pondělí 1. července 2013

Trampolínové neštěstí

Ještě včera jsem se chystala psát o tom, kterak nám na zahradu přibyla nová skvělá atrakce. Trampolína. Děti z ní byly nadšené. Já se těšila, že si konečně budu moct zaskákat, aniž bych na dětských hřištích budila pohoršení. A muž, poté co ji v potu tváře složil, také vypadal celkem spokojeně.

Ale včerejší dětské dovádění v doprovodu všemožně se střídajících strýčků, dědečků, bratránků a dalších návštěvníků nedopadlo úplně nejlépe. Aniž by kdo viděl, co se stalo, začala Amiška najednou řvát jak na lesy.

K utišení nebyla a nakonec z toho usnula.

Ráno ovšem přišlo kruté procitnutí. Amálka se nemohla postavit. Jakýkoli pokus o to, dostat ji na nohy skončil pláčem.

Vyrazili jsme za milou tetou doktorkou.

Amálka absolvovala prohmatání s děsem v očích a se svěšenými koutky. Na nic se nepřišlo. Teta nás odeslala do nemocnice. Tam se nás ujala sestřenka s manželem ortopedem. Ještě že ta naše rodina je doktory všemožných specializací tak dokonale promořená.

Po několika hodinách běhání po ultrazvucích a rentgenech byl vynesen ortel. Pro mě značně šokující, neboť jsem ve své blažené naivitě neustále doufala v nějakou tu naraženinu či pohmožděninu. Ale ono ne. Amálka si z trampolíny odnesla suvenýr v podobě nalomené holenní kosti těsně pod kolenem.

Když odevzdaně, přemáhajíc pláč, ležela na tom dospěláckém lehátku, zatímco jí jeden z rodinných příslušníků sádroval nožku, chtělo se mi brečet. V rámci udržení pozice silného rodiče, který je oporou, jsem však slzám odolala a rozhodla se zhroutit až doma.

Jakmile však Amálka dostala sádru, vrátil se jí na tvář úsměv. A když jsme pak při opuštění nemocničního komplexu koupili kinder vajíčko, byla už naprosto spokojená. K všeobecnému údivu pak po návratu domů chtěla okamžitě následovat Matýskova příkladu a vydat se na trampolínu.

Nezdolné dítě.

Den jsme nakonec zakončili experimantálním koupáním. Jako optimální řešení byla vyhodnocena židle ve sprše a nákupní taška spolu se spoustou lepící pásky na noze. Spotřeba těchto komponent bude zdá se obrovská, ale za ten blažený výraz ve tváři naší vodomilky to stojí.
 
Teď už děti spí. A já mám čas přemýšlet a nechat to na sebe dolehnout.

Chvíli jsem uvažovala nad prolitím pár litrů slz, abych se nějak odreagovala, ale nakonec jsem to zavrhla. Ráno by mě bolela hlava. A já ráno potřebuju být velice čilá, neboť mě čeká celodenní poponášení a zaměstnávání našeho novopečeného invalidy.

Navíc, když nebrečí Amálka, měla by být statečná i maminka. Však snad ty tři týdny rychle utečou. A když nic jiného, možná nás to alespoň donutí zase trochu zvolnit, naladit se na stejnou vlnu a jen tak beze spěchu a pospolu si užívat a žít.


24 komentářů:

  1. Barusko, mas doma krasneho maroda a nejak vesele ji tu sadru pomalujte !!! To se musi !!! Drz se a i tak preji krasne leto.

    OdpovědětSmazat
  2. Chudinka malá. Není ti poprvé, co slyším o zlomenině při skákání na trampolíně. Posílám pohlazení, bude líp.

    OdpovědětSmazat
  3. Teda,Baří, chvilku se k Tobě jeden nepodiva a hned lup, taková "katastrofa". Spíš katastrofka. Minikatastrofička. Já coby dítě byla polámaná pořád jak karlovarskej rohlík. Tu palec, tu zápěstí, tu celá ruka, případně obě. Naráz. Myslím, že naši postupně otupěli a vůči mým eskapádám tohoto typu se stali imunní.Trampošku máme taky, už druhým rokem, a zatím jsme byli jen okopaní a naražení, doufám, že u toho zůstane. Víle brzké uzdravení a Tobě pevný nerv. Pa, L.

    OdpovědětSmazat
  4. Teda,Baří, chvilku se k Tobě jeden nepodiva a hned lup, taková "katastrofa". Spíš katastrofka. Minikatastrofička. Já coby dítě byla polámaná pořád jak karlovarskej rohlík. Tu palec, tu zápěstí, tu celá ruka, případně obě. Naráz. Myslím, že naši postupně otupěli a vůči mým eskapádám tohoto typu se stali imunní.Trampošku máme taky, už druhým rokem, a zatím jsme byli jen okopaní a naražení, doufám, že u toho zůstane. Víle brzké uzdravení a Tobě pevný nerv. Pa, L.

    OdpovědětSmazat
  5. Šmudlinka malá ♥, dobře, že jste na to brzy přišli a netrpěla déle, než musela.

