úterý 14. ledna 2014

Ranní honička

Vypravit se někam na čas je pro mě úkol vskutku nelehký. 

Vypravit se na čas s dětmi, to je učiněná kovbojka. 

Ale vypravit se na čas s dětmi a ještě k tomu hned ráno, to je v podstatě čirá fikce.

Přesto se blíží doba, kdy se o tuhle nelehkou disciplínu budeme pokoušet téměř denně. Je proto načase vypilovat strategii a s vervou se vrhnout do tréninku.

Jako třeba dnes ráno.

Místo určení: zubařka v Pardubicích

Čas určení: 9:00

Čas potřebný k přesunu z domu k zubařce: 30 minut

Večer jsem připravila dětem i sobě oblečení, svačinu, sbalila kabelku, napsala lísteček: Nezapomeň si včas zatopit v autě, abys nemusela škrábat! a budík na mobilu nastavila na sedmou. Upokojena představou, kterak jsem si vše krásně naplánovala i s časovou rezervou, jsem zalezla do postele.

Ráno mě překvapilo, že v sedm už není tma. Ale jakmile jsem se rozkoukala, zjistila jsem, že sedm bylo před hodinou a děti, které mi obvykle touhle dobou už dávnou skáčou po hlavě, stále tvrdě spí.

Budík za mé zaspání ovšem nemohl. Zvonil. Ale v kuchyni.

8:00 Přemítajíc nad ranními aktivitami, jež je možné oželet, jsem zamířila do koupelny. Právě jsem se pokoušela řasenkou zvýraznit zemdlený výraz v obličeji, když dovnitř vrazila zběsile poskakující Amálka s hlasitým „čůlat!“. Leknutím jsem si málem vypíchla oko, Amálce se podařilo vymáchat pyžamo v nočníku a do toho přisupěl Matýsek se slovy „k žádný zubazce dneska nejedu!“.

8:05 Své zušlechťování jsem odložila na neurčito, přemístila se do kuchyně k přípravě snídaně a jala se „radostně“ motivovat děti k závodům v převlékání.

8:15 Nevyšlo to. Nakonec jsem je musela obléknout sama. 

8:25 Děti byly převlečené a nasnídané. Já poletovala po domě polonahá, hladová, s jedním nalíčeným okem a na Matýskovy antizubařské řeči reagovala asertivním omíláním věty „promluvíme si o tom v autě.“ 

8:28 Auto!!! Zapomněla jsem v něm zatopit. Přes podprsenku přehazuju kabát a vybíhám před dům. Důchodce venčící psa mě s pozdviženým obočím zdraví.

8:30 Nejvyšší čas vyrazit, máme-li přijet akorát na devátou. Děti oblečené, já oblečená, věci připravené u dveří. V tu chvíli Amálka volá: „kakat!“

Přiznám se, že můj dokonalý ranní plán sice nepočítal s budíkem zapomenutým v jiné místnosti, ale i přesto by se situace zachránit dala. Ovšem projevy Amálčiny vylučovací soustavy byly jak mimo plán, tak mimo mé manažerské kompetence.

8:40 Všichni vyprázdnění, oblečení a přichystaní v autě. Konečně vyrážíme. 

Cestou Matýsek uznal, že by si zub měl nechat vyvrtat a já zvládla třicetiminutovou trasu stáhnout téměř o deset minut. Jsme borci!

U zubařky jsme ale nakonec stejně čekali. Maty však prokázal své hrdinství v zubařském křesle, když si naprosto suverénně nechal spravit i zablombovat zub!!! A já si až doma všimla, že mám stále nalíčené pouze jedno oko.

Nezbývá tedy než vylepšit strategii a doufat, že s příchodem třetího potomka a nástupem dětí do vzdělávacích institucí, se stane zázrak a naše ranní odchody budou plné klidu, pohody a bez stresu. (Aneb snít se musí a trocha blažené naivity snad člověku neublíží.)



