S mužem se
shodneme v mnoha věcech, ale jeden rozpor kalí klidné vody našeho soužití
už od počátku vztahu.
Hory versus
moře!
Muž lobuje za
výpravy horské, já zas za ty přímořské.
Co se dětí týče,
ty se zatím projevují jako pramalý ukazatel rodinných preferencí, neb jsou
zásadně na straně toho rodiče, který je právě v danou chvíli dokáže
dovedněji nadchnout, rozuměj zmanipulovat.
Nicméně letos
se nám podařilo vymyslet dovolenou, která si klade za cíl uspokojit tužby obou
rodičů (a pochopitelně i dětí).
Pojedeme na
Slovinsko do hor a pak do Chorvatska k moři!
Ideální a
elegantní řešení…
Alespoň dokud
jsme nezabředli do promýšlení detailů. Tedy do zapeklité otázky, kde budeme
spát?
Těžkou hlavu
nám dělalo zejména to, že:
- Nechceme být na jednom místě.
- Chceme se bez předem daných závazků rozhodovat kdy a kam.
- Nechceme dát za ubytování majlant.
- A chceme alespoň trochu pohodlí (na tom jsem trvala po pravdě řečeno pouze já, a proto jsem vetovala mužův nápad se stanem…).
Tím pádem nám
ovšem rychle ubývaly možnosti, až zůstala jediná…
Karavan nebo
obytné auto.
Obytňák byl
vyloučen pro poměrně vysokou cenu.
A hurá, máme tu
vítěze. Jedeme karavanem!
Nikdy jsme s ním
necestovali, ale kupříkladu mě tahle varianta úplně nadchla (asi proto, že já
ten kolos nemusím řídit…), a tak muž v neděli odpoledne přivezl na zahradu
náš domeček na kolečkách.
Pojmenovali
jsme ho Karel, nastěhovali do něj celý svůj dovolenkový svět a v devět večer
vyrazili, se čtyřhodinovým zpožděním oproti původnímu plánu, za dobrodružstvím!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář :-)