úterý 5. srpna 2014

Malí gauneři

Máme za sebou vskutku náročný týden. Moje trpělivost byla těžce zkoušena a s konečnou platností se ukázalo, že není bezedná. 

Už jen fakt, že je člověk oslaben tělesným nepohodlím v podobě nemoci, je značně nepříjemný. Přidá-li se růst Vilíkova prvního zubu, který nám oběma narušuje noční spánek, stává se moje dobrá nálada vzácnou a křehkou komoditou.

A potomstvo jakoby to vycítilo a rozhodlo se vyzkoušet, co ještě snesu.

Hádky, kňourání, hysterické scénky a drobné šarvátky jsou standart. 

Když se ale dovádění v bazénu změní ve snahu o utopení mladší sestry. Hra na písku ve snahu o umlácení staršího bratra lopatičkou. A rytířský souboj ve snahu o vzájemné zmrzačení, zůstávám nad věcí jen těžko.

Kromě touhy dostat se vzájemně do čekárny dětské chirurgie však malí gauneři zvolili i rafinovanější způsoby kterak matku trochu otužit.

Matýsek začal tím, že v rámci hry na kadeřnictví ostříhal Amálce vlasy.

Amálka v rámci hry na vaření nalila půl litru oleje do šunkofleků, čekajících až se rozehřeje trouba.
A obě děti pak ve vzájemné shodě korunovaly mé půldenní úsilí o pečlivé roztřídění krabic s oblečením norováním v úhledných kupičkách.

O víkendu pak mé tělo zcela vypovědělo službu a péči o potomstvo musel převzít muž. S velkou lítostí jsem sice sledovala postupné opotřebovávání jeho nervové soustavy, nicméně touha po chvilce klidu byla větší.

Po včerejších pocitech přetrvávající přemňouknutosti však mohu dnes s radostí prohlásit, že jsem opět ve formě. Moje imunita vůči dětským šílenostem se zvýšila. A výskyt šíleností se snížil. 

Za chvíli vyrážíme ke kadeřnici nechat urovnat spoušť na Amálčině hlavě.

A vše se snad zase vrátí do starých pohodových kolejí :-)

Malí gauneři :-)

Vilík dumá nad rostoucím zubem :-)


4 komentáře:

  1. Jak to ty deti vzdycky dovedou spolehlive poznat, kdy je clovek opravdu energeticky na dne a jeste mu nalozit co... Sedmi

    OdpovědětSmazat
  2. Vau, no tak to teda muselo být něco...živě to vidím. V nemoci se totiž taky plácáme, už přes měsíc a fungovat prostě my, matky, musíme hlava nehlava. Moc hezky jsi to ještě napsala, že se tomu člověk zasměje, ale věřím, že to byla chvílema síla. Tak přeju, ať jsi brzy fit a ať gauneři nezlobí! :-)

    OdpovědětSmazat
  3. Soucitim, mame tu totez. Nemocna mama, tata na cestach, dve deti s prujmem a jedno zdravy, ktery se pekelne nudi. Na obeseni. Ale snad se vsechno k dobremu obraci i u nas.

    OdpovědětSmazat
  4. Jooo, někdy by je člověk nejradši strčil do ... (kamkoliv mimo dosah a doslech) miláčky :-)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)