Výročí číslo pět

Už je to tak. Dnes jsme s mužem „oslavili“ páté výročí svatby.

Když si tak ten dnešní „slavnostní“ den rekapituluju, říkám si, kdy a jestli vůbec my se někdy dočkáme nějaké výroční romantiky, intimča a tak vůbec. S potomstvem pod deset let se mi to zdá nereálné…

Tedy, ne že by za tu neromantiku mohly vždycky jen děti.

Ono v autobazaru se netoká právě lehko. Jenže muž si vzal do hlavy, že „nové“ rodinné auto je nutno pořídit co nejdříve, nejlépe ihned, a jelikož jeho hlavním řidičem se mám stát já, byla jsem přinucena k aktivní účasti při výběru. Muž mi nejdříve fakta o různých vozech pouze sděloval, pak přidal obrázky a nakonec videa. Ani po zevrubné informační masáži jsem však nebyla sto od sebe jednotlivá auta rozeznat. To, že je rozliším dle barvy, se prý nepočítá. A tak jsem byla dnes zatažena přímo do jámy lvové a usazena za volanty.

Bohužel, aha efekt se nedostavil. Stále nerozeznám picasso od tourana a interiér ani jednoho z nich (jako obecně žádného auta) mě nepřivádí do extáze.

Následné nemocniční dostaveníčko s Vilíkem, při němž jsme se zhruba tříměsíčním zpožděním absolvovali vyšetření kyčlí, mi výroční náladu taky nenavodilo. A když jsem se pak při nastupování do auta třískla do hlavy a způsobila si dle mého laického pohledu přinejmenším lehký otřes mozku, chtělo se mi na celé to výročí vykašlat a zalézt sto metrů pod zem.

Nakonec jsem to neudělala. Snad z úcty k naší každoroční tradici. (třetí a čtvrté)

A tak jsme vyrazili do slatiňanského zámeckého parku s tím, že se tam, na místě svatebního činu, opět vyfotíme.

Kde jsou ty časy, kdy se kolem nás popelilo pouze jedno dítko, které stačilo čapnout, naštelovat se a nechat samospoušť vykonat svou práci. Nyní, s dítky třemi, je společné focení hotová kovbojka.

Jeden ječí, že nechce, další si rozbije koleno, třetí brečí, že chce mlíko, ten co nechtěl, si odře ruce a třetí si pozvrací bodýčko. 

 

Nakonec nezbývá než sáhnout po focení hrou.

Všichni dostanou za úkol potloukat se kolem a na povel se seběhnout uprostřed a říct sýr. Taková škatulata hýbejte se. Zabralo to.

 

Přikládáme proto do našeho alba již pátou fotku, želáme si vše nejlepší ke krásnému výročí a doufáme, že za rok se tu sejdem zas. A třeba se jednou s mužem dočkáme i té romantiky :-)