Malý raketový vědec

Matýskovi byly sotva dva měsíce a v jeho okolí už se to hemžilo mužskými sudičkami, které našemu novorozeněti předpovídaly hvězdnou sportovní budoucnost a viděly v něm dalšího rodinného sportsmena. 

Poněkud „rozladěna“ touto iniciativou jsem tenkrát napsala článek A na just z něj bude baleťák. 

Bylo mi jedno, co nám z Máti vyroste. Jestli nadšený sportovec nebo někdo, kdo se do míče netrefí ani z pěti centimetrů. Ovšem naše rodinné muže myšlenka, že by se z Máti mohl vyklubat třeba tanečník baletu, značně znepokojila.

Teď se však zdá, že je všechny můžu uklidnit. Baleťák z něho asi nebude. Ale profesionální hokejista asi taky ne.

O pohybové aktivity téměř všeho druhu Matýsek jeví pramalý zájem. Míčům se vyhýbá, svou sbírku hokejek pořízenou strýčkem hokejistou používá výhradně k účelům, k nimž jistojistě zamýšleny nebyly. A co se kola týče, bere Matýsek na milost jen to odrážecí.

Naše letní snaha představit mu i variantu se šlapkami se po prvním pokusu setkala s Matýskovým zamítavým vrtěním hlavou a prohlášením typu: „Maminko, tatínku, tohle je na mě příliš nebezpečné. Na kole se naučím, až budu starší.“

Zdá se však, že sportovního ducha u Matýska nahrazuje duch technický až vědeckokutilský. 

Začalo to brzy. Nářadí všeho druhu ho lákalo od peřinky víc než všechna chrastítka světa. Kde co, rozebral. A s akušroubovákem byl největší kámoš ještě před druhými narozeninami.

Teď jsme se posunuli na další level.

Matýskův nejoblíbenější pořad na Déčku je Nina a neurony. Vědecký pořad pro děti o tom, jak funguje kupříkladu myčka, zámek nebo proč se čokoláda v ruce rozpouští.

A jeho novým velkým zájmem jsou rakety! 

Povídáme si o nich. Hledáme je doma v encyklopediích. Pohádky na youtube jsme vyměnili za sledování raketových startů a přistávání modulů na měsíci. Jsem nucena rakety dokonce i kreslit či vyrábět z papíru. Na jednu takovou papírovou jsem obzvlášť pyšná. Jen Matýsek by rád, abych mu k tomu vyrobila ještě startovní ranvej i s výtahem pro kosmonauty. Skutečná výzava!

No a každý večer pak vyprávíme raketové pohádky.

Právě teď nejvíc frčí ta o kosmonautovi Matýskovi, co přistál na Marsu, kde mu musel nový kamarád Marťánek zapůjčit vysokananánskou anténu, aby se Matýsek mohl spojit se základnou, jelikož mu nešly nastartovat raketové motory. 

Zřejmě nejoblíbenější pasáží pohádky je pak podrobný popis hledání závady a její opravy, kterou si Matýsek rád přehrává i naživo. Samozřejmě za pravidelného hlášení, že mu už dochází kyslík. Případně, že ještě dva malé kyslíky našel. (Miluju dětskou představivost.)

Nedávno jsme taky vyrazili do Národního technického muzea, abychom Matýskovy zájmy podpořili. 

Oddělení dopravy mělo značný úspěch, zejména u mašinek, letadel a lodí jsme se zasekli na opravdu dlouhou dobu. A když Matýsek překonal roztrpčení nad tím, že v celém muzeu nemají ani jednu malinkatou raketku, shrnul celý výlet jako povedený.

V parubické knihovně jsme pak nasyslili vesmírné encyklopedie a zatímco Matýsek se kochá obrázky a přeříkává si pro sebe názvy planet Sluneční soustavy. Já studuju raketové motory, schémata a další kosmické zhůvěřilosti, abych byla sto, fundovaně na Matýskovy věčné dotazy odpovídat. Nutno přiznat, že se mu stejně vždycky podaří mě zaskočit.

Tak uvidíme, jakým směrem se zájmy našeho malého raketového vědce budou ubírat dál. Mě nezbývá než doufat, že s ním zvládnu udržet krok alespoň do doby, kdy to bude potřebovat.