čtvrtek 8. května 2014

Kterak Vilík doma na svět přišel

Množí se dotazy, jak že to bylo s tím naším rozením. Bylo to doma v plánu? Nebo jsme to „jen“ nestihli?

Jdu s pravdou ven. Rodit doma jsem chtěla.

Chápu, že to není pro každého. Rozumím tomu, že vlivem mediálně šířených informací (a u některých i vlastní zkušeností) je porod doma vnímán jako extrémně riskantní. Ale my jsme se pro něj rozhodli naprosto vědomě, informovaně a s přesvědčením, že děláme to nejlepší pro miminko i pro nás, jako rodinu.

Porodnice byla záložním plánem. S porodní asistentkou jsem byla domluvená, že všemu necháme volný průběh. Kdybych se sama necítila, nebo ona naznala, že doma to nepůjde, byli jsme připravení přesunout se do „rukou lékařů“.

Nakonec to ale nestihla ani porodní asistentka…

Probudila jsem se před třetí hodinou ranní s pocitem, že je to tady.

Pro jistotu jsem vzbudila muže, abych mu sdělila, že si jdu napustit vanu, neboť zřejmě rodím, ale on ať si ještě v klidu pospí. Ačkoli prohodil něco ve smyslu, že to jako bych mu oznámila: Lásko, dům je v plamenech, ale ložnice zatím nehoří, v klidu spi. Zůstal v posteli a nechal mě dělat, co uznám za vhodné.

Ve vaně se mi kontrakce nejdřív zastavily. Pak se ovšem rozjely znovu a to v silnější a pravidelnější podobě. Nebylo pochyb. Miminko je vzorňák a žene se na svět přesně na termín.

Pustila jsem si mantry, které jsem poslouchala ke konci těhotenství a vylezla z vody. Potřebovala jsem se hýbat.

Poklidila jsem si obývák za pravidelného pohupování a prodýchávání kontrakcí a ve čtyři hodiny jsem si řekla, že raději zavolám porodní asistentce. 

Stahy přicházely po dvou až třech minutách, ale jelikož přesně tak to probíhalo i u předchozích porodů, a děti se nakonec vylouply na svět až po poledni, měla jsem za to, že mám dost času.

I když jsem si tak v duchu snila o tom, že to s miminkem sfouknem, ještě než se vzbudí Matýsek s Amálkou. Ideálně tak do šesti…

Porodní asistentka byla na cestě, obývák uklizen a tak jsem došla pro muže, že už může.

Dostal za úkol připravit mi „porodní hnízdo“. Pro jistotu igelit, pro pohodlí deky a polštáře. A já si zatím bloumala mezi obývákem a koupelnou, hučela a zpívala při kontrakcích a cítila se kupodivu skvěle. Tak nějak jistě. Tělo přesně vědělo, co má dělat a já jeho pokyny následovala. Rozum se vypnul, zůstala jen intuice a instinkty.

Při jednom z koupelnových návratů, kdy muž z vlastní iniciativy doladil porodní atmosféru svíčkami, jsem jen tak prohodila, že už cítím hlavičku.

Muž to zhodnotil slovy: To si děláš srandu! Ale další komentáře si naštěstí odpustil.

Sranda to nebyla.

Zdálo se to neuvěřitelné, ale všechno se opravdu řítilo do velkého finále.

Zaklekla jsem ke gauči. Procházely mnou obrovské vlny energie. Cítila jsem, že už jsme blízko.
Tak, pojď miminko! Jdem na to!

Matně si vybavuju, že jsem zatínala ruce do polštáře a vrčela jako tygřice. Dokonale jsem vnímala, jak se miminko uvnitř otáčí a hlavička se prořezává. Byla to síla. Ohromná.

Několik zatlačení a hlavička byla venku. Muž nevěřil vlastním uším a očím, tak brzy!

Pak vyklouzlo celé tělíčko. Chytila jsem ho do rukou a spolu jsme se svalili do polštářů.

