S nástupem mínusových teplot se většina našich aktivit
přesouvá do vnitřních prostor. Ty tam jsou několika hodinové toulky lesem a
hrátky na zahradě. Děti jsou totiž tuze zimomřivé.
Asi po mamince.
A tak zatímco jiné matky honí své děti po ulicích se
zoufalým: „Počkej! Musíš si obléct rukavice!“ Náš Matýsek o rukavice škemrá už od října a v mnohých rodinách nenáviděné punčochy jsou v zimě jeho
nejoblíbenějším kusem oblečení.
Ten kdo přišel s tvrzením, že "neexistuje špatné počasí,
jen špatné oblečení", evidentně neznal našeho Matýska. Neboť jsem ještě
neobjevila termoprádlo, v němž by náš synek dokázal byť jen přejít od domu
k autu, aniž by si nepostěžoval, že je mu zima.
Ale být po většinu dne „zavření“ doma, naštěstí neznamená, unudit se k smrti.
Obzvláště s našimi všetečnými potomky a Matýskovou vášní pro zkoumání všeho druhu.
Momentální top aktivitou jsou u nás vodní pokusy. Abych se
trochu inspirovala, půjčila jsem si o nich i knížku. Ale nechat dětem volné
pole působnosti se stejně ukázalo být podnětnější.
A tak zkoumáme vztlakovou sílu a zkoušíme ji demonstrovat na
skutečnosti, že kulička z modelíny se potopí, ale lodička z téhož,
zůstane plavat.
Zkoumáme, co všechno je dost lehké na to, aby to plavalo a
co naopak klesne ke dnu.
Experimentujeme s podvodní sopkou pomocí obarvené vody
a pozorujeme olej tvořící vrstvu na hladině.
A nakonec stačí přidat trochu jaru, poskytnout brčka a dokonalé
bublinkové hrátky jsou na světě.
Naposledy jsme u dvou misek s vodou strávili dvě hodiny.
Nestačila jsem zírat.
Další oblíbenou činností je malování. Na stole a malém
papíře brzy omrzí. Ovšem velká role papíru, vodovky a kuchyňská podlaha k dispozici,
tomu se už dá říkat zábava! Co na tom, že nakonec to skončí tak, že podle
dětských přání maluje poněkud umělecky retardovaná maminka?
Důležité je, aby v žádném případě umění nepřišlo
vniveč. Je proto třeba ho náležitě vystavit. Naše stěny se tak mění v uměleckou
galerii a všude se to hemží Amálčinými abstrakcemi a Matýskovými hasiči a
plachetnicemi. (Díkybohu za washipásky.)
No a když už nám doma hrabe, nabalím děti i přes hlasité
protesty do žádoucích vrstev a řádně namotivované je vypustím třeba do lesa.
Jako motivační prvek k nezaplacení se u nás ukázal být „stolek
ročních období“, respektive hromada přírodnin doplněná postavičkami. Stačilo „uplstit“ dvě podzimní víly a děti se už postaraly o
to, aby se jejich podzimní koutek pěkně zaplnil. Z každé procházky tak
přibude nějaká šiška, kámen či větev.
A Matýsek se už těší, až upgreadujem víly
na zimní a pořídíme jim pidi vánoční stromeček.
Taky se těším.
Užívat si svět alespoň občas dětskýma očima a nadchnout se
pro maličkosti, to je zkrátka žůžo. A že těch maličkostí je kolem nás spousta...
Jen je objevit!
koutek s vílama je super nápad:)
OdpovědětVymazatDěkuju, ale není můj :-)
VymazatOvšem na realizace víl jsem vcelku pyšná ;-)
Otázku, prečo tie deti majú radi hry s vodou, blatom a pod. si dávam často. Aj tých našich pubertiakov to ešte baví. A nám je tak veselo. A ešte k bábätku. Tiež som pri treťom tehotenstve pociťovala pohyby dieťatka oveľa skôr ako pri prvých dvoch. &Lenka
OdpovědětVymazatJojo, čím hůře zlikvidovatelné škody, tím je to pro děti lákavější :-)
VymazatA u mě mělo pocitování pohybů taky stoupající tendenci. U každého těhotenství o něco dřív :-)
Ahoj, moc díky za inspiraci, s dětma často hledám aktivity, které by nás (hlavně mě taky :)) bavily, a ty hrátky s vodou zajisté vyzkoušíme. Jety (tatínek 2leté Mariánky a pětiletého Matouška)
OdpovědětVymazatJety, to mě těší!
VymazatNavíc, s tatínky, kteří leckdy tolik nelpí na pořádku je mnohdy větší zábava ;-)
Barunko, jsi úžasná. Když to čtu, uvědomuji si, jak moc přínosné jsou takové aktivity pro děti a jak hodně jsme v tomto směru dceru zanedbávala. Snad to jednou oplatím svým vnoučatům :-)
OdpovědětVymazatRadu děkuju, ale určitě jsi dceru nezanedbávala! Jen s tebou zase získávala úplně jiné zkušenosti a prožitky :-) A tak to má asi být :-)
VymazatNo a s vnoučaty se jednou pořádně vyřádíš :-)
Baru, tenhle článek je pro mě nesmírně inspirativní. Strašně si přeju, abych jednou, až budu mít svoje děti, je dokázala taky takhle bavit, vymýšlet program a zábavu a neskončila jako rezignovaná matka, která děti odbude usazením k televizi nebo za počítač. Úplně jsem si vzpomněla na svoje dětství, stavění skřítčích domečků, chození do lesa, na procházky, i na ty pokusy došlo ... a zamrzelo mě, že jediné dítě, které kolem sebe teď mám, svou sestřenku, často odbývám právě tou teleziví a hraním počítačových her, i když ji mám moc ráda a vím, že je to zvídavé děvče. Jsi mi inspirací se snažit a změnit to :-). Děkuju za to!
OdpovědětVymazatLuci, děkuju :-)
VymazatJá taky nejsem dokonalá a kapacitu na vymýšlení zábavy nemám pořád, ale snažím se :-) Nejlepší je, když to baví i dospěláka a není to jen z musu :-)
Přeju krásný poslední měsíc v Norsku! :-)