17 komentářů:

  1. Líčení? Co to je ? Jinak to poznávám. Odejít se třemi psychicky nemocnými dětmi, z toho dvěma puberťáky a těžkým autistou je horor. Nejen odejít, i přežít s nimi pár minut v autě... Zaplombování zubu? No to je super!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si líčím jen ty řasy...ale zřejmě se budu muset vzdát i toho ;-)
      Jinak, vaše výpravy musí být skutečně očistec...ale minimálně ty starší se určitě samy obléknou :-)

      Vymazat
  2. výborný článek Baruuu, já to u vás fakt miluju.-))))
    díky za zlepšení nálady ,mohu v klidu ulehnout.-))
    pa andy

    OdpovědětVymazat
  3. Baru, tak Ti díky, při Amálčině "kakat" jsem vyprskla kafe na monitor:-))))
    Myslím že jsi rozveselila všechny matky!
    U nás je te´d pravý opak, ráno připomínáme šnečí karavanu.
    Já mívala to co ty, a to doma lítalo, sprinty do družiny, na bus....jenže syn mi začal omdlívat, krvácet z nosu - že má nízký tlak, takže jak je spěch zpotí se, začne mi šednout zelenat a celý se orosí.
    Takže já te´d vstávám ještě dřív (veškerá má krása je v řasence a tu zvládnu, když si čistíme zuby), aby byl na vše čas v pomalým tempu. Sedne si na postel, pomalu vstává, neletíme jak rakety ale procházíme se k škole jak milenci:-))
    Nejhorší je komunikace s družinářkama. DENNĚ MAJÍ I PŘES DEN TOPENÍ NA 5 a že prý musí topit, tak si představ co to je pro omdlívací jedince, vlézt ze zimy do sauny. Tak synka svlíkám už u dveří.
    Gratuluju k Matymu, je šikula a dobrý zubař je zíklad, aby se nebál i v budoucnu, vi´d? Synkovi dělali zuby v narkóze, vím o čem mluvím:-) Zdravím paní dr. do Plzně!!!
    Baru a téma budík, jéééé to by byly slohy:-))))))))
    Hezký den, Mája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mrk mrk - mám obě oči krásné!!!! M.

      Vymazat
    2. No, je fakt, že ty naše odchody by mohlo zpomalit zřejmě jen něco jako synkova diagnóza. Mimochodem, k jejímu zvládání přeju hodně sil...oběma!
      A zubařka byla super, všechno hezky vysvětlila...ale hlavním hrdinou je pro mě Mates :-)

      Vymazat
  4. To mě po ránu pobavilo :-) Já mám co dělat vyrazit včas s jedním dítětem, natož se dvěma a tři jsou už pro mě sci-fi... Klobouk dolů...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší :-)
      No, já si ty budoucí výpravy pro jistotu zatím nepředstavuju, musela bych z toho zešedivět preventivně už teď :-)

      Vymazat
  5. :D to mě pobavilo po ránu, i tak jsi super, že jsi s nimi zvládla dojet na místo určení:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veri, díky, taky jsem na sebe náležitě hrdá ;-)

      Vymazat
  6. Baru jsi dobrá, zvládla jsi to moc dobře a rychle. Něco podobného prožívám každý den, když se vypravujeme do školky a stále chodíme mezi posledními. No taky bych měla více zapracovat na strategii :-) Olga

    OdpovědětVymazat
  7. Už chápu, že jsi optimista :D Mě by to totálně složilo :D

    OdpovědětVymazat
  8. No, tak hlavně, že ses probudila v osm a ne o půl desátý. =D Mně se teda ještě nestalo, že bych nechala budík v jiný místnosti, ale zato se mi ten na mobilu podařilo namísto posunutí elegantně vypnout. Taky jsem se divila, že je podezřele světlo, když jsem se probrala... =D

    OdpovědětVymazat
  9. U článku jsem se hezky pobavila a koukám, že je to všude stejné. A Markétka mi zásadně, když máme být někde brzo, vstává co nejdéle. Normálně je schopná na mně zkoušet, že budeme vstávat v pět, ale když mámě někde být, tak si klidně vstane až o půl deváté a mně je vždy líto jí budit a pak letím jak blázen.
    A zásadně se nechávám budit manželem, když odchází do práce v šest, budík bych zacvakla a spala vesele dál.

    OdpovědětVymazat
  10. Báro, jste dobrý, fakt dobrý ... mě se to zatím ráno NIKDY nepodařilo stáhnout pod hodinu. Ani když si všechno připravím večer, lhostejno zda děti spolupracujou nebo ne. Prostě hodina a míň ani ťuk. Tedy ony jsou to většinou spíš hodiny dvě :DDD.

    OdpovědětVymazat
  11. Tyhle ranní odchody jsou všude podobné. Na poslední den ve školce před Vánoci se mi stalo něco podobného:-D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)