Je to kluk! Vítej na světě, Vilíku!

Muž nás přikryl a zkontroloval čas. 4:56.

Vilíku, ty jsi rychlík. Do šesti je ještě času.

Náš chlapeček se v klidu nadechl. Po chvíli otevřel oči. V tom pohledu je všechno. Vůbec nepláče, jen si nás prohlíží. Je kouzelný.

A tak jsme seděli na zemi u pohovky. Muž, Vilík a já. A užívali si tu posvátnou chvíli.

Po půl hodině přijela porodní asistentka. Vilík se právě vzorně přisál. Zhodnotila nás jako zdravou rodičku i novorozence. Přestřihla dotepaný pupečník, pomohla mi porodit placentu a pak nás nechala sžívat se a zasedla k papírům.

Amálka s Matýskem se postupně probudili. Přivítali se s miminkem.

Všechno plynulo úplně přirozeně…

Pořád tomu nemůžu uvěřit. Byl to neskutečně intenzivní prožitek. Tím, že jsem nemohla přenést zodpovědnost na nikoho jiného, byla jsem schopná naslouchat svému tělu a miminku mnohem víc, než u předchozích porodů.  A byla to zřejmě ta nejiniciativnější zkušenost, která mě jako ženu mohla potkat.

Jsem na sebe hrdá. A moc děkuju svému muži, bez jehož podpory bych se k porodu doma neodhodlala. Byl mi přesně takovou tichou a nenápadnou oporou, jakou jsem potřebovala.

Velké díky patří také mé porodní asistence, jakož i jejím kolegyním, které i přes legislativní nepřízeň, umožňují ženám přivádět děti na svět přirozeně, bez zásahů a v prostředí, kde se ženy cítí v bezpečí.



Dlouho jsem váhala nad tím, zda takto intimní porodní příběh zveřejňovat. Porod doma je sám o sobě ožehavým tématem, které vyvolává širokou škálu emocí a pro mě je nyní i tématem velmi osobním. Ale mám za to, že ti, kterým má podobné vyprávění co říct, pochopí. A ti ostatní? To už je zkrátka jejich problém…

...
Moc děkuji za všechny gratulace a milá slova k Vilíkově narození. Vážím si jich a udělaly mi ohromnou radost!


A jak přišli na svět Matýsek s Amálkou? Každý jinak a jinde...

Jak se narodil Matýsek

Jak se narodila Amálka

35 komentářů:

  1. Baru, ještě jednou gratuluju a taky ti závidím, já v porodnici ani zdaleka nic tak úžasného neprožila. Vilík má štěstí a odvážnou maminku!
    Hodně zdraví přeje Hanka.

    OdpovědětVymazat
  2. Baro jsi Skvela!!! Moc gratuluju a nejen k Vilikovi, ale i k tak uzasnem zazitku! Je uzasne, ze to takto sdilis. Uplne jsem citila ty emoce okolo z tveho vypraveni. Moc rada bych si ten tvuj pribeh pujcila na sdileni, pokud budes souhlasit. Buhuzel neni moc zen, ktere by sdileli takovou vec. A v dobe medializace a kritizovani domacich porodu je zapotrebi, otevrit moznosti zenam k rozhodnuti a ne je jeste strasit. Diky a hodne zdravi vam obema-) Katka Frodlova

