O jednom splněném snu

Pro své sny, přání a osobní příběhy bychom měli žít všichni.

Můj brácha si dnes jeden z takových životních snů začal plnit. A já ho za to obdivuju a přeju mu hodně štěstí.

Brácha se jmenuje David, řečený Dejv, a je to hokejista.

Mám podezření, že jako hokejista se už narodil a nemohl-li v peřince svírat hokejčičku, alespoň se jeho prvním slovem stalo slovo „gól“

Mít doma hokejistu, ale není žádný med. A sdílet s ním jeden pokoj, to může být teprve očistec.

Začíná to tím, že v pokoji nemůžete mít nic křehkého. Mohlo by se totiž stát, že to bude nadobro zničeno tréninkovou střelou. Takhle nám z pokojíčku zmizelo zrcadlo, nějaký ten obrázek, pár skleniček a nakonec na zdi zůstaly jen vysklené hodiny.

V zimě veškeré víkendy padnou na zápasy a o jiných aktivitách si můžete nechat jen zdát.

V létě pro změnu okupuje váš pokoj silně zapáchající taška obřích rozměrů, z níž se sem tam vykulí nějaký ten suspenzor, štrupny nebo jiná podivná součást výzbroje.

Hokejové fanynky lačnící po svalnatých hrdinech na bruslích bych v létě pěkně zavřela na pár hodin k nám do pokojíčku, však ony by je ty fantazie rychle přešly.

Opominout bych neměla ani nejrůznější zranění, pobyty v nemocnici a nervydrásající soužití s nevybitým hokejistou o berlích. K němu bych ty fanynky zavřela taky.

Na druhou stranu, historky z kabiny a hlášky ze sprch, to je něco o co bych přijít nechtěla. (No, o některé nechutnější bych možná přišla ráda.) A ten pocit, když jen tak mimochodem ukazujete všem na potkání bráchovu hokejovou kartičku, ten taky není k zahození

Ode dneška navíc můžu říkat, heč, můj brácha hraje hokej v Kanadě! A to už jsou velký plusový body.

Jen tam chudák dneska málem neodletěl. Nejdřív totiž cestou na letiště zjistil, že se překoukl a letadlo odlétá o půl hodiny dřív, než si myslel, a později se pěkně zapotil v několika výživných kolonách.

Všechno jsme ale naštěstí stihli (včetně téměř filmového sprintu letištní halou a kličkování mezi cestujícími s kočárkem) řádně se rozloučili, naposledy společně vyfotili, letadlu zamávali a teď už jen čekáme na zprávu, že ho Toronto přijalo s otevřenou náručí.

Foto z letiště