    OdpovědětSmazat
  6. Jé, to jsou mi věci !
    Ale fotečka Amálky vypadá velmi optimisticky :-)
    Děti většinou tyto karamboly snášejí lépe než rodiče ;-)

    OdpovědětSmazat
  7. Taky se přikláním k rychlému pomalování, to se opravdu musí a pak ukázat fotku jako důkaz :-) Malá to zvládne, děti všechno snáší líp a tohle se prostě stane, moje dcera si ve čtyřech letech třikrát za sebou rozsekla hlavu, vždy na jiném místě, ale v rozmezí pár měsíců. :-)

    No a za tři týdny zase bude malá běhat jako dřív a ani si na to nevzpomene. :-)

    OdpovědětSmazat
  8. Báro, přeji Amálce ať se to brzo zahojí...děti to většinou berou celkem v pohodě...Adam si zlomil nohu na lyžích těsně před 4tými narozkami, sádru měl 6 týdnů a neměl se s pohybovat což jsme dodrželi asi 14 dní, jak si na ní zvyknul tak lse dokázel přemístit kamkoli i po schodech...ale horší je že od té doby ho nemůžu na lyže dostat...pamatuje si to a nechce! Jen je smůla, že to má v létě, my jsme to měli v zimě ...a hlavně já jsem si během té doby s ním doma založila blog, takže se dá říct, že bloguju díky Adamově zlomenině:-). Každopádně pevné nervy a rychlé uzdravení!!!

    OdpovědětSmazat
  9. Chudinka, ale nese to statečně:)

    OdpovědětSmazat
  10. Chuděrka malá. Ale ona bude v pohodě, mláďata si tyhle věci nepřipouští tolik, jako my dospělí. Prostě to bere tak, jak to je. Hlavně, že je o ni postaráno, ona se z toho už vylíže... =)

    OdpovědětSmazat
  11. Páni...Baruš, ta fotka je krásná, i když mi přeběhl mráz po zádech.
    Ten Amálčin úsměv je naprosto neskutečný, když vidím tu obr-obr-obrovskou sádru, letní dny před vámi...Ale "snad" pro vás dodrží předpově´d a ta tropická vedra nebudou.
    Jinak pravdu díš, moudrá ženo, pokud je dítě nezdolný nezmar a po prvních slzách z leknutí a bolístek umí držet úsměv, směj se také.
    Ať je Amálka statečná, máte vždy po ruce nápad jak ji zabavit a a´t to jsou jen ty 3 týdny a pak hurá mládě vypustit ze dveří!!!!
    Mája

    OdpovědětSmazat
  12. Amálka je šikulka, že to takhle zvládla a maminka taky, já bych to obřečela. Děti dokáží být o hodně silnější než jejich maminky, ale uteče to jako nic a za chvilku bude zase skákat a řádit s Matýskem. Není první dítko o kterém slyším, že si ublížilo na trampolíně a já z ní začínám mít hrůzu.

    OdpovědětSmazat
  13. Teda, vypadá na té fotce jako panenka:-). Ať se vše brzy zahojí!

    OdpovědětSmazat
  14. Baruš zůstań silná,všechno přejde a bude dobře.Ale že ji hned po té sádře otrnulo,to je známka toho,že to asi nebolí.Krásný den bez úrazů přeji.

    OdpovědětSmazat
  15. Amálko, broučku maličký, ať jsi brzy zase v pořádku!! Držte se holky obě dvě. Olga

    OdpovědětSmazat
  16. Barunko,
    Amálka je moc statečná ... a ty taky .... držím palečky, ať je nožka co nejdříve v pořádku ... Marki

    OdpovědětSmazat
  17. Holky šikovné & statečné!
    Ať je nožka brzo zase samoťapkací a případná vedra zvládáte stejně s nadhledem, jako dosavadní průběh akce Z (jakože Z-lom)!
    Amálka je stejně neskutečná, sluníčko...

    OdpovědětSmazat
  18. Tak to máte pěkně "zafixované" prázdniny. Přeji přežití v pohodě a se spoustou nápadů, jak zabavit "jednonožku":-D

    OdpovědětSmazat
  19. i takové věci se stávají,jeden by raději trpěl sám než se dívat jak trpí naše děti.ať se rána brzy zhojí

    OdpovědětSmazat
  20. ...je výrazně bezpečnější (bohužel i nudnější) pokud je na trampolíně jen jedno dítě, ale nestane se potom, že by mu dopadová plocha rozhýbána ostatními šla např. naproti tedy v opačném směru než jeho nožky, svaly, kosti, šlachy a rozum "podvědomě očakávají"...proto jsou většinou trampolínové úrazy neobvyklé či poměrně komplikované...přejeme brzké uzdravení...Anna

    OdpovědětSmazat
  21. Určitě to muselo být pro všechny dost hrozné, ale zdá se mi, že děti obecně nemoci snáší líp než dospělí. Třeba když jsem byla s naším Bertíkem v nemocnici kvůli zánětu průdušek, vyloženě si to tam užíval-pořád se kolem motala spousta doktorů a mediků, kteří se zajímali jen o něj, měl mě 24hodin denně k dispozici, prostě pohoda:) Taky přeju, ať vám to rychle uteče!

    OdpovědětSmazat
  22. Moc děkuju za všechny povzbudivé komentáře! Jen se omlouvám, že nestíhám odpovídat, ale Ami je teď takoý malý generál, který vyžaduje mnoho času a pozornosti :-D

    OdpovědětSmazat
  23. Jejda, jejda, chuderka malá. Přeju Amálce brzké uzdravení, ať se jí nožička zahojí a nebolí. Je to statečná holka! Vlastně obě jste. Já bych to tedy ořvala zcela stoprocentně. Takže máš můj obdiv. Ať vám to utíká ... ;).

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)