    OdpovědětVymazat
  3. Je to krásný příběh,neříkám,že bych to sama takhle nechtěla...ale po pravdě,sama jsi napsala,že u Amálky a Matýska jsi to měla stejné,ale porodila jsi až déle.Byla jsi vnitřně přesvědčená,že je vše v pořádku,ale být to tak nemuselo...já jsem také u druhého porodu neměla pocit,že by mělo být něco špatně...akorát byl překotný,což bych normálně v pohodě zvládla doma...ale kdyžbych to riskovala,tak by tu bohužel můj syn už nebyl...měl vzpříčenou ručičku a byl celý zamotaný do pup.šňůry-kolem krku,ramínek i tělíčka-prostě bez odborné pomoci by ven nevylezl a udusil by se....protože by mi třeba přišlo,že to tak má být a ještě můžu počkat než dojedu radši do porodnice...opravdu vám tento krásný zážitek s Jardou moc přeju....ale můj názor je,že jsi měla víc štěstí než rozumu...já i kdybych neměla tu svou špatnou zkušenost,tak bych stejně porod doma neriskovala...upřednostňuju jistotu před rizikem...ale samozřejmě každý to máme jinak... ;o) užívejte si to vaše nové štěstíčko,jste krásná rodinka,Lála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lálo, gratuluji k miminku! Chápu Vaše obavy a je skvělé, že nechcete nic podcenit. Já žiju v Británii, kde se běžně rodí doma a začíná to být dokonce stále víc doporučováno, protože porodní výsledky bývají dokonce lepší, než v porodnici z hlediska poranění miminka i matky. Když jsem se rozhodovala, kde rodit, napadaly mě přesně situace, o kterých píšete - zaseklé miminko, omotaná šňůra. Porodní bába mě ujistila, že není čeho se bát. Že se tohle běžně děje a není to nebezpečné - šňůra se odmotá, miminko si najde cestu, není to sebevrah, aby se napasovalo do porodních cest tak, že by se nedostalo ven. Ani uzel na šňůře nevadí. Ale v ČR se z tohoto dělá strašák. Já byla prvorodička, drobné postavy, dítě 4 a půl kila, které bylo do porodu v břiše na šikmo. PA i na extra kontrole v nemocnici před porodem mi řekli, že to vůbec nevadí - že se dítě srovná a že ho jsem schopná porodit, jinak by tak nedorostlo. A opravdu- nebyl s tím problém. A od toho je u porodu dobrá ta bába, která kdyžtak poradí či pomůže, ale není potřeba ani na místě děťátko nějak násilně tahat, když se na chvíli "zasekne". Moje dítě, jak bylo veliké a já drobná, procházelo cestami velmi dlouho a kdyby tomu někdo pomáhal, mohl by miminko skutečně zaseknout, ublížit jemu i mně. Takhle jsme byli po porodu oba bez poranění a PA říkala, že to je právě ten rozdíl mezi porodem v porodnici - tam by mi třeba dali nějaký urychlovák, díky kterému bych rodila rychleji, než by miminko zvládalo a pak třeba dochází k tahání kleštěmi, tísni miminka apod. Tohle byl porod doma - bezpečnější než v porodnici. Takže je třeba to vždy posuzovat dle konkrétní situace. Pokud se matka - třeba vy, necítí doma bezpečně, tak je opravdu lepší být v porodnici, abyste nebyla nervózní a rozrodila se. Přeji mnoho krásných chvil s vaším dítětem. Či dětmi?

      Vymazat
    2. Při druhém těhotenství jsem se po první, ne moc dobré zkušenosti, hodně zajímala o přirozený porod, přecetla tuny studií a knih od PA i lékařů a z toho prostě jasně plyne, že porod doma je pro zdravou ženu i dítě mnohem přirozenějsí a bezpečnější než v porodnici (dokládají to i zahraniční statistiky). Při obou porodech mi v nemocnici, vždy pod svým "odborným" rutinně vedeném porodu způsobily mě nebo dítěti komplikace.

      Vymazat
  4. Barunko, díky za tvé sdílení, moc si toho vážím. Celou dobu jsem dumala, jak to bylo s tou pupeční šňůrou- jestli jste ji stříhali a podvazovali sami nebo až porodní asistentka. To mi fakt vrtalo hlavou :-), ani jsem nevěděla, že se může tak dlouho čekat. Já už třetí dítě neplánuji, ale kdyby náhodou, tak vím, že můj muž by porod doma nedal. Ten tvůj je teda kabrňák. Přejí zdraví a štěstí celé rodině.
    Olga

