ani tak o konkrétní místa, památky nebo exotiku. Nádherně máme i u nás. Jde mi spíš o ten pocit, že když vyjedu za hranice, je to jako bych odklopila pokličku. Jiný jazyk, jiná kultura, jiné jídlo, jiné zvyky, a přece jsou všude "stejní" lidé. Se svými sny, smutky, touhami, problémy...

Líbí se mi, že s dětmi můžeme objevovat svět a učit se prostému lidskému respektu a úctě bez ohledu na kulturu, náboženské vyznání nebo barvu pleti.

Líbí se mi, jak v nás jiné země zanechávají jiné dojmy a každý z nich se může stát zajímavou inspirací nebo zkrátka milým zážitkem.

Líbí se mi, že v nás cestování probouzí malé dobrodruhy, kteří rádi objevují nepoznané, zkouší nové a leckdy nás nutí vykročit za hranice toho, co je nám pohodlné.

A v neposlední řadě mám na cestách ráda tu společnou nevyhnutelnou a intenzivní rodinnou blízkost, kdy vymizí většina domácích starostí a povinností, které nás často pohlcují, a místo nich je tu spoustu času na ono prosté, ale kouzelné SPOLUbytí.

A pokud jde o to, jaký smysl má cestování pro děti a jestli by jim stejně dobře nebylo v lese za domem namísto abychom je tahali kdo ví kam?

Tak jistě, v lese jim bude jistě taky dobře…

Ale musím říct, že naše děti už jsou úplně skvělí cestovatelští parťáci a mě baví objevovat svět s nimi po boku, protože i když si pravděpodobně nebudou (stejně jako já) pamatovat, jak se to kde jmenovalo a zřejmě ani jak přesně to kde vypadalo, tu atmosféru a prožitky si ponesou někde uvnitř s sebou.

A já bych si moc přála, aby si s jejich pomocí vytvořily na svět vlastní názor, nenechaly se zastrašovat tvrzením, že všechno, co je jiné, je podezřelé a nebezpečné, a vnímaly jako svůj domov celou naši kouzelnou planetu…

Ale dost už mých zdlouhavých úvah.

Místo nich vás zvu ke čtení našeho (zdlouhavého) španělského cestovního deníčku. 😊

Den první

Po ranních peripetiích, kdy Vili s Matym zakódovali nový kufr tak, že už jsme se do něj zkrátka nedostali.

Po nekonečném balení a přebalování do náhradního kufru u mamky.

Po večeři, ze které jsme se na letiště museli nechat dopravit taxíkem, protože autobus už jsme nestíhali.

Po tisíckrát zodpovezené otázce: Kdy už poletíme?

Po dlouhém těšení a čase, kdy jsme se doma až příliš často všichni víc míjeli, než byli společně...

Po tom všem a mnohém dalším nás čeká další cestovatelské dobrodružství.

Letíme do Španělska!

Konkrétně do Alicante, protože nám tam létá nízkonákladový Ryanair přímo z Pardubic, což je pro nás velká úspora času. Ale plány máme mnohem velkolepější, než zůstat dva týdny na jednom místě…

Maty s Amálkou už před pěti lety letěli na Korfu, ale pro Viliho je to letadlová premiéra (na Korfu totiž cestoval ještě v břiše ;-), nicméně cesta je nad očekávání pohodová, nikdo nezvrací, nikdo se nenudí a Vili na poslední půlhodinku dokonce usíná.

Každopádně, kolem půlnoci nás už ovívá středomořské povětří, vyzvedáváme si předem zabookované auto a míříme do centra města k našemu prvnímu, tyrkysovo žlutému, ubytování.

V bytě s balkónkem a výhledem na hrad nás očekává milá slečna, předává klíče a záhy nás ponechává našemu osudu, kterým té noci není už nic jiného než spánek, spánek a zase spánek!

Ovšem na zítřek, na ten se nesmírně těšíme… 😉

Špatné počasí, nemoci nebo narozeninová oslava? Připravte dětem bojovku!

Dva týdny doma s nemocnými dětmi a všem zúčastněným už dochází dobrá nálada a nápady, jak se nedestruktivně zabavit? Špatné počasí, které venkovnímu dovádění příliš nepřeje, zatímco děti srší energií? Oslava narozenin a dům plný dětí?

Tyhle situace známe asi všichni a ať jste sebeklidnější, možná už jste v podobných okamžicích taky pocítili alespoň na malou chviličku touhu vystřelit děti na Mars…

Já tedy přiznávám, že ano :-D

Ale tahle myšlenka mě vlastně kdysi přes oslí můstek přivedla na skvělý nápad.

