úterý 27. května 2014

Slasti a strasti trojdětnosti

Se dvěma mobilními, mluvícími a ozubenými potomky člověk strašně rychle a snadno zapomene na období, kdy měl doma zcela nesamostatného kojence. A kdy spoustu činností prováděl jednoruč a připadal si přinejmenším jako chobotnice.

Já si to teď opět připomínám. A opět žasnu, co všechno jsou matky schopné v takto ztížených podmínkách zvládnout.

Když je nejhůř, zachraňuje situaci šátek. S ním se dá vařit oběd, sekat zahrada, stavět z lega i absolvovat rodinná oslava.

Ale někdy šátek není po ruce, nebo se z něj člověk zrovna vymotá a nechce se mu motat zas…

Za ty tři týdny jsem si tak znovu vyzkoušela širokou škálu činností provozovaných s Vilíkem v ruce. Vaření či otvírání pošťačce s kojencem u prsu, to už je celkem standart.

Ale už jsem taky prubla jaké to je najednou uspávat v rukou nejmladšího, ošetřovat bouli prostřední a stavět puzzle s nejstarším. 

Nafukovat bazén, hlídat aby se Maty s Ami v bojové náladě nepobili a zároveň houpat kočárkem a přidržovat dudlík.

A včera večer, když Vilíka trápilo bříško, jsem dokonce skákala s naším benjamínkem na balónu, maje kromě synka na klíně i hrnec s bramborami, které jsem do rytmu pohupování škrábala.

To vše samozřejmě ve stavu počínající spánkové deprivace, která se pravděpodobně časem prohloubí a dorovnání tohoto deficitu nastane dle mých zkušeností zhruba v období Vilíkových prvních narozenin.

Ale nezřídka všechny děti překvapí.

Kupříkladu minulý týden.

Kromě jiného jsem s dětmi vyrazila na piknik k nedalekému rybníku. Zkoordinovat balení, přípravu jídla, kojení a oblékání starších dalo sice celkem zabrat, ale samotná realizace se vydařila. 

V jednu kouzelnou chvíli se dokonce Matýsek s Ami cachtali na vyhřáté mělčině, Vilík spinkal v kočárku a já měla celých patnáct minut na nerušené čtení knížky!

V tu chvíli jsem si připadala naprosto báječně. Se třemi dětmi a já mám čas na takové kratochvíle! Vzácný a jedinečný okamžik.

Vzápětí se sice v jeden moment probudil hladový Vilík a Matýsek s Amálkou se dostali do hádky, v rámci níž se pokoušeli navzájem utopit, což mou idylku vcelku efektivně ukončilo.

Ale i tak. Tu slastnou čtvrthodinku mi už nikdo nevezme a vidina budoucnosti, v níž se podobné chvilky budou opakovat, mě udržuje v dobrém rozmaru :-)





8 komentářů:

  1. Miluju tyhle idylické chviličky, pro který zapomínám na ty hektické hodiny, které jim předcházely. Přeju ti na každý den aspoň jednu :) Při čtení tvých příspěvků ti lehce závidím. A doufám, že nám děti co nejrychleji najdou nového tatínka, abysme si já i děti splnily sen o novém miminku v rodině.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to držím palce, ať brzy tatínka najdete a přání si splníte :-)
      A děkuju! Tyhle malý idylky, to je balzám na duši, když člověk mele z psledního...což se u mě zatím neděje, ale pravděpodobně to občas přijde :-)

      Smazat
  2. Krásná rodina. Zrovna teď jsme s mým mužem vzpomínali na to, když byly naše tři děti malé a jak bohatí jsme se cítili, že máme velkou rodinu a těch zážitků, co si se sebou neseme a hlavně si je nesou naše děti. Zdá se mi, že vše zvládáte s lehkostí, i když vím, že to vždy lehké není, ale život s dětmi za to stojí. Hodně optimismu i nadále přeji.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! Věřím, že ty vzpomínky jednou, zbavené reálné únavy a stresu, budou stát za to :-) Protože už teď je to prostě úžasný :-) Mít děti, to je prostě jedno velký dobrodružství :-)

      Smazat
  3. Pomalu se ze čtvrthodinky stane půlhodinka atd...No a přibudou roky:-) Nejkrásnější čas, který mi utekl, jako voda. I když jsem v tom"jela", měla jsem dojem, že je to věčnost. Zase důkaz, že vše je relativní:-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Užívám si to, jak jen to jde, ale nezastírám, že na prodlužující se chvilky "volna" se těším :-)
      A co se relaivity vnímání času týče....naprosto souhlasím :-)

      Smazat
  4. Vilíku, táááááááááááááááááááákhle velkou pusu Ti posílám k Tvým prvním jmeninám! Hodně zdraví a úsměvů v tom novém světě:-)
    Mája

    OdpovědětSmazat
  5. Chápu, i já kradu pětiminutovky, abych si mohla chvilku číst nebo aspoň oddechnout...

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)