    OdpovědětVymazat
  5. Baruš, díky moc za sdílení. Myslím, že to je potřeba.
    Si tady tak čtu, vzpomínám na ne uplně dávné pocity a ... chápu.
    Myslím, že kdybych rodila ještě tak jednou, dvakrát, dospěju možná (hlavně díky těm zkušenostem, že zbytečně psychovali všichni krom nás s Emou) do stejné fáze.
    Docela si tak říkám, že u potratů lékaři zdůrazňujou (jasně) práva ženy na rozhodnutí. Když mluví o porodech (ano, rozhodně se může něco stát a já bych to asi zatím nezvládla) kde jsou ta práva na rozhodnutí?
    Rodila jsem naposled díky známosti jen s asistentkou, kamarádkou (i když s lékaři za zdí). Neumím si představit, jaký by to bylo bez ní. Ale myslím, že to musí úplně zbystřit smysly, že miminko je závislý jen na Tobě.
    A představuju si, jaký nervy ze železa asi má Tvůj muž.
    A jak to asi cítily děti.
    Fakt díky. Buďte všichni zdrávi!

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Baru :)
    Porod cvrčka je splněný sen. Ke konci jsi mě rozslzela, protože ... já dnes nějak nemám slov, jak mě to vzalo. Jsem strašně moc ráda, že ses rozhodla pro porod doma a že máš svou hlavu a skvělého muže, který tě podpořil. Jsi pro mě živoucím důkazem, že takto to opravdu jde, že je to přirozené, krásné a ty pocity ti nikdo nikdy nevezme.
    Souhlasím s tebou ve všech bodech! Měla bych jeden dotaz, možná trochu hloupý, ale nemám tušení, co se dělá s pupeční šňůrou. Nedovedu si to živě představit. Prostě se jen ustřihne a "zamotá"?
    Děkuju moc za napsání článku :o) A jestli nebudeš proti, ráda bych tvůj příběh taky šířila, protože přesně tohle by měly ženy vědět ... stejně jako všechny ty bludy o zázračné antikoncepci, atd.
    A teď už vypni internet a užívej cvrčka :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jej, tak vidím, že jsem očima přeletěla řádek, co se pupeční šňůry týče :)

      Vymazat
  7. Drahá Barunko..
    Moc děkuji,že si napsala o svém nádherném porodu..Pláču dojetím a moc Ti to přeji..tohle byl i můj sen,ale bohužel jsem vlivem okolností nemohla podstoupit tuhle nádheru doma..Nevím jak to mají jiné ženy,ale na porod svých synů nikdy nezapomenu a bude to pro mě nejkrásnější zážitek do smrti..Jste opravdu úžasná rodinka a moc si přeji vás poznat osobně..To co tady popisuješ je nedá rozumem pochopit..jen prožít a procítit..krásné sžívání vám všem přeji..
    Bi

    OdpovědětVymazat
  8. Milá Báro, to je naprosto úžasné! Já sama bych nikdy neměla tolik odvahy.. o to víc máte Vy i Váš muž mého obdivu! Mějte se krásně a užívejte si jeden druhého ve zdraví radosti a pohodě:) Renata Náhlíková

    OdpovědětVymazat
  9. Nyní jsem se teprve dostala k tvým článkům a zjišťuji, že už je malé na světě. Moc gratuluji!! A přeji malému Vilíkovi hodně štěstí a zdravíčka a to určitě bude mít plnou měrou, když se takhle vydal hezky do světa. Vybrali jste moc hezké jméno - přiznám se, že jsem v dětsví tak měla pojmenovanou želvu, ale Vilík je tedy jejím opakem, jak to vzal na svět rychle, asi se těšil do náruče, tak úžasné mámi jako jsi ty.
    A je moc fajn, že jsi napsala tento článek, upřímně bych se domácího poradu asi bála, rodila jsem jen císařem, vůbec nevím co jsou porodní bolesti atd. ale rozhodně to neodsuzuji, ale chápu, pro mě na celém porodu byl nejhorší ten týden v porodnici, když jsem věděla, že je vše ok a jen tam musíme být kvůli stehům, které mi nakonec zarostli po tak týdnu,že mi ani nešli vyndat, místo toho jsme mohly být dávno doma... ty jsi zkušená máma, která už věděla co jí tělo říká a to je podle mně dobře, protože když skutečně posloucháš své tělo, tak ti řekně co a jak ať si říká někdo opak, ale je to tak. Zatím mám jen zkušenosti, že jsem měla pravdu vždy já a doktoři čekali na výsledky a stejně se vždy potvrdilo, o co jsem jim tvrdila. A jak nakonec dopadla váha malého, když tě tak strašili?

