Ještě včera jsem se chystala psát o tom, kterak nám na
zahradu přibyla nová skvělá atrakce. Trampolína. Děti z ní byly nadšené.
Já se těšila, že si konečně budu moct zaskákat, aniž bych na dětských hřištích
budila pohoršení. A muž, poté co ji v potu tváře složil, také vypadal
celkem spokojeně.
Ale včerejší dětské dovádění v doprovodu všemožně se
střídajících strýčků, dědečků, bratránků a dalších návštěvníků nedopadlo úplně
nejlépe. Aniž by kdo viděl, co se stalo, začala Amiška najednou řvát jak na
lesy.
K utišení nebyla a nakonec z toho usnula.
Ráno ovšem přišlo kruté procitnutí. Amálka se nemohla
postavit. Jakýkoli pokus o to, dostat ji na nohy skončil pláčem.
Vyrazili jsme za milou tetou doktorkou.
Amálka absolvovala prohmatání s děsem v očích a se
svěšenými koutky. Na nic se nepřišlo. Teta nás odeslala do nemocnice. Tam se
nás ujala sestřenka s manželem ortopedem. Ještě že ta naše rodina je
doktory všemožných specializací tak dokonale promořená.
Po několika hodinách běhání po ultrazvucích a rentgenech byl
vynesen ortel. Pro mě značně šokující, neboť jsem ve své blažené naivitě
neustále doufala v nějakou tu naraženinu či pohmožděninu. Ale ono ne.
Amálka si z trampolíny odnesla suvenýr v podobě nalomené holenní
kosti těsně pod kolenem.
Když odevzdaně, přemáhajíc pláč, ležela na tom dospěláckém
lehátku, zatímco jí jeden z rodinných příslušníků sádroval nožku, chtělo
se mi brečet. V rámci udržení pozice silného rodiče, který je oporou, jsem
však slzám odolala a rozhodla se zhroutit až doma.
Jakmile však Amálka dostala sádru, vrátil se jí na tvář
úsměv. A když jsme pak při opuštění nemocničního komplexu koupili kinder
vajíčko, byla už naprosto spokojená. K všeobecnému údivu pak po návratu
domů chtěla okamžitě následovat Matýskova příkladu a vydat se na
trampolínu.
Nezdolné dítě.
Den jsme nakonec zakončili experimantálním koupáním. Jako
optimální řešení byla vyhodnocena židle ve sprše a nákupní taška spolu se
spoustou lepící pásky na noze. Spotřeba těchto komponent bude zdá se obrovská,
ale za ten blažený výraz ve tváři naší vodomilky to stojí.
Teď už děti spí. A já mám čas přemýšlet a nechat to na sebe
dolehnout.
Chvíli jsem uvažovala nad prolitím pár litrů slz, abych se
nějak odreagovala, ale nakonec jsem to zavrhla. Ráno by mě bolela hlava. A já
ráno potřebuju být velice čilá, neboť mě čeká celodenní poponášení a
zaměstnávání našeho novopečeného invalidy.
Navíc, když nebrečí Amálka, měla by být statečná i maminka.
Však snad ty tři týdny rychle utečou. A když nic jiného, možná nás to alespoň
donutí zase trochu zvolnit, naladit se na stejnou vlnu a jen tak beze spěchu a
pospolu si užívat a žít.
Barusko, mas doma krasneho maroda a nejak vesele ji tu sadru pomalujte !!! To se musi !!! Drz se a i tak preji krasne leto.
OdpovědětVymazatTa je sladká ... :-)
OdpovědětVymazatChudinka malá. Není ti poprvé, co slyším o zlomenině při skákání na trampolíně. Posílám pohlazení, bude líp.
OdpovědětVymazatTeda,Baří, chvilku se k Tobě jeden nepodiva a hned lup, taková "katastrofa". Spíš katastrofka. Minikatastrofička. Já coby dítě byla polámaná pořád jak karlovarskej rohlík. Tu palec, tu zápěstí, tu celá ruka, případně obě. Naráz. Myslím, že naši postupně otupěli a vůči mým eskapádám tohoto typu se stali imunní.Trampošku máme taky, už druhým rokem, a zatím jsme byli jen okopaní a naražení, doufám, že u toho zůstane. Víle brzké uzdravení a Tobě pevný nerv. Pa, L.
OdpovědětVymazatTeda,Baří, chvilku se k Tobě jeden nepodiva a hned lup, taková "katastrofa". Spíš katastrofka. Minikatastrofička. Já coby dítě byla polámaná pořád jak karlovarskej rohlík. Tu palec, tu zápěstí, tu celá ruka, případně obě. Naráz. Myslím, že naši postupně otupěli a vůči mým eskapádám tohoto typu se stali imunní.Trampošku máme taky, už druhým rokem, a zatím jsme byli jen okopaní a naražení, doufám, že u toho zůstane. Víle brzké uzdravení a Tobě pevný nerv. Pa, L.
OdpovědětVymazatŠmudlinka malá ♥, dobře, že jste na to brzy přišli a netrpěla déle, než musela.
OdpovědětVymazatJé, to jsou mi věci !
