Lék na trudomyslnost

Zpravidla se samoléčím pozitivním myšlením. Ale někdy to chce trochu nakopnout i za pomoci světských radostí...

Už pár dní funguju z rezerv a po večerech mi dělá společnost bolavá hlava. To asi ten podzim. Každý rok mě alespoň trochu semele. A letos, pod vlivem těhotenských hormonů, obzvlášť.

Nejen proto jsem se vážně těšila, že na chvilku vypluju ze zajetého stereotypu a vrátím se do své alma mater. Jen na jedno odpoledne, na jednu přednášku.

Téma ne právě nejodpočinkovější, ale rozhodně zajímavé. Psycholožka Lidmila Pekařová nám měla osvětlit Proč roste agresivita u dětí i ve „slušných“ rodinách a co s tím.

U dětí doma jsme se s mužem vystřídali raketovou rychlostí a já natěšená vyrazila směr Hradec.

Leč jak to s tou dětskou agresivitou je, mi dnes nebylo souzeno si poslechnout. Přednáška byla totiž zrušena. 

K mé velké úlevě jsem nebyla jedinou mrzutou „posluchačkou“, k níž se tato informace nedonesla. Bylo nás aspoň dvacet. Za což jsem skutečně ráda, neboť ke svým historkám o akcích, na které jsem nedorazila, nebo vyrazila ve špatný den, skutečně nepotřebuju přidávat další. Už tak jich je tolik, že slouží k vtipkování na mou adresu široké rodině.

Ale všechno zlé je k něčemu dobré.

Byla jsem sama. Ve městě. Hlídání mužem zajištěno až do večera, potažmo noci. A tak jsem se rozhodla, že nebudu truchlit a místo zušlechťování intelektu vyrazím za konzumnějším typem zábavy.

Probrouzdala jsem pár obchodů. Koupila si těhotenské džíny, které jsem si ve svém třetím těhotenství pořídila poprvé. A taky zcela netěhotenské, ale rozkošné puntíkaté šaty, do nichž se vejdu jak ve stavu dva v jednom, tak i ve stavu single. A na závěr knížku.

Žádnou těžkou literatůru plnou hodnotných myšlenek. Po snech, v nichž mě dnes v noci pronásledovaly útrapy třetí světové války, jsem potřebovala něco silně oddychového. A tak jsem náhodně sáhla po knížce s názvem Manžel na objednávku a hned s ní zaplula do kavárny.

Tam jsem s dortem a horkou čokoládou strávila několik příjemných hodin a přelouskala polovinu příběhu.

Nákupy, kavárna, čtení. Dokonalý lék na podzimní chmury.

Takový relax bych rozhodně uvítala častěji. Asi si od Ježíška budu přát poukaz na několik volných odpolední. Jsem si jistá, že bych si je vychutnala do poslední kapky, jako to dnešní. I když třeba ne, podle původního plánu.

Každopádně, pro dnešní večer je trudomyslnost rozhodně zažehnána :-)

Až budu mít jednou moře volného času, budu ho trávit přesně takhle :-)