Amálce

Milá Amálko,

dnes je to rok, co jsem tě poprvé držela v náručí. Byla, a stále jsi, ta nejkouzelnější holčička na světě.

Jednou, až budeš velká, ti budu vyprávět o tom, jak jsi přišla na svět.

Úplně na začátku bylo přání, mít druhé miminko.

Začala jsem k nám tedy zvát tvou dušičku a připravovala ti v bříšku pokojíček. A pak, jednou v noci, jsi přišla. Na velikém tobogánu přiletěla tvoje dušička s blonďatými copánky z nebe a já věděla, že čekáme miminko.

O pár dní později nám to potvrdili andělíčcí, a o pár týdnů později i paní doktorka.

V bříšku jsi byla úžasným miminkem a v noci, když všichni ostatní spali, my dvě jsme si pod peřinou povídaly.

A tak šly týdny i měsíce. Čas v bříšku se ti krátil a my pořád neměli jméno.

Žádné se nám nezdálo dost dobré a žádné k tobě nepasovalo. Rozhodli jsme se, že to necháme na později. Až tě uvidíme, určitě to přijde samo.

Jenže přešel den, kdy ses měla narodit a ty pořád nikde.

Znovu jsme začali uvažovat o tvém jméně. Vždycky se mi líbila Amálie, jenže tatínek z toho moc nadšený nebyl. (Měl dojem, že děti ve školce by ti určitě říkali análko. Pevně doufám, že se mýlil.) Ale najednou s tím přišel sám. A tak jsme Amálku skloňovali, zdrobňovali, ale pořád si nebyli jistí.

V den, kdy už nám začali vyhrožovat, že tě z bříška asi vykouří, jsem mířila k paní doktorce kolem čekárny dětské ordinace. A najednou bylo jasno.

V televizi tam běžela pohádka o víle Amálce a já už nepochybovala. Je to zkrátka jméno přímo pro tebe.

Jako bys na své jméno čekala, druhý den ses začala klubat na svět.

Nebudu ti lhát, holčičko, docela to bolelo, ale vážně to stálo za to. Když jsem tě vítala na světě, pořád ještě mokrou a spojenou se mnou, byla to jedna z nejkrásnějších chvil v mém životě.

Děkuju ti za ni i za každou další chvilku, kterou s tebou, jako tvůj průvodce, můžu strávit.

Mám tě ráda, holčičko, a ke tvým prvním narozeninám ti přeju všechno nejlepší!

Maminka