sobota 27. října 2012

Autorské čtení

Ve čtvrtek byl můj velký den.
Zúčastnila jsem se, spolu s dalšími pěti autory, autorského čtení a zažila svých patnáct minut slávy.
Všem, kteří mi psali milé komentáře o tom, že by se na mě rádi přišli podívat, moc děkuju.
Radko, tobě speciálně ještě za to, že jsi projevila přání, vidět mě na videozáznamu.
Velmi mě to těší. Ale ještě jsem v sobě neobjevila takovou míru extroverze. Mimo jiné i proto, že je tu něco, k čemu jsem se zatím nepřiznala. Šlapu si na jazyk. Věřte mi, slyšet mě, ztratili byste všechny iluze (pokud ještě nějaké máte).
Čtení probíhalo v komorním duchu, moc nás tam nebylo. Ale přiznám se, že mě to bylo vcelku jedno. Já se hlavně snažila nervozitou nepozvracet. No, možná to nebylo ani tak nervozitou, jako tím, že jsem od rána nic nejedla, neboť stres a přesuny spolu s péčí o děti mi sebrali chuť i čas k jídlu. Ale ve výsledku to bylo jedno.
Aniž jsem to věděla, stejně jako jsem prožívala stres já. Prožíval krušné chvilky též muž s dětmi, respektive s Matýskem.
Jelikož děti by pravděpodobně nevydržely dvě hodiny v klidu sedět a poslouchat, byli jsme s mužem domluveni, že přijdou až na úplný závěr. Tedy až na mé vystoupení. Mezitím měli za úkol se trochu vyvětrat, uspat Amálku a ke knihovně dorazit s časovou rezervou.
Do tohoto bodu se jim dařilo. Ovšem u knihovny se vyskytl problém. Matýsek sesednuvší z kola si uvědomil, že nutně, ale opravdu velice nutně, potřebuje kakat. A netrénovaný muž zaskočený nastalou situací nezareagoval dostatečně rychle.
Zatímco jsem tedy napjatě očekávala své vystoupení. Muž se stejným, ne-li větším napětím, likvidoval škody na knihovnických záchodcích. A to dokonce za dohledu všetečného pana šatnáře.
Ale muž to bravurně zvládl a ve chvíli, kdy jsem usedala na židli před (skromné, ale o to milejší) publikum, hrdě vcházel s Matýskem, oděným v teplácích a bez ponožek, do sálu. Amálka naštěstí spala a ušetřila tak nervovou soustavu všech zúčastněných.
Napjatá jsem byla do chvíle, kdy se posluchači poprvé zasmáli. Přiznám se, že pak ze mě tréma spadla a já si čtení celkem užívala.
Pro nás autory byla navíc příjemným bonusem, možná i trochu strašákem, přítomnost psychologa a spisovatele Lubomíra Macháčka, který naše texty po čtení hodnotil.
Čekala jsem ledacos. Ale smích a chválu, včetně zmínky o tom, že kdybych napsala takových textů třeba padesát, mohlo by se to i dobře prodávat, skutečně ne.
Děkuji proto za příležitost, kterou jsem pozváním na čtení dostala. A kdo ví? Třeba to nebylo naposledy.

9 komentářů:

  1. Velká gratulace od srdeční komory:-))
    Co více si autor může přát, než to, že zatímco jemu zaschly dávné póry potu, posluchač se tomu s odstupem času chechtal, jako by to viděl a chtěl prožít také:-))
    Gratuluju a ať ten smích ještě dlouho a plodně motivuje!!!NIC TAK NEPOTĚŠÍ JAKO CIZÍ NEŠTĚSTÍ, VIĎ?:-))
    Mája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mimochodem, sebekritická mladá dámo, to že si můj kamarád, kterého znám - moment....13let - šlape na jazyk, jsem se dozvěděla až od něj, když jsem po něm chtěla na Silvestra, aby mi dělal parťáka při čtení...
      Tak nezlob a buď na sebe pyšná a ANO, SOUHLAS, být tady videoukázka, naliju si víno, zkroutím tělo do nepopsatelného kotrmelce v křesle a jen poslouchám:-)
      Mája

      Vymazat
    2. Díky, Májo, ani nevíš, jak se nad těmi milými slovy červenám :-)

      Vymazat
  2. Baruško, moc ti gratuluju. Jsi odvážná šikula, zvládla jsi to krásně. Já z autorského čtení mých básní před 5 lety prchla. Organizátor od té doby se mnou nemluví. :D :D Takže, tleskám, a manželovi taky!!! Postavil se k problému jako chlap! :)))))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bin, děkuju :-)
      A úplně tě chápu, možná bych prchla taky, kdybych neměla zatarasený vchod :-)
      Manželovi přetlumočím :-) Jistě ho potěší, že bylo oceněno i jeho hrdinství :-)

      Vymazat
  3. Jojo, autorsky cteni probehlo opravdu komorne, ale o to vic jaksi " rodinne" coz bylo dobre. Baru sluselo Ti to byl sem moc rad jak jsi to skvele zvladla. Byla jsi opravdu takova mocna, uplne se mi ted vybavuje ta vzpominka na to jak jsi jako mala hrde stala, vzprimene se bijic do prsou se slovy: "ja jsem Bara, jsem vitez!" Jarda je fakt borec, jakmile se s smejicim Matyskem objevil v sale, vubec jsem nepoznal ze k nejake prujmove katastrofe doslo!
    Tesim se na dalsi! ( tedy autorske cteni, ne katastrofu)
    :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ádo, děkuju :-)
      To se pěkně čte :-) Ačkoliv jako mocná jsem si zrovna nepřipadala, jestli se mi tak ovšem podařilo působit, tak jsem zřejmě lepší hérečka, než jsem si myslela :-)

      Vymazat
  4. Drahá Barunko..
    Velice Ti gratuluji k tak krásnému zážitku..doufám,že to pro Tebe bylo dostatečným povzbuzením a dalším popostrčením k napsání dalšího stohu Tvých milých a úsměvných historek,které mě vždycky potěší..Přeji Ti spoustu inspirace a Tvému muži velkou poklonu,za statečnost:-)
    Krásné dny..Brigit

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Brigit, mockrát děkuju :-)
      Povzbuzení to bylo vskutku veliké :-)
      Stejně jako všechny zdejší ohlasy a milé komentáře! :-)
      Muži vyřídím, určitě bude potěšený, že se nějaká chvála snesla i na jeho hlavu:-)

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář :-)