Všude okolo se to dnes hemží bilancemi právě končícího roku.
Já nebilancuju.
Vzpomínám místo toho na Silvestr roku 2009, který mi dokonale
změnil život.
Stala se ze mě máma.
Z nejisté, nedospělé holky, která si moc nevěřila,
se najednou stal někdo, kdo v náručí svíral novorozeného kluka a sliboval,
že se mu bude snažit být tou nejlepší mámou, jakou jen dokáže.
Leželi jsme tenkrát s Matýskem v nemocniční posteli
a oknem pozorovali ohňostroj.
Bylo to, jako by celý svět oslavoval nás dva.
Dnes je to přesně šest let.
Oba jsme ušli dlouhý kus cesty a velkou část z ní ruku
v ruce. Spolu jsme přicházeli na to, jaké to je být máma a syn. Spolu jsme
se učili vzájemnému respektu a pochopení. A spolu jsme objevili tajemství nekonečné
mateřské lásky.
Matýsek je můj velký učitel a já se stále snažím být mu tím
nejlepším možným průvodcem, jak jsem mu v onen první den jeho života
slíbila.
Jednou přijde den, kdy mě už nebude potřebovat.
Ale dnes ho ještě smím uložit do postele, dát mu pusu a
zazpívat ukolébavku. A v noci se k němu pak přitulit a z okna sledovat,
jak nás zase oslavuje celý svět.
Tak hodně štěstí, ty můj malý rozumbrado! :-)