čtvrtek 14. listopadu 2013

Čas na smutnění

Včera byl čas na radost. To asi abych si ji nadělala do zásoby. 

A dnes přišel čas na smutek.

Babička umřela.

Veselá pesimistka, která se ráda smála, luštila křížovky, hrála karty a v dobrém rozmaru nás bavila zdravotnickými historkami. 

Takovou si ji budu pamatovat.

Sbohem, babi, mám tě ráda!

17 komentářů:

  1. Barunko, tak to je mi moc líto ....upřímnou soustrast .... Marki

    OdpovědětSmazat
  2. Barunko, a já si nedávno pročítala Tvé starší příspěvky a chtěla se Tě zeptat na dědečka...
    Je mi to líto, zvláš´t když jste měly hezký vztah a miminko by jí dodalo jiskru.
    Držím palce, ať to všichni ustojíte a máte krásné vzpomínky.
    Drž se! Upřímnou soustrast.
    Mája

    OdpovědětSmazat
  3. Baruško, moje babička umřela před 12 lety a dodnes mi strašně chybí. Přeju Ti, ať to brzy alespoň částečně přebolí a zůstanou jen ty krásné vzpomínky.

    OdpovědětSmazat
  4. Baru, to mě moc mrzí. Někdy to tak bývá, že jeden nový život přichází a nějaký jiný zase odchází ... Přeju vám, aby vás to všecky ještě víc stmelilo a po zármutku pak zbyly jen krásné vzpomínky.

    OdpovědětSmazat
  5. To je moc smutna zprava, velmi s Vami soucitim, i kdyz se vubec nezname.
    Moje nejlepsi a nejmilovanejsi babicka umrela loni v lete a doted na ni myslim skoro kazdy den. Casto mam pocit, ze zije, ze odjela jenom nekam do lazni....Je to tezke. Preji hodne sil a drzte se!

    Radka

    OdpovědětSmazat
  6. Baru, upřímnou soustrast... Ať je brzy líp!

    OdpovědětSmazat
  7. Sestra mé babičky (milovala jsem ji moc) zemřela už před hodně a hodně lety. Mám doma její hrníček a pořád vzpomínám. Ne ani tak, jak mi chybí, ale jak suprovní to byla ženská... je to takový ten pocit, že tu vlastně stále je, jen já jsem zrovna hodně daleko a nemohu s ní mluvit.
    Ztratit někoho takhle blízkého není nikdy lehké... snad brzy zůstanou jen ty hezké vzpomínky a ne ten smutek...

    OdpovědětSmazat
  8. Baru, upřímnou soustrast. Mě před týdnem umřel dědeček. Nejlepší chlap jakého znám. Naučil mě soustu věcí a tajně doufám, že úplně neodešel a že je pořád se mnou. Měli jsme se moc rádi. Třeba se tam s babičkou potkají;). Držte se:*

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Verisi, také přijmi upřímnou soustrast.
      A je s Tebou, věř tomu. Mě je 36 a DODNES A DENNĚ (nelžu) se usmívám, když vidím pyžamo...když jsem byla malá, říkala jsem prý "kapyžo" a děda mi to dlouho předhazoval.
      Vzpomínky jsou úžasné bohatství.
      Mája

      Smazat
  9. Baru, víš co si říkám? Že jestli má člověk ke konci ještě sílu rekapitulovat, tak Tvá babička musela být pyšná na to, že její dcera/syn vychovali takovou dceru.
    Dala jsi babičce dvě krásná pravnoučata, se školou jsi jí dokázala, jakou máš vnitřní sílu a máš manželství, že by jsme my ostatní i mohli závidět:-)
    Myslím, že byla pyšná!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Držte se, objímám!!!!!!!!!!!!!!!
    Mája

    OdpovědětSmazat
  10. Přeju upřímnou soustrast. Vážně mě to moc mrzí...

    OdpovědětSmazat
  11. oh k tomu není co dodat upřímnou soustrast:(

    OdpovědětSmazat
  12. Baru,
    to není možný!
    Mě umřela také babička v ten samý den jako tobě.
    Upřímnou soustrast!

    OdpovědětSmazat
  13. Tak odchází, zase kousek dětství, ale narůstá komůrka v srdci na krásné vzpomínky!

    OdpovědětSmazat
  14. Moc děkuju za milá slova. Vážím si toho. Díky!

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)