Básničky, říkanky i zcela nesmyslné slovní hrátky u nás frčí.
Ať už se jedná o „Pepíku, Pepíku, copak dělá babka“ nebo mé nepublikovatelné
veršovánky vznikající u přebalování a jiných neestetických činností.
Když se dětem něco nechce a já právě oplývám větší než malou
trpělivostí, stačí požadavek zveršovat a potomstvo rázem mění názor.
Říkanky nás též doprovázejí na cestách, procházkách a
místech, kde hrozí zvýšené riziko nudy.
A v neposlední řadě bývají mnohdy součástí našich
gratulačních a oslavovacích rituálů.
Díky tomu vznikla i prostá říkanka pro dnešní den. Pro Vilíkův
den. Poetický skvost to zrovna není, Vilíkovi to bylo celkem putna, ale u Matyho a a Ami měla celkem úspěch :-)
...
Vilíkovi
Vilém, Vílík, Vilíček,
cucá si svůj dudlíček,
cucá zatím nemluví,
i když zdá se všechno ví.
Je ve spojení s Vesmírem,
je malým mléčným upírem,
je to zkrátka Boží kluk,
a že má svátek, je mu fuk.
Přesto Vílo, Vilíčku,
podej nám svou ručičku,
abychom Ti mohli přát,
bys byl vždy zdráv a s námi rád.
...
Všechno nejlepší k Tvému prvnímu svátku, Vilíku!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář :-)