Trojnásobná

Svátek matek. Není to tak dlouho, co jsem ho vnímala pouze jako svátek naší maminky. 

Teď už patří i mně. 

A já dnes od rána dumám nad tou svou mateřskou rolí.

Když se někteří hrozili, jaké že to bude drámo, obstarávat tři děti, moc mě to nevzrušovalo. Oproti dvěma to zas takový rozdíl být nemůže. Koneckonců, jedna trojdětná dobrá duše mi prozradila, že jediným rozdílem je zvětšení objemu špinavého prádla a nutnost vařit ve větších hrncích.

Ale něco mě přeci jen nenechávalo klidnou. Zvládnu všem třem věnovat dostatek pozornosti? A co láska? Dokážu jim jí dát dostatečně najevo, aby se nikdo necítil milovaný míň?

Věřila jsem, že ano. A věřím tomu i teď.

Mateřská láska má tu výhodu, že není nutno jí dělit. S každým dítkem totiž nabývá na objemu. A u každého je taky jiná.

S Matýskem byla první. Nová, nečekaně silná a ryzí. Matýsek mě provedl prvními nástrahami mateřství a spolu jsme se učili jaké to je, být máma a syn.

S Amálkou přišla láska další. Ne tak šokující, ale o nic méně silná. Navíc holčičí a jaksi spojenecká. 

S příchodem Vilíka jsem se dostala na další láskový level. Je to všechno svým způsobem známé a přitom tak jedinečné. Jednoho ta mateřská láska až bolí, jak dokáže být silná...

Počtvrté to už ale asi zkoušet nebudu. Děti by se nám nevešly do auta. 

Nicméně Matýsek ještě večer po narození brášky hlásil, že si musíme pořídit ještě jedno miminko. Proč? Protože tentokrát to zaspal, ale příště se prý nutně potřebuje dívat, jak se miminko rodí!

A abych nezapomněla. Ta naše nejnovější láska vážila při narození krásných 2900g a už čtvrtý den pokořila tři kila. Jestli tedy nějaké počtvté někdy bude, zřejmě se na doktory vykašlu a budu si těhotnět v klidu a bez stresu :-)