Byl krásný den. Jako stvořený pro malý výlet. Na zmrzlinu,
obhlídnout fontánu, nakoupit a domů. To vše na kole s cyklovozíkem.
Krásně jsem si to naplánovala.
Jenže jen co jsem naložila děti, svačinu a další cestovní
příslušenství a vyjela ze zahrady, začalo kolo strašně vrzat. Fajn. Slezla jsem
a volám muži do práce, kde a zda doma máme něco, co bych mohla na kolo
nastříkat, aby přestalo ten nervydrásající zvuk vydávat. Patřičně informovaná
otáčím kolo a jedu zpět k domu, když v tu chvíli začnou z předního
kola vypadávat dráty. Jen tak si jeden za druhým praskají.
To kolo mě nemá rádo.
Naštěstí je mužovo.
Za hlasitého nesouhlasu dětí se tedy vracíme na zahradu. Po
chvilce váhání se odhodlávám k radikálnímu kroku. Opět volám muži. Že se
mu jeho kolo rozpadá, a zda-li půjde na kolo mé přendat upínací mechanismus na
cyklovozík.
Prý ano, pokud mám na kole rychloupínák. No, těžko říct. Na
sedle je, ale na kole?
Fotím detail kola muži a posílám MMS.
Za chvíli muž volá, že sice dobrý, ale to kolo jsem vyfotila
z druhé strany.
Po blbuvzdorném popisu ovšem začínám chápat, jak
rychloupínák vypadá a zjišťuji, že ho mé kolo vlastní. Dostávám tedy zevrubnou
instruktáž, kterak na své kolo připevnit onen čvonč na připínání vozíku.
Nevypadá to složitě.
Z mužova kola sundám čvonč poměrně snadno a na řadě je
montáž na kolo moje. Povolit rychloupínák, vyšroubovat černý špuntík, nasadit
čvonč, zašroubovat špuntík, utáhnout rychloupínák a je to!
Jenže cyklovozík nasadit nejde. Překáží mu šroub od drátu,
co drží blatník.
No, ale dostala jsem se tak daleko, tak to nevzdám. Jdu
hledat šroubovák.
Odšroubuju dráty držící blatník a chci ho dát pryč. Nejde to.
Ještě tu máme šroub pod sedlem. Jdu si pro kleště a snažím
se šroub povolit. Nejde to. Překáží mi nosič.
Jdu si pro inbus a povoluju nosič. Dostala jsem se ke šroubu
pod sedlem. A nic. Snažím se ho povolit ze špatné strany. Tam kde je matička už
to jde líp. Ani ten nosič by tam nepřekážel. Nevadí.
Držím štípačkami šroub, aby se neotáčel (nic jiného jsem
nenašla) a kleštěmi povoluju matičku. Jupí, šroub je venku!
Předčasná radost.
Blatník stále nechce pryč.
A vtom mi to došlo! Vždyť já nemusela oddělávat nic jiného
než jeden drát držící blatník! Jsem blbá. Ale co, alespoň jsem našla řešení.
S novým elánem montuju zpět šroub pod sedadlem, nosič a
jeden blatníkový drát. Zbylo mi pár jakýchsi součástek, ale všechno drží, tak
snad to nevadí.
Zkouším zapřáhnout cyklovozík. Jde to! Jsem génius!
Děti nadšeně naskakují do vozíku. Máme dvě hodiny zpoždění,
ale to nevadí.
Výlet čeká!
Ilustrační foto (Matýsek je, narozdíl ode mě, s nářadím kamarád snad už od peřinky :-) |
A co vy, kola, nářadí a jiné technické záležitosti? Rozumíte si? :-)
Ta fotka je úžasná a ty jsi TALENT.
OdpovědětVymazatAmelie, děkuju :-) Talent možná, na přidělávání si problemů a práce :-)
VymazatTeď už zbývá jen reportáž z výletu:-)))
OdpovědětVymazatAjka
Ajko, ten výlet byl v porovnání s předvýletní epizodou tak "nezajímavý", že to ani nestojí za řeč :-) Navíc jsem si zapomněla foťák :-)
VymazatKlasika...byla bych na tom podobně. A kluci to prostě mají jinak. Doufám, že se výlet vydařil:-)
OdpovědětVymazatJani, vydařil :-)
VymazatA máš pravdu, kluci se zřejmě se šroubovákem v ruce už rodí :-) Alespoň někteří :-D
Dobrá práce, Přemku! Vzdala bych to někdy okolo bodu 2 :D.
OdpovědětVymazat:-D
VymazatLuci, taky bych to asi vzdala dřív. Ale Matýskův pohled jasně říkal "opovaž se, mami!" :-)
Hezky pěkně:-)))) Já se obávám, že bych byla v takové situaci úplně ztracená..
OdpovědětVymazatJani, díky :-)
VymazatTaky jsem si myslela, že bych se do kolomontování nikdy s úspěchem pustit nemohla...a ono to nakonec šlo :-) Asi to chce jen dobrou motivace. Nebo tříletého drába s pohledem ostříleného dozorce :-)
Ano, ano - jak kdybych se viděla: držím štípačkami šroub ;o) ale když už sem se dostala tak daleko, tak to nevzdám ;o))) Hanka
OdpovědětVymazatHani, díky :-)
VymazatJojo, nejsem právě zběhlá ve znalosti užití jednotlivých typů nářadí :-) Krabice s nářadím je pro mě stále poněkud děsivou skvadrou nebezbečných kovových předmětů podivného tvaru a neznámého účelu :-)
:D znám takové situace dokonale :)
OdpovědětVymazatWeri, tak doufám, že je zvládáš s menším nervovým vypětím než já :-D
VymazatBáro, to je přesný! Jak já ti rozumím:). Jen se obávám, že se mnou by ztratil trpělivost manžel na telefonu :DDD.
OdpovědětVymazatAli, děkuju :-)
VymazatJe fakt, že manželův hlas zněl telefonát od telefonátu méně nadšeně a nebála bych se říct až hodně zpruzeně :-) Ale přežil to a já taky :-)
Mimochodem, proboha, co to je čvonč???
VymazatTěžko říct, Ali:-)
VymazatV tomhle případě jsem tím ale myslela jakýsi kovový předmět kvádrovitého tvaru s plošinkou a dírou :-) Prostě čvonč :-)
Zaujalo mě slovo "čvonč". Má nějaký konkrétní význam, nebo ho použáváte pro jakoukoli neidentifikovatelnou součástku? Markéta K.
OdpovědětVymazatMarkéto, u nás se čvonč používá celkem běžně :-)
VymazatA přesně jak píšete, zpravidla jím bývá označováno něco, co vlastní jméno nemá a je to něco technického...zkrátka něco, co vypadá přesně jako "čvonč" :-)
Aha, už rozumím, tak to neidentifikovatelé technické je u nás "caplík". Ale "caplík" je obvykle na povrchu poměrně homogenní, "čvonč" mi evokuje cosi spíše členité povahy. Děkuji za obohacení slovníku. Markéta
Vymazatteda to jsi dobrá že jsi to nezvdala, snad se vám výlet povedl;)
OdpovědětVymazat