Konečně se mi do rukou, alespoň těch virtuálních, dostala
fotodokumentace naší velkorodinné cyklodovolené. S mužem jsme totiž těch
pár dní na Moravě ani jednou nevytáhli vlastní foťáky. Raději jsme nechali kolem
dětí poskakovat nadšeného bratránka s fotoaparátem lepším, větším a
schopnějším.
Letošní dovolená na kolech s dětmi a dalším
příbuzenstvem byla již naše třetí. A že se tentokrát opravdu vydařila! Jen na
jednu věc bych si ráda postěžovala. Byla moc krátká a hrozně rychle utekla.
První akční den jsme namontovali Matýskovu sedačku na mé
kolo. Vozíček pro chromou Amálku zapřáhli za muže. A celá patnáctičlenná výprava
vyrazila. Matýsek vesele kibicoval.
Cestou do kopce volal: „Maminko, pidej! Seš poslední! Moc ti
to nejde!“
A z kopce zase: „Blzdi, maminko! Jedeš moc lychle! Já
se nechci vyboulat a umzít!“
Tempo bylo příjemné. Zastávky pro pivožíznivce vcelku časté.
A nebýt úseku proradných písků, které nám připravily krušné chvilky, byla by to
idyla. Ale adrenalin musí být. A nakonec jsme ujeli krásných čtyřicet
kilometrů.
Den druhý se nesl v podobném duchu. Užili jsme si i
kulturní vložku na Strážnickém náměstí, kde se děti předvedly jako vděční
posluchači folkových songů. A protože vzrůšo musí být, pro změnu jsme tentokrát
trochu zabloudili a nakonec v lese potkali lva na vodítku.
Prý lvíče, cha!
Matýsek strávil celou cestu do penzionu dumáním nad tím, jaké
by to bylo, kdyby ho lvice Mia sežrala a jestli bychom z toho byli smutní.
Ze sežraného Matýska bychom samozřejmě smutní byli, ale ze šedesáti ujetých
kilometrů jsme měli radost. Tedy já, netrénovaná dýchavičná matka s patnácti
kily za zády navíc, určitě.
Shrnuto a podtrženo.
Najeli jsme kolem sta kilometrů (někteří únikáři i víc).
Vypili litry piva a vína. Osvěžili rodinné historky. Podlehli gulášovému
prokletí, spočívajícímu ve skutečnosti, že kamkoli jsme přijeli, zbývala na
našich patnáct hladových krků poslední jedna až dvě porce guláše. Což tížilo
zejména mužskou část naší výpravy.
A konečně, utužili jsme rodinné svazky a to je hodnota
zlatem nevyčíslitelná!
To zní úžasně. Parádní stmelování rodiny. A moc hezké fotky zachycující krásnou atmosféru.
OdpovědětVymazatAmélko, taky to úžasné bylo. Bratránek má opravdu dobré oko, protože atmosféru skutečně vystihl dokonale :-)
VymazatTo by jste brzo, po takovém tréninku, mohli dát rodinou "tour de France".-D
OdpovědětVymazatRenato, nestraš! :-)
Vymazatkrásné..taková dovolená by se mi taky líbila.
OdpovědětVymazatVěru, díky :-)
VymazatTak přeju nějakou podobnou :-)
Tohle zní jako naprosto super výlet, vážně. =) A jo, dovolenou, co utíká rychlejc, než by měla, znám taky, bohužel... =D
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, že to zanechalo ten správný dojem :-)
VymazatLéto jak má být:-)
OdpovědětVymazatÚplně cítím tu atmsféru pohody i potu, která z fotek dýchá :-)
OdpovědětVymazatTak tomu už říkám pořádný GANG....a 100 km to už je pořádná štreka. Jen nějaké krátké se mi to zdá. Být tam týden, mohli jste pokořit alespoň 400 km:-)
OdpovědětVymazat