pátek 12. října 2012

Ve vyhnanství

Byli jsme ve vyhnanství. Z našeho vesnického domu u lesa a hřbitova nás s dětmi přesídlili do městského domu u hlavní silnice a nemocnice.
A to proto, abychom dýchali zdravější vzduch.
Náš stařičký dům totiž prochází jednou ze svých důležitých plastických operací. Je mu odstraňována (jedovatá) eternitová střecha a implantována střecha nová. Po dobu odstraňování nám bylo doporučeno držet se z dosahu.
Se svými bacily, hračkami a dalšími nezbytnostmi jsme proto přesídlili k mým rodičům. Jelikož už v době balení byl můj mozek poněkud paralyzován horečkou, bylo naše zavazadlo s oblečením plné podivně nesourodých kousků.
Jestli jste tedy v Pardubicích potkali osobu (ženského pohlaví) se skelným pohledem, neučesanými vlasy svázanými do culíku a v neladícím oblečení, kterak se plouží se dvěma dětmi ulicemi, byla jsem to pravděpodobně já. Nejčastější místo výskytu: nádraží.
Jednu výhodu totiž naše dočasné přesídlení mělo.
Vláčky!


Když nám to zdravotní stav dětí (na ten maminčin se nikdo neptá) dovolil, vyráželi jsme denně na malé předměstské nádraží, kde jsme usazeni na lavičce pozorovali projíždějící vlaky. Naším nejoblíbenějším je pendolíno.
Taky se mi stalo osudným. Matýsek totiž odhalil mou slabost pro říkanky, písničky a pohádky. A nyní jsem nucena na počkání vytvářet zmíněné literární útvary na Matýskem zadané téma.
Asi si to začnu psát.
Každopádně, máte-li doma potomka se slabostí pro železniční dopravu a říkanky opakované do zblbnutí, nabízím vám tento Pendolínový popěvek, na který začínám mít alergii.
Pendolíno jede,
a tiše si přede.
Máťa do něj nastoupí
a jízdenku si zakoupí.
Pasažéry můžete střídat dle libosti. My když se do toho dostaneme, posadíme do pendolína zpravidla celou širokou rodinu, kamarády s dětmi, Bernieho i Čiki (psy) a skončíme anonymní paní a pánem. No, a pak jedeme zase od začátku. Včera nám to trvalo 28 minut. Asi už vím, z čeho mě bolí v krku.
Dnes jsme se za tmy vrátili. Stav střechy jsem ještě nezkoumala. Jen vím, že naše vyhnání z „ráje“ se bude pravděpodobně opakovat.
Děkuji proto mé mamince a Ádovi za přijetí a opatrování v nemoci. I za toleranci k Matýskově počínajícímu období vzdoru a Amálčině nekontrolovatelné zvědavosti a živelnosti.
Doufám, že jsme nezpůsobili nevratný rozklad vaší domácnosti.
Díky!

13 komentářů:

  1. Tak ještě jedou tu o pendolínu, prosím:-)

    Děti vypadají na té poslední fotce opravdu fascinovéné těmi vláčky. Moc pěkná fotka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radu,
      díky. Fascinace je u nás velká, to je fakt :-)

      Vymazat
  2. Ahoj Barunko..
    Děti máš opravdu překrásné..a ještě k tomu užaslé:-)Když je mamka nemocná a děti upovídané,to z toho pak dokáže i pěkně třeštět hlava:-)Mrkni na to optimisticky,Mata je nadaný po Tobě a jednou na něho budeš hrdá:-)Držím palušky,ať už se uzdravíš a jsi zase ve formě na další říkačky:-)A taky ať se můžete vrátit pod tu vaši střechu už napořád..
    Měj krásné dny..
    Bi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Brigit,
      to se matce tak hezky poslouchá :-)
      Děkuju, už se těším, až to u nás bude v takovém stavu, že už budem jen běžně uklízet a šperkovat. Bez lešení, míchaček, zedníků a pokrývačů... :-)

      Vymazat
  3. Zdravím Báro, vidím, že jsme prodělaly podobné "vyhnanství" a ze stejného důvodu...teda u nás se pak bourá i celý dům, ale pryč jsme byli hlavně kvůli střeše z eternitu, já sice nebyla nemocná, ale asi jsem vypadala podobně neboť jsem po několika pobytech mimo domov přestávala mít vůbec co na sebe a natož aby v tom šlo jít do práce :-). Báro vláčky jsou super...pro zabavení dětiček ideální...a říkanky sepiš a až jich bude dost tak domaluj (nebo nech domalovat :-) ) obrázky a až budeš vydávat knihu tak dej vědět. Krásné dny a ať je brzo střecha v pořádku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, koukala jsem, jak se u vás demoluje...
      A děkuju, až budu vydávat knihu, určitě se ozvu ;-)

      Vymazat
  4. Naopak Baru, zadny rozklad se nekona, to bylo tmeleni nasi domacnosti! Diky, tesime se moc na dalsi! U nas kdykoliv dvere otevrene preci. Ted me prijde zvlastni tohle psat tady, dyt je to uplne mormalni ze u nas jste kdyz se predelava strecha, kde jinde by jste byli :-) i kdyz moznost by se jiste nasla. Rodina ci domacnost, hlavne ze jsme zdravi a mame se radi a pomahame si, tahle veta sice zni jako klise, ale je proste stale nejdulezitejsi, ze jo:-) tak se tesime moc a at ti to pise!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Adiku:-)
      Dnes jsem před Matym prohodila, že asi přijedou dělat střechu a Matýsek už se běžel pomalu obouvat se slovy "k babičce, Adikovi, pojedem" :-) Takže se mu u vás zalíbilo natolik, že ani případná další změna pobytu ho neděsí :-)

      Vymazat
  5. Jo, tyhlety nekonečné básničky, těma mně tyranizoval bratr. Ale zase chápu, že Matýskovi se líbí! :) Vláčky jsou super!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bin,
      to je další druh specifického mučení :-)
      Koneckonců, ne že bych chtěla být škodolibá, ale tebe to zanedlouho čeká taky :-)

      Vymazat
  6. Super fotka!!
    Jak slyším o rekonstrukci, tak mám osypky.
    Přeju, ať vám nezateče!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, díky :-)
      Naprosto chápu, u mě už slovo rekonstrukce taky vyvolává nefyziologické stavy ;-)

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář :-)