neděle 19. května 2013

Kolo, nářadí a já

Byl krásný den. Jako stvořený pro malý výlet. Na zmrzlinu, obhlídnout fontánu, nakoupit a domů. To vše na kole s cyklovozíkem.

Krásně jsem si to naplánovala.

Jenže jen co jsem naložila děti, svačinu a další cestovní příslušenství a vyjela ze zahrady, začalo kolo strašně vrzat. Fajn. Slezla jsem a volám muži do práce, kde a zda doma máme něco, co bych mohla na kolo nastříkat, aby přestalo ten nervydrásající zvuk vydávat. Patřičně informovaná otáčím kolo a jedu zpět k domu, když v tu chvíli začnou z předního kola vypadávat dráty. Jen tak si jeden za druhým praskají.

To kolo mě nemá rádo.

Naštěstí je mužovo.

Za hlasitého nesouhlasu dětí se tedy vracíme na zahradu. Po chvilce váhání se odhodlávám k radikálnímu kroku. Opět volám muži. Že se mu jeho kolo rozpadá, a zda-li půjde na kolo mé přendat upínací mechanismus na cyklovozík.

Prý ano, pokud mám na kole rychloupínák. No, těžko říct. Na sedle je, ale na kole?

Fotím detail kola muži a posílám MMS.

Za chvíli muž volá, že sice dobrý, ale to kolo jsem vyfotila z druhé strany.

Po blbuvzdorném popisu ovšem začínám chápat, jak rychloupínák vypadá a zjišťuji, že ho mé kolo vlastní. Dostávám tedy zevrubnou instruktáž, kterak na své kolo připevnit onen čvonč na připínání vozíku.

Nevypadá to složitě.

Z mužova kola sundám čvonč poměrně snadno a na řadě je montáž na kolo moje. Povolit rychloupínák, vyšroubovat černý špuntík, nasadit čvonč, zašroubovat špuntík, utáhnout rychloupínák a je to!

Jenže cyklovozík nasadit nejde. Překáží mu šroub od drátu, co drží blatník.

No, ale dostala jsem se tak daleko, tak to nevzdám. Jdu hledat šroubovák.

Odšroubuju dráty držící blatník a chci ho dát pryč. Nejde to.

Ještě tu máme šroub pod sedlem. Jdu si pro kleště a snažím se šroub povolit. Nejde to. Překáží mi nosič.

Jdu si pro inbus a povoluju nosič. Dostala jsem se ke šroubu pod sedlem. A nic. Snažím se ho povolit ze špatné strany. Tam kde je matička už to jde líp. Ani ten nosič by tam nepřekážel. Nevadí.

Držím štípačkami šroub, aby se neotáčel (nic jiného jsem nenašla) a kleštěmi povoluju matičku. Jupí, šroub je venku! 
Předčasná radost. Blatník stále nechce pryč.

A vtom mi to došlo! Vždyť já nemusela oddělávat nic jiného než jeden drát držící blatník! Jsem blbá. Ale co, alespoň jsem našla řešení.

S novým elánem montuju zpět šroub pod sedadlem, nosič a jeden blatníkový drát. Zbylo mi pár jakýchsi součástek, ale všechno drží, tak snad to nevadí.

Zkouším zapřáhnout cyklovozík. Jde to! Jsem génius! 

Děti nadšeně naskakují do vozíku. Máme dvě hodiny zpoždění, ale to nevadí. 

Výlet čeká!


Ilustrační foto (Matýsek je, narozdíl ode mě, s nářadím kamarád snad už od peřinky :-)



A co vy, kola, nářadí a jiné technické záležitosti? Rozumíte si?  :-)

22 komentářů:

  1. Ta fotka je úžasná a ty jsi TALENT.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Amelie, děkuju :-) Talent možná, na přidělávání si problemů a práce :-)

      Smazat
  2. Teď už zbývá jen reportáž z výletu:-)))
    Ajka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ajko, ten výlet byl v porovnání s předvýletní epizodou tak "nezajímavý", že to ani nestojí za řeč :-) Navíc jsem si zapomněla foťák :-)

      Smazat
  3. Klasika...byla bych na tom podobně. A kluci to prostě mají jinak. Doufám, že se výlet vydařil:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, vydařil :-)
      A máš pravdu, kluci se zřejmě se šroubovákem v ruce už rodí :-) Alespoň někteří :-D

      Smazat
  4. Dobrá práce, Přemku! Vzdala bych to někdy okolo bodu 2 :D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :-D
      Luci, taky bych to asi vzdala dřív. Ale Matýskův pohled jasně říkal "opovaž se, mami!" :-)

      Smazat
  5. Hezky pěkně:-)))) Já se obávám, že bych byla v takové situaci úplně ztracená..

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, díky :-)
      Taky jsem si myslela, že bych se do kolomontování nikdy s úspěchem pustit nemohla...a ono to nakonec šlo :-) Asi to chce jen dobrou motivace. Nebo tříletého drába s pohledem ostříleného dozorce :-)

      Smazat
  6. Ano, ano - jak kdybych se viděla: držím štípačkami šroub ;o) ale když už sem se dostala tak daleko, tak to nevzdám ;o))) Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hani, díky :-)
      Jojo, nejsem právě zběhlá ve znalosti užití jednotlivých typů nářadí :-) Krabice s nářadím je pro mě stále poněkud děsivou skvadrou nebezbečných kovových předmětů podivného tvaru a neznámého účelu :-)

      Smazat
  7. :D znám takové situace dokonale :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Weri, tak doufám, že je zvládáš s menším nervovým vypětím než já :-D

      Smazat
  8. Báro, to je přesný! Jak já ti rozumím:). Jen se obávám, že se mnou by ztratil trpělivost manžel na telefonu :DDD.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ali, děkuju :-)
      Je fakt, že manželův hlas zněl telefonát od telefonátu méně nadšeně a nebála bych se říct až hodně zpruzeně :-) Ale přežil to a já taky :-)

      Smazat
    2. Mimochodem, proboha, co to je čvonč???

      Smazat
    3. Těžko říct, Ali:-)
      V tomhle případě jsem tím ale myslela jakýsi kovový předmět kvádrovitého tvaru s plošinkou a dírou :-) Prostě čvonč :-)

      Smazat
  9. Zaujalo mě slovo "čvonč". Má nějaký konkrétní význam, nebo ho použáváte pro jakoukoli neidentifikovatelnou součástku? Markéta K.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Markéto, u nás se čvonč používá celkem běžně :-)
      A přesně jak píšete, zpravidla jím bývá označováno něco, co vlastní jméno nemá a je to něco technického...zkrátka něco, co vypadá přesně jako "čvonč" :-)

      Smazat
    2. Aha, už rozumím, tak to neidentifikovatelé technické je u nás "caplík". Ale "caplík" je obvykle na povrchu poměrně homogenní, "čvonč" mi evokuje cosi spíše členité povahy. Děkuji za obohacení slovníku. Markéta

      Smazat
  10. teda to jsi dobrá že jsi to nezvdala, snad se vám výlet povedl;)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)