čtvrtek 25. října 2012

Prstýnky

Moje sestřenka se bude vdávat.
Jako duši romantickou mě to velmi těší. Mám ráda vyprávění o seznámeních, žádostech o ruku i svatbách. Zvláště když někteří lidé mají to štěstí, že se seznamují, zamilovávají, randí a následně i berou dokonale romanticky.
Mě zpravidla ta filmová romantika míjí. Ale nestěžuju si, většinou je alespoň čemu se (zpětně) zasmát.
Sestřenka byla o ruku požádána nečekaně, v Paříži. Romantika jako z katalogu. Prostě klasika.
Já byla tenkrát v pátém měsíci, prstýnek jsem už netrpělivě vyhlížela a nakonec to přišlo v jižních Čechách.
Ležela jsem si takhle znavená po celodenním výletě v posteli, na zvětšujícím se břiše položený kelímek s lučinou a dopřávala si druhou večeři. Když v tom muž nakráčel s krabičkou. Prsty od lučiny, rozcuchané vlasy, ale řekla jsem ano.
Znám i experta, který svou vyvolenou, nutno podotknout, že v té době taktéž těhotnou, požádal o ruku slovy: Tak abys neřekla, že jsem hajzl, tak já si tě teda vemu. Tak to už radši tu lučinu.
Každopádně s těmi prstýnky to máme vůbec zajímavé. Být trochu pověrčivější, očekávám rozvod každým dnem. Snubní prstýnek, tedy ten, co jsme si navzájem navlékli při svatebním obřadu, už totiž ani jeden z nás nemá.
Muž ten svůj ztratil hned na svatební cestě. Jeho první prstýnek se teď pravděpodobně převaluje někde na písečném dně Jónského moře, nedaleko ostrova Korfu.
Mě prstýnek vydržel jen o pár měsíců déle. Chvíli před porodem mi otekly prsty takovým způsobem, že jsem měla dojem, že bude nutná amputace. Po několikadenním mydlení, se naštěstí podařilo prstýnek sundat. Leč, asi jsem v těhotenství přes prsty extrémně přibrala, protože od té doby prstýnek zkrátka nenavléknu.
Už tři roky proto remcám, že si připadám, jako svobodná matka. Muž mé skuhrání konečně vzal na vědomí (nebo ho spíš přestalo bavit to poslouchat) a k letošním narozeninám mi kromě keramické pánve nadělil taky krabičku s kroužkem (prý těsnění na trubky).
Tento romantický počin měl značit, že při nejbližší možné příležitosti spolu půjdeme vybrat náhradní snubní prstýnek. Tentokráte padnoucí a ze vzácnějšího kovu, než byla původní chirurgická ocel (jejíž volba se ovšem vzhledem k trvanlivosti našich prstýnků ukázala být velice prozíravá!).
K našemu překvapení jsme vybrali hned v prvním zlatnictví. Mělo nás napadnout, že to je u nás podezřele jednoduché.
Je to tři týdny, prstýnek nikde, zato prý ztratili lísteček s objednávkou.
No, asi nám to není souzeno. Ale jestli to znamená, že si všechnu manželskou smůlu vybereme na prstýncích, tak budu ten nejšťastnější člověk na světě a klidně se bez toho prstýnku obejdu.


9 komentářů:

  1. Baruško, miluju ty obyčejné věty s neskutečnou hloubkou - takže představa rozcuchánka s lučinou je prostě SKVOSTNÁ!!!
    A čert vem prstýnky, to co máte v sobě, v dětech, v soužití, to je to ořechové.
    My se kdysi ani nebrali. jako ano, zmínka proběhla, ale já neromanticky řekla, tak až budeme v domečku se stálou adresou, ať to neměníme na 2x.
    Nevzali, rozesli, znovu sešli, ale já na tu svatbu pořád nejsem. Nejsem ten typ. Jsem duší tulačka s báglem na zádech, když už bych chtěla, tak někde v lese bez těch "zažitých" rituálů - ale co přiznám, moc by se mi líbila představa, jak mě náš syn vede za ruku a předává ženichovi se slovy:"Táto, já Ti ji dávám", ale to je jen sen:-)
    Pořád tvrdím, že k lásce to lejstro nepotřebuju. A co jsme znovu spolu, neříkáme si Miluji Tě, ale že se máme rádi a sms STÝSKÁ SE... má pro mě větší hodnotu než třeba ta svatba.
    Baruš, omlouvám se, že to sklouzlo do mé zpovědi, vám dvěma samozřejmě přeju, ať to vyjde v lásce i s prstýnky...a přeju hodně milých chvil nejen sl učinou:-))
    Krásný podzimní den - no a co že prší, vět taky potřebuje umýt:-)
    Mája