Nějakou dobu už se u nás marodilo, ale těsně před tím jsme byli v divadle na dětském představení o popleteném kosmonautovi Milanovi a mně se to v hlavě všechno nějak pospojovalo se vzpomínkou na táborová léta, s mužem jsme dali hlavy dohromady a za chvíli vymysleli bojovku.

Já byla mozek, muž realizoval a výsledek si nakonec užili všichni…

Začalo to po setmění. Seděla jsem s dětmi u pohádky, když tu najednou se ozvala venku za dveřmi rána. Amálka vyběhla, aby zjistila, co se děje. 

Její výkřik hoří! přilákal i Matýska. 

Otevřeli jsme dveře a za nimi ležel „padák“ s kufrem a kolem hořící úlomky „meteoritu“ (kousky pevného podpalovače zveného pepo 😉 )

Děti byly zcela konsternovány. Matýsek se přesto duchapřítomně rozběhl pro svůj hasící přístroj a když bylo nebezpečí požáru zažehnáno, otevřely děti tajemný kufřík a nalezly dopis. 

Ahoj Amálko a Matýsku,

vzpomínáte si na mě? Jsem kosmonaut Milan, viděli jsme se v divadle.

Píšu Vám proto, že se mi stala taková nemilá věc. Však víte, jsem děsný popleta, a tak jsem zase něco pomotal.

Měl jsem za úkol odeslat na Zemi přísně tajný balíček s přísně tajným obsahem. Jenže když jsem zadával do přepravního modulu souřadnice pro přistání, nějak jsem to popletl a místo do střediska v Houstonu jsem ho poslal do Živanic.

Hrůza, co?

No, ale pak jsem si vzpomněl, že v Živanicích bydlíte vy dva a že byste mi možná mohli pomoci. Vytvořil jsem pro Vás mapu, kde je zakreslená pozice, kam modul nakonec přistál. Bohužel při odesílání se balíček s mapou srazil s meteorickým rojem, mapa se potrhala a její kousky přistály kdo ví kde.

Ale snad by se ještě daly najít a poskládat. Zkusíte to, prosím?

Mám dojem, že jeden kousek přistál u Vás v posteli, když jste větrali v ložnici. Možná byste se tam mohli skočit podívat.

Hodně štěstí!

S pozdravem,

kosmonaut Milan

Ještě jsem ani nedočetla a děti už běžely do ložnice.

Následující hodinu jsme strávili plněním úkolů, které nás postupně dovedli k sestavení mapy. A mapa k místu, kde jsme za svitu svíček v zavařovačkách nalezli do Houstonu adresovaný balík, pochopitelně opět s „padákem“.

Těžko říct, jestli dětem udělaly větší radost marťanské lentilky, ruční vesmírný fotoprojektor nebo samotná bojovka, každopádně sotva jsme s mužem usedli, abychom si vydechli a poplácali se vzájemně po ramenou, už před námi stála Amálka a dožadovala se dalšího luštění a hraní.

A tak nějak se u nás tedy zabydlela tradice bojovek.

Tvoříme bojovky narozeninové, mikulášské, adventní, dračí, domácí, u moře, na horách, v lese i ve škole 😊

Taky byste si s dětmi rádi užili trochu bojovkového dobrodružství, ale chybí vám nápady nebo čas na jejich vymýšlení?

V tom případě by vás mohla zajímat Dračí bojovka, která je k dispozici buď v tištěné verzi nebo ve formátu PDF, a při které se pustíte do luštění dračího jména a záchrany pohádkového království.

Nebo nejnovější Domácí bojovka, která je připravená na míru právě domácím potřebám.

Výhodou je, že po Domácí bojovce můžete sáhnout klidně OPAKOVANĚ, protože soubor obsahuje 24 míst s více než 140 šiframi, z nichž si můžete sestavit libovolnou trasu.

Součástí bojovky jsou v základu také dvě legendy, Princeznovská a Pirátská.

U té první děti na trase sbírají korálky a pomáhají princezně Malvíně najít cestu domů při jejím útěku od černokněžníka. A v pirátské variantě zase dávají dohromady mapu cesty k pokladu kapitána Rudovouse.

Hru oceníte třeba i v případě, že se svým starším školákem potřebujete potrénovat počty či s předškolákem první písmenka.

Zkrátka a dobře, Domácí bojovka je nesmírně variabilní a záleží jen na Vás, jak těžkou, dlouhou a napínavou ji nakonec dětem připravíte.

Ale ať už se pustíte do přípravy bojovky vlastní nebo využijete některou z těch mých, věřím, že si díky tomu s dětmi užijete skvělou aktivní zábavu.

A jedna otázka na závěr.

Ocenili byste další bojovkové tipy, inspiraci na luštění a nápady k legendám, které děti vtáhnou do hry? Budu ráda, když mi napíšete do komentáře.