neděle 23. září 2012

Tiskárna a já

Tak jo. Beru zpět tvrzení, že navozování trapných situací je doménou dětí.
Den poté, co jsem dopsala článek s názvem Jak jsem se přestala stydět, pojednávající o tom, kterak mě děti učí odolnosti vůči trapným situacím, dal mi Vesmír hezky za vyučenou a ukázal mi, že stydět se umím pořád, červenat taktéž, a že má odolnost vůči trapným situacím je pouhou iluzí.
V pátek jsem absolvovala první školní den.
Samozřejmě jsem úplně zapomněla na zápis a nutnost mít sebou loňské vysvědčení a seznam zapsaných předmětů. V univerzitní knihovně jsem se tedy přihlásila do univerzitního systému s tím, že vytisknu, co je třeba.
Chyba lávky.
Tiskárny v budově nefungovaly. Laskavá paní knihovnice mě informovala, že si potřebné dokumenty musím poslat do vedlejší budovy do tiskového centra, kde si je následně budu moci vytisknout. Zeptala jsem se, pro jistotu dvakrát, jak se k fungujícím tiskárnám dostanu a suverénně vyrazila.
Tiskárny se nacházely ve dvou prosklených místnostech. Logicky jsem vyrazila do té, v níž seděl chlápek, od něhož jsem si slibovala pomoc. Trochu otráveně mě po mém dotazu odeslal do vedlejší místnosti. Tam jsem, tváří v tvář obří tiskárně zjistila, že bez pomoci to asi nepůjde.
Spolužačky, které již v hale vyplňovaly potřebné papíry mě poslaly zpět k chlápkovi, u něhož jsem si měla nabít studentskou kartičku. Následně jsem měla přejít do místnosti s tiskárnou, přiložit kartičku ke čtečce a tisknout.
Fajn.
Potupně jsem se vrátila k chlápkovi. Nabila. Přešla vedle k tiskárně a začala hledat čtečku na kartu.
Poté co jsem už s výrazem beznaděje objela kartou celou tiskárnu, včetně všech záhybů a výčnělků, ve snaze čtečku objevit „hmatem“, všimla jsem si, že čtečka je na zdi za tiskárnou.
Vděčná za to, že mě nikdo neviděl jsem přiložila kartu a tiskárna naštěstí začala pracovat. Ulevilo se mi. Ovšem ne na dlouho.
Když byl tisk ukončen, zjistila jsem, že jsem opět v koncích, jelikož netuším, kde papíry z tiskárny vylezly. Už jako totální idiot jsem začala tiskárnu znovu obhlížet a hledat. V tu chvíli do místnosti nakráčel hezký kluk asi v mém věku a s milým úsměvem se zeptal, jestli nepotřebuju pomoct.
Celá rudá, s vědomím, že mé marné boje s tiskárnou zřejmě neunikly studentům v počítačové učebně naproti, jsem klukovi přiznala, že tisk už jsem zvládla a teď mi zbývá jen najít vytištěné dokumenty. Kluk se tedy sehnul, vytáhl z tiskárny papíry a já s tichým díky rychle vyklidila pole.
Už chápu to rozhořčení naší paní docentky nad tím, co za studenty teď berou na vysoké školy. Od pátku totiž patřím k těm, kteří dělají vysokoškolákům ostudu.

7 komentářů:

  1. Ahoj Barunko..
    Nic si z toho nedělej milá přítelkyně.
    Přiznání je polehčující okolnost:-)
    Docela jsi mě pobavila,když jsem si tě představila v akci:-)Ale víš co?Dopadla bych naprosto stejně a ještě bych se hihňala a komentovala svou technickou neschopnost..Takže mrkni k dětem do postýlky a uvědom si,že zvládnout dva porody a následně vychovávat děti je mnohem složitější,než obsluhovat něco tak "nedůležitého",jako je tiskárna:-)
    Krásný týden..
    Brigit

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Brigit, děkuji :-)
      Ty to umíš tak krásně zaonačit, že si hned nepřipadám jako idiot, ale rovnou jako hrdinka :-)
      Díky ti, milá přítelkyně! :-)

      Smazat
  2. Já se taky zasmála. Viděla jsem totiž sebe.
    Bojovala bych úplně stejně.

    Zbude veselá vzpomínka.

    Hodně štěstí ve studiu :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lucko, děkuju :-)
      Zdá se, že tiskárny a moderní technologie vůbec, jsou strašákem pro vícero žen, než se na první pohled zná :-)
      Až jsem koukala, kdo všechno se mi přiznal k neschopnosti obsluhovat moderní kancelářské stroje :-)

      Smazat
  3. Baruško, snad uklidním, že jsem na tom s technikou úplně stejně a ve vysokoškolsky vzdělané rodině mého muže si často připadám jako naprostý nekňuba a blbec. :-)
    Moc hezky napsané... nejednou jsem se musela začít smát. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Alenko, děkuji :-)
      Každý rozesmátý člověk je pro mě poklona :-)
      A ono to s vysokoškoláky není tak horký, takže si jako blbec rozhodně nepřipadej :-)

      Smazat
  4. Ahoj, Báro! Myslím, že v tomhle případě jsi v té trapnosti, ostudě (nazvi to, jak chceš) byla ty zcela nevinně. Na tuto anabázi se totiž dá odvětit pouze jediné: vot těchníka! Tvoje znalost, či v tomto případě spíše neznalost, byla způsobena přemírou technologické vyspělosti zařízení, tudíž bych se za to naprosto nestyděla. Jak známo, učenej z nebe nespad´. Ostatně proto na tu univerzitu chodíš, aby ses něco nového naučila. Ovládání složité techniky nevyjímaje. Držím palec, ať zažíváš podobných situací pomálu.L.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)