čtvrtek 18. července 2013

Cyklodovolená

Konečně se mi do rukou, alespoň těch virtuálních, dostala fotodokumentace naší velkorodinné cyklodovolené. S mužem jsme totiž těch pár dní na Moravě ani jednou nevytáhli vlastní foťáky. Raději jsme nechali kolem dětí poskakovat nadšeného bratránka s fotoaparátem lepším, větším a schopnějším.

Letošní dovolená na kolech s dětmi a dalším příbuzenstvem byla již naše třetí. A že se tentokrát opravdu vydařila! Jen na jednu věc bych si ráda postěžovala. Byla moc krátká a hrozně rychle utekla.

První akční den jsme namontovali Matýskovu sedačku na mé kolo. Vozíček pro chromou Amálku zapřáhli za muže. A celá patnáctičlenná výprava vyrazila. Matýsek vesele kibicoval. 

Cestou do kopce volal: „Maminko, pidej! Seš poslední! Moc ti to nejde!“ 

A z kopce zase: „Blzdi, maminko! Jedeš moc lychle! Já se nechci vyboulat a umzít!“

Tempo bylo příjemné. Zastávky pro pivožíznivce vcelku časté. A nebýt úseku proradných písků, které nám připravily krušné chvilky, byla by to idyla. Ale adrenalin musí být. A nakonec jsme ujeli krásných čtyřicet kilometrů.

Den druhý se nesl v podobném duchu. Užili jsme si i kulturní vložku na Strážnickém náměstí, kde se děti předvedly jako vděční posluchači folkových songů. A protože vzrůšo musí být, pro změnu jsme tentokrát trochu zabloudili a nakonec v lese potkali lva na vodítku. 

Prý lvíče, cha!

Matýsek strávil celou cestu do penzionu dumáním nad tím, jaké by to bylo, kdyby ho lvice Mia sežrala a jestli bychom z toho byli smutní. Ze sežraného Matýska bychom samozřejmě smutní byli, ale ze šedesáti ujetých kilometrů jsme měli radost. Tedy já, netrénovaná dýchavičná matka s patnácti kily za zády navíc, určitě.

Shrnuto a podtrženo.

Najeli jsme kolem sta kilometrů (někteří únikáři i víc). Vypili litry piva a vína. Osvěžili rodinné historky. Podlehli gulášovému prokletí, spočívajícímu ve skutečnosti, že kamkoli jsme přijeli, zbývala na našich patnáct hladových krků poslední jedna až dvě porce guláše. Což tížilo zejména mužskou část naší výpravy. 

A konečně, utužili jsme rodinné svazky a to je hodnota zlatem nevyčíslitelná!








12 komentářů:

  1. To zní úžasně. Parádní stmelování rodiny. A moc hezké fotky zachycující krásnou atmosféru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amélko, taky to úžasné bylo. Bratránek má opravdu dobré oko, protože atmosféru skutečně vystihl dokonale :-)

      Vymazat
  2. To by jste brzo, po takovém tréninku, mohli dát rodinou "tour de France".-D

    OdpovědětVymazat
  3. krásné..taková dovolená by se mi taky líbila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věru, díky :-)
      Tak přeju nějakou podobnou :-)

      Vymazat
  4. Tohle zní jako naprosto super výlet, vážně. =) A jo, dovolenou, co utíká rychlejc, než by měla, znám taky, bohužel... =D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že to zanechalo ten správný dojem :-)

      Vymazat
  5. Úplně cítím tu atmsféru pohody i potu, která z fotek dýchá :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Tak tomu už říkám pořádný GANG....a 100 km to už je pořádná štreka. Jen nějaké krátké se mi to zdá. Být tam týden, mohli jste pokořit alespoň 400 km:-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)