Promoce

Sotva jsme dorazili z vyhřátého a slunečného ostrova Korfu, už na nás dýchla slavnostní atmosféra mé promoce. A taky vlhký český podzim. Nejraději bychom sice zůstali zalezlí doma, kochali se fotkami moře a pláží a obklopeni hromadou kapesníčků dospávali včerejší pozdně ranní přílet domů. 

Ale promoce je promoce. A tak jsme se nastrojili a vyrazili na akademickou půdu.

Přiznám se, zcela dětinsky se mi chtělo smát, když jsme si jako stádečko tupohlavců nacvičovali, kterak budeme pěkně v řadě přicházet a slibovat na hůl ctěného pedela. Což je mimochodem opravdu kouzelné slovo.

Ale když pak přišlo na věc, za zády nám seděly rodiny, před námi výkvět akademické obce a sálem se nesly proslovy o velikosti a výjimečnosti této chvíle, smích mě chvílemi opouštěl a dostavovala se mírná nostalgie a taky hrdost.

Dokázala jsem to.

Sama sobě i svému okolí jsem dokázala, že mít děti brzy neznamená, že se školou je konec. A když pak přišlo příjemné překvapení v podobě červeného diplomu, který jsem tak úplně nečekala, málem jsem zamačkávala slzu.

Nakonec jsem moc ráda, že jsem šla. Bylo to moje malé milé vítězství nad sebou samou i některými předsudky okolí.

A když jsem pak dostala od dětí, muže a dalších rodinných příslušníků kytky a pusu, byla jsem ta nejšťastnější promovaná manželka a matka.

Ale nebyla to jen moje zásluha. Proto bych ráda poděkovala zejména mému muži a celé rodině za trpělivost a pomoc ve chvílích učebního šílenství. 

Bez vás bych to nezvládla. Děkuju!

Provizorní ilustrační foto :-)

Státnice potřetí

Vítejte na blogu Bc. Barbory Bečvářové. Aneb dnes se mi podařilo pokořit i etopedii a speciální pedagogiku.

(Taky se vám zdá, že ty tři béčka vypadají tak dobře, že to nemá cenu nějakým magistrem kazit? :-)

Po pravdě řečeno, tentokrát jsem za dvojku vysloveně vděčná. Byl to masakr. Komise nepříliš vstřícná a rozhodně ne pomáhající. Někteří neprošli. A většina z nás si zřejmě sáhla na dno svých studijních sil.

Za poslední dva dny jsem spala šest hodin. Ze včerejška na dnešek hodinu. Jsem naprosto vyšťavená a moje myšlenky se upírají k jedinému. Spát. Spát. Spát.

Těším se, že zítra si tu euforii začnu naplno užívat.

Dneska mi to asi ještě nedochází.

Děkuju moc za milé komentáře a maily!

Státnice podruhé

A pan docent jako by mu z oka vypadl

Další kolo je za mnou.

Tentokrát obecná a sociální pedagogika. 

Mezi námi, jedná se o samé akademické „pindy“. (Jen doufám, že se k tomuhle tvrzení nikdy nedostane náš pan docent.) Ale stejně mě ta dvojka maličko naštvala. Asi jsem těmi jedničkami z poslední doby nějaká zhýčkaná.

Celé to ztroskotalo na Komenském. Našem velikananánském učiteli národa, jehož dílo jsem neprostudovala natolik důkladně, abych mohla s panem předsedajícím docentem konverzovat na dostatečné úrovni. 

Jen bych podotkla, že otázka o Komenském nebyla, já ho jen letmo (já husa!) zmínila a už to jelo. Pan docent si vystačil sám :-)

Ale co. Hlavně, že to mám za sebou. Perfekcionismus ať jde do háje.

Teď už jen to velké páteční finále. 

Etopedie a speciální pedagogika.

Jen doufám, že známky nebudou mít i nadále sestupnou tendenci. I když, i trojka je známka úspěchu, takže když to jinak nepůjde...

Jen si ještě dovolím poděkovat všem palcodržičům a naměmysličům! Děkuji!

Já si jdu opět zaléz někam do brlohu a namáhat mozek. Jen mám pocit, že už je chudák trochu přetažený. Tak snad do pátku ještě vydrží a já slibuju, že mu pak poskytnu dávku jednoduché a snadno stravitelné komerční zábavy.

