Bylo jí vyhověno.
Sešli jsme se doma. Děda, její děti a vnoučata.
Bylo nás sedm.
Smáli jsme se. Brečeli. A vzpomínali.
Ale já jako bych ji pořád nedokázala pustit. Snad proto, že jsem neměla příležitost se rozloučit.
Až dnes dopoledne. Vyrazila jsem s dětmi do lesa.
Povídala jsem si s nimi, stavěla domeček pro skřítky a učila lézt Matýska
na strom.
A někde mezi tím vším konečně přišla úleva. Snad za to mohl
ponurý lesní klid. Nebo to, že jsem po těch několika podivně hektických dnech
mohla být zase sama s dětmi.
Smutek sice zůstává. Ale s ním i klid a poznání, že to
zřejmě tak mělo být.
...
Na rozloučenou
Snad anděl, co ti u lože stál,
měl smysl pro humor a něco ke čtení ti vzal,
na tu dlouhou cestu, co tě čeká,
neznámou, jíž mnohý z nás se leká.
Možná vyprávěl ti cestou vtipy,
nebo dával tajné tipy,
k tomu, co dál se bude dít,
a jak tu zkrátka v klidu být.
Tak jen buď šťastná, milá babi,
a nezbývá než Ti popřát aby,
byl kolem tebe stále smích,
ať už jsi na zemi, či v oblacích.
...
Je mi líto vaší ztráty... Upřímnou soustrast :(
OdpovědětVymazatMoudrá žena, tvoje babička a zanechala zde i moudrou vnučku:-)!
OdpovědětVymazatTyhle okamžiky ztráty (a nebo naopak velkého štěstí) přímo volají po tom, aby člověk zaveršoval, i kdyby třeba jen tak pro sebe. Něco takového říkal pan Hilský v jednom rozhovoru a já nemohu, než souhlasit. Rozloučila ses krásnými verši.
OdpovědětVymazatA když jsi napsala, že jste stavěli domečky pro skřítky, úplně mi to připomnělo moje dětství a zahřálo mě u srdce, že i dnes ty domečky někdo staví, takže skřítci mají pořád kde bydlet :-).
Hezký, Baru, drž se. My jdem babi vyprovodit v sobotu.
OdpovědětVymazatBaru, ode dneška tam bude mít babička moooc fajnovou společnost.
OdpovědětVymazatOdešel i Pavel Bobek, i když u něj jsem si už dlouho říkala "kdy..."
Básnička je moc krásná procítěná.
Jestli existují nějaká neviditelná pouta, tak babička ten Tvůj okamžik rozpoznala.
Mája
...nádherný příspěvek...nádherná básnička...nádherné rozloučení... Baru jsi skvělý člověk... už to tak v životě chodí, že jeden život střídá druhý.... jeden odešel a ty v sobě máš nový... i moje Carolinka se narodila týden po odejdutí mé hodné babičky... mám pořád pocit, že moje babička je její andělem strážným... přeji dny plné smíření...Věrka
OdpovědětVymazat... nějak mi chybí slova, rozplakalas mě ...
OdpovědětVymazatMoc dobře tyhle pocity znám, byť už je to několik leti, co jsem je prožívala naposledy ... vyjádřilas to krásně ...
Přeji mnoho sil ke smíření .... i když to trvá dlouho, předlouho ... ale věř, že zůstávají. Protože je milujeme ...
Moc děkuju za milá slova!
OdpovědětVymazatKaždý komentář mě vždycky povzbudí a potěší, díky!