Co holky nemůžou

Tak silně jak se Matýsek snaží napodobovat a imitovat dospělé, snaží se Amálka dostihnout svého velkého bráchu.

Co dělá, má, umí, Matýsek, to musí dělat, umět i mít Amálka.

Matýsek jezdí na odrážedle? Není mi ještě ani rok, ale naučím se to taky.

Matýsek jí čokoládu? Musím se k ní dostat za každou cenu, co na tom, že ještě nemám ani zuby.

Matýsek si hraje s autíčky? Já budu taky a chci vlastní, růžové.

Matýsek pije ze skleničky? Já chci taky a nějakou pitomou obrázkovou a nevylévací láhev kategoricky odmítám.

Matýsek zatlouká hřebíky opravdovým kladivem? Já si taky jedno půjčím, a co na tom, že si s největší pravděpodobností rozdrtím prsty.

Matýsek nechodí spát po obědě? Já už taky odpočívat nepotřebuju, ještě by mi něco uteklo.

To všechno bývá mnohdy náročné, ale realizaci, až na můj naprosto zbytečný odpor, nic nebrání.

Ovšem dnes si Amálka usmyslela provádět jistou, fyziologicky v podstatě nemožnou, aktivitu.

Matýsek čůrá do záchodu vestoje? Já chci taky a přestaňte mi připomínat, že nemám pindíka!

Zde snad poprvé Amálka narazila na genderové limity. Ale jako správná, malá feministka se nehodlala vzdát. A nebýt rodičovské nesmlouvavosti, pravděpodobně by ve snaze nějak šikovně se naštelovat poskakovala kolem záchodové mísy ještě teď.

Marné bylo rozmlouvání i názorné ukázky. Marné vysvětlování, že pupík je sice ve správné výšce, ale čůrat se jím nedá. Od záchodu do vany musela být přemístěna násilím.

Některé věci zkrátka holky nemůžou.

Tak snad se brzy, ta naše holčička, se svým údělem smíří. Nebude klukům závidět pohlavní orgány. A jednou se z ní stane sebevědomá žena mající se ráda taková, jaká je.

Protože, být holkou, je přeci krásná věc!