Já si to teď opět připomínám. A
opět žasnu, co všechno jsou matky schopné v takto ztížených podmínkách
zvládnout.
Když je nejhůř, zachraňuje
situaci šátek. S ním se dá vařit oběd, sekat zahrada, stavět z lega i
absolvovat rodinná oslava.
Ale někdy šátek není po ruce,
nebo se z něj člověk zrovna vymotá a nechce se mu motat zas…
Za ty tři týdny jsem si tak znovu
vyzkoušela širokou škálu činností provozovaných s Vilíkem v ruce.
Vaření či otvírání pošťačce s kojencem u prsu, to už je celkem standart.
Ale už jsem taky prubla jaké to
je najednou uspávat v rukou nejmladšího, ošetřovat bouli prostřední a stavět
puzzle s nejstarším.
Nafukovat bazén, hlídat aby se
Maty s Ami v bojové náladě nepobili a zároveň houpat kočárkem a
přidržovat dudlík.
A včera večer, když Vilíka
trápilo bříško, jsem dokonce skákala s naším benjamínkem na balónu, maje
kromě synka na klíně i hrnec s bramborami, které jsem do rytmu pohupování
škrábala.
To vše samozřejmě ve stavu
počínající spánkové deprivace, která se pravděpodobně časem prohloubí a dorovnání
tohoto deficitu nastane dle mých zkušeností zhruba v období Vilíkových prvních
narozenin.
Ale nezřídka všechny děti
překvapí.
Kupříkladu minulý týden.
Kromě jiného jsem s dětmi vyrazila
na piknik k nedalekému rybníku. Zkoordinovat balení, přípravu jídla,
kojení a oblékání starších dalo sice celkem zabrat, ale samotná realizace se
vydařila.
V jednu kouzelnou chvíli se
dokonce Matýsek s Ami cachtali na vyhřáté mělčině, Vilík spinkal v kočárku
a já měla celých patnáct minut na nerušené čtení knížky!
V tu chvíli jsem si
připadala naprosto báječně. Se třemi dětmi a já mám čas na takové kratochvíle! Vzácný
a jedinečný okamžik.
Vzápětí se sice v jeden moment
probudil hladový Vilík a Matýsek s Amálkou se dostali do hádky, v rámci
níž se pokoušeli navzájem utopit, což mou idylku vcelku efektivně ukončilo.
Ale i tak. Tu slastnou
čtvrthodinku mi už nikdo nevezme a vidina budoucnosti, v níž se podobné
chvilky budou opakovat, mě udržuje v dobrém rozmaru :-)
Miluju tyhle idylické chviličky, pro který zapomínám na ty hektické hodiny, které jim předcházely. Přeju ti na každý den aspoň jednu :) Při čtení tvých příspěvků ti lehce závidím. A doufám, že nám děti co nejrychleji najdou nového tatínka, abysme si já i děti splnily sen o novém miminku v rodině.
OdpovědětVymazatTak to držím palce, ať brzy tatínka najdete a přání si splníte :-)
VymazatA děkuju! Tyhle malý idylky, to je balzám na duši, když člověk mele z psledního...což se u mě zatím neděje, ale pravděpodobně to občas přijde :-)
Krásná rodina. Zrovna teď jsme s mým mužem vzpomínali na to, když byly naše tři děti malé a jak bohatí jsme se cítili, že máme velkou rodinu a těch zážitků, co si se sebou neseme a hlavně si je nesou naše děti. Zdá se mi, že vše zvládáte s lehkostí, i když vím, že to vždy lehké není, ale život s dětmi za to stojí. Hodně optimismu i nadále přeji.
OdpovědětVymazatMoc děkuju! Věřím, že ty vzpomínky jednou, zbavené reálné únavy a stresu, budou stát za to :-) Protože už teď je to prostě úžasný :-) Mít děti, to je prostě jedno velký dobrodružství :-)
VymazatPomalu se ze čtvrthodinky stane půlhodinka atd...No a přibudou roky:-) Nejkrásnější čas, který mi utekl, jako voda. I když jsem v tom"jela", měla jsem dojem, že je to věčnost. Zase důkaz, že vše je relativní:-D
OdpovědětVymazatUžívám si to, jak jen to jde, ale nezastírám, že na prodlužující se chvilky "volna" se těším :-)
VymazatA co se relaivity vnímání času týče....naprosto souhlasím :-)
Vilíku, táááááááááááááááááááákhle velkou pusu Ti posílám k Tvým prvním jmeninám! Hodně zdraví a úsměvů v tom novém světě:-)
OdpovědětVymazatMája
Chápu, i já kradu pětiminutovky, abych si mohla chvilku číst nebo aspoň oddechnout...
OdpovědětVymazat