Malí gauneři

Máme za sebou vskutku náročný týden. Moje trpělivost byla těžce zkoušena a s konečnou platností se ukázalo, že není bezedná. 

Už jen fakt, že je člověk oslaben tělesným nepohodlím v podobě nemoci, je značně nepříjemný. Přidá-li se růst Vilíkova prvního zubu, který nám oběma narušuje noční spánek, stává se moje dobrá nálada vzácnou a křehkou komoditou.

A potomstvo jakoby to vycítilo a rozhodlo se vyzkoušet, co ještě snesu.

Hádky, kňourání, hysterické scénky a drobné šarvátky jsou standart. 

Když se ale dovádění v bazénu změní ve snahu o utopení mladší sestry. Hra na písku ve snahu o umlácení staršího bratra lopatičkou. A rytířský souboj ve snahu o vzájemné zmrzačení, zůstávám nad věcí jen těžko.

Kromě touhy dostat se vzájemně do čekárny dětské chirurgie však malí gauneři zvolili i rafinovanější způsoby kterak matku trochu otužit.

Matýsek začal tím, že v rámci hry na kadeřnictví ostříhal Amálce vlasy.

Amálka v rámci hry na vaření nalila půl litru oleje do šunkofleků, čekajících až se rozehřeje trouba.

A obě děti pak ve vzájemné shodě korunovaly mé půldenní úsilí o pečlivé roztřídění krabic s oblečením norováním v úhledných kupičkách.

O víkendu pak mé tělo zcela vypovědělo službu a péči o potomstvo musel převzít muž. S velkou lítostí jsem sice sledovala postupné opotřebovávání jeho nervové soustavy, nicméně touha po chvilce klidu byla větší.

Po včerejších pocitech přetrvávající přemňouknutosti však mohu dnes s radostí prohlásit, že jsem opět ve formě. Moje imunita vůči dětským šílenostem se zvýšila. A výskyt šíleností se snížil. 

Za chvíli vyrážíme ke kadeřnici nechat urovnat spoušť na Amálčině hlavě.

A vše se snad zase vrátí do starých pohodových kolejí :-)

Malí gauneři :-)

Vilík dumá nad rostoucím zubem :-)