Den šestý
Odpočinek!
Venku stejně prší, v karavanu to příjemně šumí, tak kam bychom se
honili.
Po dvou hodinách se šumění mění v protivné dunění, děti nějak nemají
náladu na nedestruktivní, poklidné a odpočinkové hry, které jim v dobré
víře, že všichni bažíme po trošce klidu úplně stejně, předkládáme, a tak
myšlenku na ryze odpočinkový den zavrhujeme a jakmile se mezi mračny prodere trocha
slunce a průtrž mračen vystřídá mrholení, vystrkujeme potomstvo z karavanu
ven!
Co na tom, že Vili s Ami zahučí do první blátivé louže a začnou se
v ní s rozkoší rochnit, hlavně že nám nedělají z karavanu
kůlničku na dříví.
Ale protože plácání dortů z bláta by nám (bohužel) na celý den
nevystačilo, rychle omýváme podezřele zahnědlé děti v jezeře a běžíme do
přístavu, odkud za tři minuty odjíždí loď přes celé jezero Bohinj až do
městečka Ribčev Laz.
Oběd v restauraci s hřištěm a kafový doping u „kanálu“ ústícího
do řeky, to je to pravé rodičovské požehnání, a tak nám odpoledne poklidně
uplyne až k odjezdu poslední lodě zpět do kempu.
Mohlo by se zdát, že tím náš den končí, ale opak je pravdou. Jedna loď
nám nestačila, a tak si ještě na hodinku půjčujeme veslici, v níž tu
zásadně jezdí důchodci (a my) neboť mladší ročníky dávají přednost
adrenalinovějším kánoím a jedeme si na jezero užít poslední západ slunce, čímž
náš den již skutečně končí a tvoří nám takovou pěknou tečku za naším Bohinjským
pobytem.
Bohinji, bylo jsi boží!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář :-)