Zpověď citlivčina

Pro ženy přecitlivělé až emočně labilní (tedy pro mě), by měl někdo sepsat speciální iformační manuál či prováděcí příručku na děti. Respektive na situace, které zákonitě s dětmi nastanou. 

Kupříkladu že budou muset být vypuštěny do toho velkého nebezpečného světa a považte, dokonce mezi neznáme lidi!

Možná se sepisování obdobné příručky ujmu sama. Jednou. Až přijdu na to, kterak ovládnout vlastní hyperprotektivní choutky.

Pořád jsem dumala nad tím, čím to je, že zatímco většina matek uroní slzu a zaachá si. Já vypláču slz vědro a achám kdykoli, kdy jsem sama. Naštěstí to není moc často.

Asi jsem na to přišla.

Moje maminka je úžasná bytost, které si nesmírně vážím a miluju ji. Ale s dětstvím mám v prvé řadě spojená malá traumátka spjatá s alkoholem, agresivitou, náhlými změnami... Většinou žiju v domnění, že už jsem přeci velká holka. Všechno to mám vyřešený. A co bylo, bylo.

Jenže občas to vyplave na povrch a já zjišťuju, jak nepříjemně dokážou člověka takové rádoby uzavřené věci ovlivnit.

Třeba v tom, že se teď až úzkostně snažím, abych vlastní děti jakýchkoli nehezkých emočních prožitků ušetřila. Ba co víc. Nejraději bych je chovala jako v bavlnce a měla neustále pod vlastními ochrannými křídly.

Alespoň v záležitostech srdečních. Poněvadž, když si rozbijí koleno, lezou po stromech, padají do rybníka a učí se jiným potenciálně nebezpečným záležitostem, tak moc mě to netankuje. Tedy, hrůzou trnu jaksi standartně. 

Ale jakmile přijde na řadu stýskání a slzy způsobené odloučením od těch nejbližších, nejistotou, jsem v háji.

Racionálně vím, že je to pitomost. Je mi jasné, že uchránit je absolutně od všeho nemilého není v mé kompetenci a už vůbec by to nebylo do budoucna žádoucí. Ale podvědomí je sviňa.

Nicméně první krok jsem učinila. Našla jsem skrytá ložiska vlastní přecitlivělosti. Teď už zbývá jen to nejtěžší. Nějak se s tím vyrovnat a v ideálním případě svou emocionální nestabilitu ukotvit ve snesitelných mezích.

Snad to zvládnu dřív, než budou chtít děti opustit své rodné hnízdo a s ním i svou bláznivou matku natrvalo. Poněvadž už jen ta školka ze mě dělá koktavou plačku, co bude dál, na to se neodvažuju ani pomyslet!

Po dopoledni ve školce je vláčkodráha v odpoledním obležení :-)