čtvrtek 27. září 2012

O jednom splněném snu

Pro své sny, přání a osobní příběhy bychom měli žít všichni.
Můj brácha si dnes jeden z takových životních snů začal plnit. A já ho za to obdivuju a přeju mu hodně štěstí.
Brácha se jmenuje David, řečený Dejv, a je to hokejista.
Mám podezření, že jako hokejista se už narodil a nemohl-li v peřince svírat hokejčičku, alespoň se jeho prvním slovem stalo slovo „gól“
Mít doma hokejistu, ale není žádný med. A sdílet s ním jeden pokoj, to může být teprve očistec.
Začíná to tím, že v pokoji nemůžete mít nic křehkého. Mohlo by se totiž stát, že to bude nadobro zničeno tréninkovou střelou. Takhle nám z pokojíčku zmizelo zrcadlo, nějaký ten obrázek, pár skleniček a nakonec na zdi zůstaly jen vysklené hodiny.
V zimě veškeré víkendy padnou na zápasy a o jiných aktivitách si můžete nechat jen zdát.
V létě pro změnu okupuje váš pokoj silně zapáchající taška obřích rozměrů, z níž se sem tam vykulí nějaký ten suspenzor, štrupny nebo jiná podivná součást výzbroje.
Hokejové fanynky lačnící po svalnatých hrdinech na bruslích bych v létě pěkně zavřela na pár hodin k nám do pokojíčku, však ony by je ty fantazie rychle přešly.
Opominout bych neměla ani nejrůznější zranění, pobyty v nemocnici a nervydrásající soužití s nevybitým hokejistou o berlích. K němu bych ty fanynky zavřela taky.
Na druhou stranu, historky z kabiny a hlášky ze sprch, to je něco o co bych přijít nechtěla. (No, o některé nechutnější bych možná přišla ráda.) A ten pocit, když jen tak mimochodem ukazujete všem na potkání bráchovu hokejovou kartičku, ten taky není k zahození
Ode dneška navíc můžu říkat, heč, můj brácha hraje hokej v Kanadě! A to už jsou velký plusový body.
Jen tam chudák dneska málem neodletěl. Nejdřív totiž cestou na letiště zjistil, že se překoukl a letadlo odlétá o půl hodiny dřív, než si myslel, a později se pěkně zapotil v několika výživných kolonách.
Všechno jsme ale naštěstí stihli (včetně téměř filmového sprintu letištní halou a kličkování mezi cestujícími s kočárkem) řádně se rozloučili, naposledy společně vyfotili, letadlu zamávali a teď už jen čekáme na zprávu, že ho Toronto přijalo s otevřenou náručí.

Foto z letiště

10 komentářů:

  1. Tak to mu gratuluji a moc přeju:-) Můj bráška začal dělat karate..(je mu devět:-))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-)
      Tak to vám snad bráška ještě chvíli zůstane doma :-)

      Smazat
  2. Gratulujem bratovi aj všetkým, ktorí sa ním pyšnia. Mám tiež brata (robil pre zmenu džudo) a keď tak čítam tvoj článok, prišlo mi zrazu za teba smutno, že brat bude tak ďaleko...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Olivie, děkuju :-)
      Nám už smutno je, ale přejeme mu to :-) Jen tajně doufáme, že se nám tam nezamiluje a neusadí ;-)

      Smazat
    2. To by zas malo výhodu, že by ste mali za kým cestovať a hovoriť, že môj brat žije v Kanade ;-)

      Smazat
    3. Taky pravda. Budu o téhle variantě uvažovat v pozitivnějším duchu :-)

      Smazat
  3. Je moc fajn Baru, že je někdo z naší Domácnosti ( tím myslím Tebe ), kdo tak poutavě, citlivě a vtipně zaznamenává a komentuje naše životní situace u kterých by byla škoda kdyby byly zaznamenány pouze fotkou. Takhle Díky Tvému blogu je to o mnoho cennější! Díky moc a jen tak dál! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ať žije náš rodinný, potažmo domácnostní, deníček :-)
      Děkuju, Ádo

      Smazat
  4. To je tvá maminka, tatínek a napravo je tvůj muž? :-) Rodiče vypadají mladince. A s bráchou máme stejný nos! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to tak :-) Jen ten (plešatý) tatínek je nebiologický, tudíž opravdu velmi mladý :-) A maminka mládne vedle něj:-)

      Smazat

Děkuji za Váš komentář :-)