Naše Ami, zvaná v posledních dnech též zlomeninka,
sádronožka, či sádrový trpaslík, je konečně zase bez sádry!
Se sádrou jsme strávili tři týdny, během nichž Amálka
ukázala svou neskutečnou houževnatost a optimismus.
První dva dny zůstala sedět tam, kde ji člověk nechal. Třetí
den přišla na to, kterak se přemisťovat pomocí prazvláštní techniky pololezu a
poloplazu. Po pár dnech přešla ke klasickému lezení po kolenou. Tedy po jednom
koleni, to druhé v sádře za sebou udatně vláčela.
Týden stačil k tomu, aby se Amálka postavila a začala
chodit. Zpočátku se přitom podobala osobě, nad ránem se potácející z baru.
Ale jen za několik dalších dní aby svůj styl vychytala. Od té
doby byla k nezastavení.
Jezdila na motorce. Bábovičkovala v písku. Houpala se
na houpačce. Lezla do trampolíny i skákacích hradů. Prolézala s Matýskem staré
mašinky. Hrála s ním na honěnou. A poslední den před sundáním se dokonce
cachtala v bazénu.
Zkrátka nezmar.
Po pravdě, my dospělí si můžeme brát z tak bezprostředního
dětského přístupu jedině příklad. Žádné fňukání ani sebelítost. Jen prosté
přijetí faktu a smíření se.
Obdivuhodné. Ale stačilo to :-)
 |
| Ostříhaná a odsádrovaná Amálka :-) |
Juj, to to uteklo, malá je šikulka, že to tak dobře zvládla :-)
OdpovědětVymazatNaštěstí to opravdu uteklo, pořád jsme měli o zábavzu postaráno :-)
VymazatNo vida, jak hezky to zvládla. =) Děti se s tímhle prostě srovnávají líp, taková prkotina jako sádra je přece nemůže zastavit... =D
OdpovědětVymazatPřesně tak! Mít tak jejich pohled na svět i teď v dospělosti... :-)
VymazatPerfektní důkaz lidské přizpůsobivosti:-) Obzvláště, když se jedná o nekomplikovanou dětskou dušičku:-D
OdpovědětVymazatJasně. Stále nad dětmi a jejich přizpůsobivostí a bezprostředností nepřestávám žasnout :-)
VymazatTak tak, nebrečet a žít. Je to holka šikovná, můžete na ní být pyšní. ♥ J.
OdpovědětVymazat