Pohádka O Štěkavém kašli

Nevím, jak to chodí u vás, a jak moc spolupracující, jsou vaše děti při ozdravných kůrách. Můžu ovšem říct, že u nás se to zpravidla neobejde bez trucování, odmítání a někdy i řevu. Kapesníky jsou považovány za smrtící mučící nástroje. Jitrocelový sirup za odporný jed. A použití teploměru se už nějaký čas vyhýbám. Ruka na čele to jistí.

Minulý týden proto vznikla pohádka, sloužící jako motivační prostředek k přijímání ozdravných nápojů a jiných dryjáků. Za těch pár dní u nás „zlidověla“. Třeba přijde vhod i vám. A to jak v nemoci, tak ve zdraví.

O Štěkavém kašli

V lese, hlubokém tak, že byste ho ani za týden neprošli celý, stojí malá chaloupka. Nepřebývá tam ale Ježibaba, ani sedm trpaslíků a dokonce ani tři medvědi. Žije tam moudrá čarodějka. A protože se vyzná v lesních tajemstvích i lidském trápení, utrápení lidé často přicházejí klikatou cestičkou, s prosbou o radu.

No vida, zrovna někdo přichází!

„Maminko, už tam budem?“ ptá se trochu kňouravě malý Matýsek. „Mě už bolí nožičky.“

Maminka chce už, už odpovědět, že určitě brzy, když vtom před sebou konečně spatří podivnou chaloupku. Je celá křivá, ze střechy jí vyrůstá strom a na komíně má hnízdo párek drozdů. Matýsek je chaloupkou tak uchvácený, že úplně zapomněl na bolavé nožičky i nepříjemný kašel, kvůli kterému jsou tady.

Ťuk, ťuk, zaklepe maminka nesměle na dveře.

„Pojďte dál,“ vyzve je z chaloupky milý hlas a maminka s Matýskem vejdou dovnitř. „Já vím Matýsku, proč jsi přišel,“ obrací se čarodějka hned na Matýska, který se rychle chytí maminky za ruku. „Trápí tě ošklivý kašel, viď?“

Matýsek přikývne a maminka se svěří čarodějce, jaké že to mají s tím kašláním trápení. 

„To věřím, Štěkavý kašel dokáže potrápit,“ kývne čarodějka soucitně hlavou, „ale hlavní je, že jste přišli včas a ještě nedošlo k pejskovatění.“

Maminka zbledne a Matýsek vykulí oči. Pejskovatění? Co to jen může být?

„Inu, neléčený Štěkavý kašel způsobí, že se, Matýsku, začneš proměňovat v pejska,“ vysvětlí čarodějka a začne hledat ty správné bylinky do kouzelného čaje. Poletuje po chaloupce a tu přihodí něco z dózičky na polici, tu odlomí větvičku ze svazku nad kamny a za chviličku už mamince podává plátěný pytlíček plný bylinek.

„Kouzelný čaj musíš pít, Matýsku, každý den, nezapomeň,“ připomene čarodějka a rozloučí se s nimi. 

Doma pak maminka hned uvaří Matýskovi hrníček kouzelného čaje. Matýsek se napije, ale co to? Čaj je hořký a vůbec není dobrý! A tak když se maminka nedívá, vylije Matýsek čaj z okna.

Matýsek asi zapomněl, co mu čarodějka kladla na srdce, a tak pokaždé, místo aby kouzelný čaj vypil, vylije ho z okna. Štěkavý kašel je ale čím dál horší. Matýsek už skoro nemluví, jenom štěká. 

Už je to tady, Matýsek začal pejskovatět. Nejdřív mu začnou růst chloupky na zádech, pak se objeví psí ouška a nakonec i ocásek! Maminka spráskne ruce a hned s Matýskem vyrazí zpátky do lesa.

Čarodějka z podivné chaloupky hned ví, kolik uhodilo.

„Že tys Matýsku ten kouzelný čaj nepil?“

Matýsek jen smutně štěkne a maminka začne láteřit.

„Jen ho nechte, však on se Matýsek sám dost vytrestal,“ uklidňuje maminku čarodějka a hned připravuje novou směs bylinek na silnější kouzelný čaj.

Matýskovi už nevadí, že je čaj trochu hořký. Hlavně když mu pomůže. A skutečně! Brzy Matýskovi zmizí ocásek, ouška i chloupky a místo štěkání může zase mluvit. 

A protože to dobře dopadlo, vezmeme si zvonec a odzvoníme konec!