OdpovědětVymazatAle fotečka Amálky vypadá velmi optimisticky :-)
Děti většinou tyto karamboly snášejí lépe než rodiče ;-)
Taky se přikláním k rychlému pomalování, to se opravdu musí a pak ukázat fotku jako důkaz :-) Malá to zvládne, děti všechno snáší líp a tohle se prostě stane, moje dcera si ve čtyřech letech třikrát za sebou rozsekla hlavu, vždy na jiném místě, ale v rozmezí pár měsíců. :-)
OdpovědětVymazatNo a za tři týdny zase bude malá běhat jako dřív a ani si na to nevzpomene. :-)
Báro, přeji Amálce ať se to brzo zahojí...děti to většinou berou celkem v pohodě...Adam si zlomil nohu na lyžích těsně před 4tými narozkami, sádru měl 6 týdnů a neměl se s pohybovat což jsme dodrželi asi 14 dní, jak si na ní zvyknul tak lse dokázel přemístit kamkoli i po schodech...ale horší je že od té doby ho nemůžu na lyže dostat...pamatuje si to a nechce! Jen je smůla, že to má v létě, my jsme to měli v zimě ...a hlavně já jsem si během té doby s ním doma založila blog, takže se dá říct, že bloguju díky Adamově zlomenině:-). Každopádně pevné nervy a rychlé uzdravení!!!
OdpovědětVymazatChudinka, ale nese to statečně:)
OdpovědětVymazatChuděrka malá. Ale ona bude v pohodě, mláďata si tyhle věci nepřipouští tolik, jako my dospělí. Prostě to bere tak, jak to je. Hlavně, že je o ni postaráno, ona se z toho už vylíže... =)
OdpovědětVymazatPáni...Baruš, ta fotka je krásná, i když mi přeběhl mráz po zádech.
OdpovědětVymazatTen Amálčin úsměv je naprosto neskutečný, když vidím tu obr-obr-obrovskou sádru, letní dny před vámi...Ale "snad" pro vás dodrží předpově´d a ta tropická vedra nebudou.
Jinak pravdu díš, moudrá ženo, pokud je dítě nezdolný nezmar a po prvních slzách z leknutí a bolístek umí držet úsměv, směj se také.
Ať je Amálka statečná, máte vždy po ruce nápad jak ji zabavit a a´t to jsou jen ty 3 týdny a pak hurá mládě vypustit ze dveří!!!!
Mája
Amálka je šikulka, že to takhle zvládla a maminka taky, já bych to obřečela. Děti dokáží být o hodně silnější než jejich maminky, ale uteče to jako nic a za chvilku bude zase skákat a řádit s Matýskem. Není první dítko o kterém slyším, že si ublížilo na trampolíně a já z ní začínám mít hrůzu.
OdpovědětVymazatTeda, vypadá na té fotce jako panenka:-). Ať se vše brzy zahojí!
OdpovědětVymazatBaruš zůstań silná,všechno přejde a bude dobře.Ale že ji hned po té sádře otrnulo,to je známka toho,že to asi nebolí.Krásný den bez úrazů přeji.
OdpovědětVymazatAmálko, broučku maličký, ať jsi brzy zase v pořádku!! Držte se holky obě dvě. Olga
OdpovědětVymazatBarunko,
OdpovědětVymazatAmálka je moc statečná ... a ty taky .... držím palečky, ať je nožka co nejdříve v pořádku ... Marki
Holky šikovné & statečné!
OdpovědětVymazatAť je nožka brzo zase samoťapkací a případná vedra zvládáte stejně s nadhledem, jako dosavadní průběh akce Z (jakože Z-lom)!
Amálka je stejně neskutečná, sluníčko...
Tak to máte pěkně "zafixované" prázdniny. Přeji přežití v pohodě a se spoustou nápadů, jak zabavit "jednonožku":-D
OdpovědětVymazati takové věci se stávají,jeden by raději trpěl sám než se dívat jak trpí naše děti.ať se rána brzy zhojí
OdpovědětVymazat...je výrazně bezpečnější (bohužel i nudnější) pokud je na trampolíně jen jedno dítě, ale nestane se potom, že by mu dopadová plocha rozhýbána ostatními šla např. naproti tedy v opačném směru než jeho nožky, svaly, kosti, šlachy a rozum "podvědomě očakávají"...proto jsou většinou trampolínové úrazy neobvyklé či poměrně komplikované...přejeme brzké uzdravení...Anna
OdpovědětVymazatUrčitě to muselo být pro všechny dost hrozné, ale zdá se mi, že děti obecně nemoci snáší líp než dospělí. Třeba když jsem byla s naším Bertíkem v nemocnici kvůli zánětu průdušek, vyloženě si to tam užíval-pořád se kolem motala spousta doktorů a mediků, kteří se zajímali jen o něj, měl mě 24hodin denně k dispozici, prostě pohoda:) Taky přeju, ať vám to rychle uteče!
OdpovědětVymazatMoc děkuju za všechny povzbudivé komentáře! Jen se omlouvám, že nestíhám odpovídat, ale Ami je teď takoý malý generál, který vyžaduje mnoho času a pozornosti :-D
OdpovědětVymazatJejda, jejda, chuderka malá. Přeju Amálce brzké uzdravení, ať se jí nožička zahojí a nebolí. Je to statečná holka! Vlastně obě jste. Já bych to tedy ořvala zcela stoprocentně. Takže máš můj obdiv. Ať vám to utíká ... ;).
OdpovědětVymazat