    OdpovědětVymazat
  10. Sálají z toho obrovské emoce. Jsem ráda, že vše proběhlo podle tvých představ a že jste v pořádku

    OdpovědětVymazat
  11. Presne takovy porod bych si taky prala! Mejte se vsichni moc krasne!!!

    OdpovědětVymazat
  12. Baru zvládli jste to skvěle!Užívejte krásné okamžiky pa Věra.-)

    OdpovědětVymazat
  13. Dobrý den,Báro,
    váš blog čtu už pár měsíců a moc ráda vždy otvírám nový příspěvek.
    Nejprve chci moc pogratulovat k narození Vilíka,je to krásný chlapeček a vám smekám poklnu za to,že jste rodila doma. Zvládli jste to skvěle a porod byl opravdu rychlovka.
    Přeji miminku i celé vaší rodině hodně zdravíčka a štěstíčka.
    Petra

    OdpovědětVymazat
  14. Báro to je síla. Já bych to nedala, bála bych se a nevěřila bych si. Myslím, že právě to , že sis věřila , že to zvládněš a ta plná zodpovědnost za celý porod dá ženě tu sílu to zvládnout. Je to úžasný a kdybych už nerodia, člověk by řekl , že je to brnkačka. A hlavně je super, že si nemusela pryč od dětí a ini prostě najednou druhý den ráno mají brášku :-). Taky jsem zvědavá jak je Vilík velký a těžký :-)? Ještě jednou velká gratulace celé rodince!!!

    OdpovědětVymazat
  15. Báro, Váš blog sleduju teprve pár týdnů. Z vašich příspěvků věnovaných těhotenství jsem cítila, že inklinujete k porodu doma a byla jsem hrozně zvědavá, zda Vám to vyjde. Před devíti měsíci jsem doma porodila svou druhou dcerku, takže vím, jak úžasný je to pocit. Jste pro mě dalším důkazem, že to jde zvládnout v pohodě a klidu. Navíc váš příběh potvrzuje, jak významnou roli u porodu hraje psychika a celkové nastavení těhotné ženy. Prožila jste to nejlíp, jak to šlo! Máte krásné tři děti. Moc gratuluju a děkuju za sdílení. Katka

    OdpovědětVymazat
  16. Krása, takhle bych si to taky přála, ale vím, že já, ale hlavně můj muž bychom na domácí porod neměli odvahu. Proto doufám, že zásadní roli nehraje prostředí, ale vnitřní nastavení rodící ženy a samozřejmě respekt jejího okolí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gratuluju moc Bare k miminku i ke krasnemu porodu. A vy si Magdo nedelejte starosti. I v porodnici to jde. Fakt staci nechat telo at dela co potrebuje, ono to vi a dokaze to. Nenechte se rusit, dr nechte na chodbe, porodni asistentku za dverma, soustredte se na sebe a na mimi a bude to krasny a nezapomenutelny. Jestli chcete uklidnujici historky z porodnice, s duverou se obratte na me:-)
      Kadopadne krasny porod:-) my sice rodime v porodnici, tata doma nechce, ale co, treba to poctvrte nestihneme:-)
      Hlavne at je miminko hodne zdrave<3

      Vymazat
  17. Přiznám se, že mi z toho trochu šel mráz po zádech:) Je fajn, že to dopadlo dobře :)

    OdpovědětVymazat
  18. Nádherný chlapeček a určitě nádherný zážitek.

