Na letišti a ještě dál...

Bráška si dává repete a už podruhé odlétá do Ameriky za svým hokejovým snem.

Respektive, včera odletěl. Ale bylo to jen tak tak.

Těžko říct, jestli tam nahoře někdo zkouší jeho odhodlání nebo je to jen lidská zhůvěřilost. My jen doufáme, že se z problémových odletů nestane nemilá adrenalinem prosycená tradice.

Loni to byl příjezd na letiště na poslední chvíli.

Letos to bylo ještě horší. Dejv se na letiště dostavil včas. Tedy lépe řečeno se značným předstihem, pro jistotu. Ale na místě se dozvěděl, že na seznamu cestujících není. Jeho letenka není zaplacená. A tudíž zřejmě nikam neletí.

Hokejový agent, který měl zajištění letenky na starosti, příhodně nebyl k zastižení. Možná si za zpronevěřené peníze užíval dovolenou. Nebo ne, kdo ví.

Nicméně náš Dejv počal propadat chmurám a s plnou hlavou špatných znamení, která ho nutí zůstat v české kotlině, odmítal další alternativy.

Nebudu vás napínat. Celá letištní story má naštěstí happyend. 

Nebiotatínek zachoval chladnou hlavu a zalovil ve virtuální peněžence. V letadle bylo ještě místo. A tak byla zaplacena letenka číslo dvě.

Pak přišlo srdcervoucí loučení. Objímání a olíbávání. I chlapské potřásání pravicí. Nakonec poslední zamávání a Dejv nám na deset měsíců odletěl oslňovat americký hokejový svět.

Mohli bychom ho vidět i dřív. Leč můj plán, zaletět si do Ameriky oslavit Vánoce, se nesetkal s velkým pochopením z řad našich mužských poloviček. Takže zatímco maminka a já si představujeme, jak pěkné by bylo trávit Vánoce pěkně pospolu a ještě k tomu za oceánem. Naši praktičtí muži připomínají finanční stránku věci a snaží se nás přimět k logickému uvažování.

Samozřejmě mají pravdu. Což je dost k vzteku.

Ale ještě je tu možnost výhry například v loterii. Takže krásný den a já si jdu koupit los a snít o Santa Clausovi a ozdobené palmě.

Mimochodem, hodně štěstí, bráško!