„Komunitní škola s rodinnou
atmosférou.
To jsou první slova, která si o
nás přečtete na našich stránkách. První, která od nás uslyšíte, potkáme-li se
na živo. A první, která byste si měli při pohledu na náš barevný domeček na
kolečkách vybavit.
Protože kde jinde se děti mohou
učit lépe, než v bezpečném prostředí, mezi lidmi, jimž důvěřují?
Že jen planě neplácáme, ale
myslíme to s tou rodinnou atmosférou vážně, o tom zajisté svědčí i
uplynulý víkend, strávený společnou rekreací v Orlických horách.“
Takto začíná má malá REPORTÁŽ o
utužovací akci rodin nakumulovaných kolem vznikající školy V Pohybu.
Bylo nás hodně (17 dospělých a 19
dětí). Hladina hluku se pohybovala lehce nad snesitelnou mezí. A člověk si
musel dávat velký pozor, kam šlape, jinak se totiž mohlo lehce stát, že mu pod
nohou skončí v lepším případě batole, v horším lego.
Ale byla to paráda.
Muž a já jsme se obdobné
multirodinné akce zúčastnili poprvé. Pravděpodobně proto, že jednak nejsme
členy žádných vhodných part a druhak proto, že většina našich přátel z řad
vrstevníků dosud nepovila ani jednoho potomka, což nás s našimi třemi
staví do poněkud mimózního světla.
Každopádně se ukázalo, že všechny
naše děti jsou mnohem společenštější, než jsme si mysleli, jelikož v rámci
těch několika málo dní jsme je viděli v podstatě jen u jídla a při snaze
zahnat je do postele. Po zbytek času se prostě vyskytovaly někde kolem spolu s gangem
ostatních nezletilců, a jelikož stížnosti na ně nepřišly, pravděpodobně se
nevěnovaly žádným protispolečenským činnostem.
Ačkoli, málem bych zapomněla. Kromě
uspokojování základních biologických potřeb jsme svou rodičovskou užitečnost
prokázali ještě na sněhu. Zde jsme se osvědčili v roli tahače, navlékače rukavic
a nosiče příslušenství.
V případě Viliho, který se hned
v první závějí seznámil se sněhem doslova „face to face“, jsme pak
posloužili ještě jako jističi, zvedači a odstraňovači sněhu z očí úst a
nosu.
Takže ve výsledku to s tou naší
postradatelností vlastně nebude tak horké :-)