    OdpovědětVymazat
  19. Krásný a to o tom jen čtu... Díky, Báro.:-)

    OdpovědětVymazat
  20. Obdivuji, Barunkou, Tvou odvahu a sílu. A věřím v sílu toho zážitku :-)
    Ať se vám všem daří co nejlépe :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Milá Báro, předem moc gratuluji k šťastnému porodu a přeji malému Vilíkovi jen to nejlepší. Tvůj příběh mě opravdu dojal. Porod doma je úžasný a moc tě obdivuji za tvou odvahu nechat vše v rukách přírody. Věřím, že to byl velmi silný zážitek a že tvé tělo ti bylo tím jediným, potřebným, pomocníkem.

    OdpovědětVymazat
  22. Baruš, zaprvé moz a moc gratuluju ke třetímu děťátku! Vilík je krásné miminko, tak ať Vám dělá jen samou radost. Zadruhé máš můj obrovský obdiv za domácí porod. Já patřím do té skupiny žen, co by to doma nedaly, ale velmi chápu a obdivuji všechny maminky, které se k tomu rozhodnou. Navíc jste to perfektně zvládli sami ;). Jsi skvělá a na Tvém případu je vidět, že diskuse o možnosti volby domácího porodu má hluboký smysl. Děkuju.

    OdpovědětVymazat
  23. Jsem ráda, že jsi sem ten porodní příběh doala a tiše ti závidím tu odvahu rodit doma. Taky bych si to přála, ale ne úplně věřím svému tělu a tak by to nešlo. Já trošku doufám, že ten můj porod bude natolik rychlý, že porodnici prostě nestihnem:)
    Ještě jednou gratuluju!

    OdpovědětVymazat
  24. Gratuluju! Já měla těhotenství i porody na císaře tak komplikované, že nebýt doktorů, jsem dávno mrtvá. Krásnej kluk, povedl se!

    OdpovědětVymazat
  25. Milá Báro, chtěla bych se takhle narodit. Lepší start do života si neumím představit. A nebo takhle porodit a předat tohle svým dětem. To první v tomto životě už možný neni, ale to druhý... To bych mohla. :-) c jsi silná žena! Obdivuji, nechávám se inspirovat! Kamila

    OdpovědětVymazat
  26. Milá Baruš, gratuluji k takovému krásnému narozní Vilíka. A díky moc za sdílení příběhu. Je to potřeba a moc si toho vážím. Díky Krista

    OdpovědětVymazat
  27. Moc gratuluju a pyšná jsem taky.
    Krásný porodní příběh.

    až mě to dojalo :)

    OdpovědětVymazat
  28. Zní to ta krásně. Ale přesto - jako porodní asistentka znalá komplikací bych si tohle NIKDY netroufla. Nechci ani domýšlet...brr. Tak díky Bohu, že to dobře dopadlo!

    OdpovědětVymazat
  29. Nádhera! To musel být silnej zážitek! Měla jsem možnost být u domácího porodu kamarádce. Asistentka taktéž přijela půl hodiny po akci. Je to krása.

    OdpovědětVymazat
  30. Nějakou dobu jsem tu nebyla a nestačím se divit. Z dvojnásobné maminky je rázem trojnásobná. Moc gratuluju k narození Vilíka a přeju mu do života hodně zdraví a štěstí. Tenhle příběh je opravdu hodně silný a dojemný, ale nezastírám, že pro mě i tak trochu strašidelný....ale je jasné, že dvojnásobná mamina už ví co si "může dovolit" a je to trochu něco jiného než vystresovaná prvorodička.
    Každopádně jsem ráda že to dobře dopadlo a držím palce:-)

    OdpovědětVymazat
  31. Dobrý den, gratuluju! Čeká mě brzy druhý porod a tak bych chtěla poprosit o tip - jaké mantry jste to poslouchala? Díky a hodně zdraví všem! Jitka Ritterová

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)