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ...svět potřebuje umýt...
      Teď jsem nakoukla do knihovny a moc mě mrzí, že jsem nenašla knížku, kterou bych Ti i ráda věnovala a poslala.
      Kdysi v antikvariátu měli knížku s příběhy JEN NA TÉMA SEZNAMOVÁNÍ, čítávala jsem ji ve vlaku a řechtala se i brečela zároveň...no ještě se kouknu znovu...
      Mája

      Smazat
    2. Májo, vůbec se nemáš zač omlouvat. Za tvou zpověď děkuju :-)
      Já jsem byla vychovaná ve věřící rodině a svatba pro mě v symbolické rovině něco znamená. Takže jsem ráda, že jsme svoji, snad v dobrém i zlém :-)
      A prstýnky, to je jen podružná, i když u nás smůlou pronásledovaná, záležitost :-)

      Smazat
    3. Májo, a za to, že sis na mě vzpomněla v souvislosti s knížkou, moc a moc děkuju! Je to hrozně milé!

      Smazat
    4. Baruško, knížka byla něco jako sbírka fejetonových příběhů - abych nelhala, tuším že z Mladého světa:-))
      Podívám se ještě u rodičů. Byla okouzlující, psaná životem a ideální do vlaku, do fronty na poště, či na wc:-))
      Nezlobili se Tví rodiče, že nejdříve bylo zaděláno na mimíska než na svatbu? I když věřím, že si nejvíce přáli, aby jste byli oba zdraví, přece jen věřící rodina...
      Ať tak či tak,, z řádek i z obrázků vidím, že Ty jsi máma "párexceláns":-))
      Mája

      Smazat
    5. Májo, děkuju. To si snad ani nezasloužím, abys na mě tak myslela :-)
      K ožehavé otázce :-)
      Tak jasně, že poté, co si maminka mou zprávu vyslechla (mimochodem první den svaťáku:-), tak nebyla úplně nadšená. Ale na druhou stranu musím říct, že prvotní šok rozdýchávala tak hodinu a druhý den už to byla ta nejstarostlivější maminka a budoucí babička :-)
      Nejhůř to asi nesla babička, mamčina mamka. Ale taky to vzala...ale až po svatbě :-)

      Smazat
    6. Chápu, starší generace...
      Jinak jestli můžu, krásná vzpomínka na mé ohlášení ohledně syna - přítelově mamince jsme koupili džbánek s nápisem BABIČCE a okouzlující bylo, že jsme jí ho dali na stůl otočenou stranou a jak ho otáčela, tak ho otáčela pozadu a pomalu, takže viděla "...ce" - "ičce" - "babičce", to zalapala a pak jen koukala střídavě na přítele, na mě, na přítele, na mě a až jsem kývla, jako že ANO, tak začala brečet:-))
      No a kamarádům jsme poslali sms s citací z mého milovaného seriálu Vlak dětství a naděje:"SRÁGORKA MĚ OPLODNIL!":-))))))
      Chacha, Mája

      Smazat
  2. Baru, no vidíš to. Taky jsem "svobodná matka" a vůbec mi to nevadí. Manžel prstýnek sabotoval hned, a má jej položený na poličce. Já jej poctivě nosila do loňského dubna, pak už jsem ho nenavlíkla. Jednou se mi málem ztratil v jednom hotelu v umyvadle, ale šikovný pán instalatér mi ho zachránil. Ale i tak, všichni víme, že o prstýncích to není. Krásný dník. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Bin, máš naprostou pravdu :-)
      Prstýnky jsou podružné :-)
      Tak ať s nimi nebo bez, věřím, že budeme žít šťastně až do smrti :-)

      Smazat

Děkuji za Váš komentář :-)