Do té doby ale nezbývá, než vydržet!

Moje mUčení

Facebookem teď letí rozkošná veršovánka. Dokonale vystihuje současné společenské naladění i těch 6 ˚C venku. S dovolením si ji od neznámého autora zapůjčím.

Březen – za kamna vlezem

Duben – ještě tam budem

Květen – topím jak kretén

Normálně bych to asi ani nezaregistrovala, ale v současnosti trávím prokrastinací více času než je zdrávo. A dokonce i facebook, který běžně k mým žroutům času nepatří, se stává vhodnou záminkou proto, abych učení ještě o minutku odložila.

Do učení se mi nechce tak moc, že jsem dokonce začala cvičit!

Zdroj

Každý den půlhodinka s Jillian Michaells. Její 30 day shred už obletělo blogosféru třikrát tam a zpět. 

Když už jsem na ni ve vodách internetu narazila zhruba po stopadesátéprvní a do tajů speciální pedagogiky se mi stále pronikat nechtělo. Řekla jsem si, že je nejvyšší čas začít pracovat na tom, aby si mě okolí v létě u vody nepletlo s těhotnou.

Pustila jsem se tedy do cvičení. Činky nemaje, vzala jsem zavděk flaškami s vodou. A s nadšením se na to klikování, poskakování a sklapovačkování vrhla.

Po třiceti minutách jsem si ještě ráda vlezla do vany s otázkami ze specky.

Momentálně jsem tedy již čtrnáctým dnem ve stavu, kdy se učení i cvičení stalo mým mučením.

Ale s učením přestat nemůžu. Ne do příštího týdne.

A s cvičením přestat nechci. Při životě mě i přes natažený vaz pod kolenem, bolavé břišní svalstvo a zmasakrovaný kotník (přičemž pokulhávání jím způsobené mi přineslo přezdívku Joffreye), drží jen vidina vysportované krasavice v mém zrcadle. Co na tom, že díky nočnímu učení, při němž pořádám zběsilé nájezdy na ledničku, se té vysněné postavy asi nedočkám. Snít je krásná věc.

Jdu tedy snít o tom, že jsem hotový bakalář s ideálními mírami, mořem volného času a hlavou plnou nápadů.

Už aby to bylo :-)

Státnice poprvé

Včera byl ten velký den. Den prvních státních zkoušek z Psychologie výchovy a Výchovného poradenství. Prý jsou to ty nejlehčí. 

Sice souhlasím, ale tu velikou radost z jedničky mi to stejně nevezme!

Mimo to, jsem na sebe pyšná i proto, že jednu otázku jsem odříkala přímo u zkoušení bez přípravy. Ale už na sebe nejsem tolik pyšná pro důvod, který mě k tomu donutil.

Na potítku se mi totiž povedlo krásně si zpracovat dvě otázky. Čtyřku a osmnáctku. Potud dobrý. Jenže ve chvíli, kdy slečna přede mnou končila zkoušku, já zjistila, že ty dvě otázky jsem zpracovala ze stejného předmětu. Dvakrát psychologie a žádné poradenství. Já vůl!

Než jsem tedy odešla ke komisi, stihla jsem se alespoň podívat, co vlastně ta osmnáctka v poradenství je. „Krizová intervence“ mě docela potěšila. Mohlo to být horší.

Nakonec jsem tedy zdárně odstátnicovala. I s pochvalou. 

Co víc si přát?

Snad jen, aby to 4. června vyšlo zas.

(A bez těch zmatků, prosím.)

Obhajoba

Mám se chlubit? Nemám se chlubit? 

Tak já se tedy pochlubím.

Dnes jsem úspěšně obhájila svou bakalářskou práci. S hodnocením Výborně. 

Mám radost, že se ty probdělé noci a napjaté nervy vyplatily. Ještě větším zadostiučiněním pak pro mě byla prosba mé vedoucí, zda by si výtisk mé bakalářky mohla nechat a ukazovat studentům jako příklad kvalitní a přínosné práce.

Ještě teď se dmu pýchou.

Tak tedy jedna čtvrtina ze závěrečných školních povinností je za mnou a teď už zbývají „jen“ státnice.

Ještě ráno před odjezdem mi Matýsek nakreslil obrázek pro štěstí. Hlavonožčí rodinka představuje Matýska, Amálku, muže a mě.Věřím, že mi přinesl štěstí :-)