čtvrtek 11. dubna 2013

Jak jsme byli v Kutné Hoře

Mám ráda cestování vlakem. Líbí se mi ten uklidňujícící stereotypní zvuk tdntdn...tdntn...tdntdn...

Jelikož děti, zdá se, lásku k železnici podědily. Nebo je zkrátka vlastní všem dětem. Rozhodli jsme se v neděli, že je čas vyrazit zase konečně na pořádný výlet. A jak jinak, než vlakem. (Aneb i cesta může být cíl.)


Mrkla jsem tedy na mapu a zrak mi padl na Kutnou Horu. Proč ne? Vlak tam jede, něco na koukání tam taky je, tak jedem. Muž to schválil, doladil detaily. A v neděli ráno jsme vyrazili.

Do Pardubic na nádraží. Z Pardubic do Kolína. A z Kolína do Kutné Hory. Cesta probíhala tak hladce, až mi to bylo líto. O čem pak budu psát?

Na nádraží v Kutné Hoře jsme učinili zadost povinnému focení, aby byl výlet řádně zdokumentován a vyfotili děti se stojícím vláčkem. Když vláček odjel, vydali jsme se k mapě. Červený puntík s popiskem ZDE SE NACHÁZÍTE, nás ovšem poněkud rozhodil, neboť se nacházel zhruba tři hodiny "Matýskovou" chůzí od centra, kam jsme měli namířeno. Zjištění, že vlak, u něhož jsme dobrých deset minut pózovali, nás mohl na zastávku v centu dovézt za pět minut, už nás snad ani nepřekvapilo. 

K zemi se pomalu počaly snášet (protivné) sněhové vločky a děti začaly kňourat, že mají hlad. Pěšky se nám dvakrát nechtělo, zvolili jsme proto spásu v podobě místní MHD. Ne, že by dvacetiminutová okružní jízda po kutnohorských sídlištích a vilových čtvrtí nebyla zajímavá, ale myslím, že pro příště se bez ní obejdeme. Nakonec jsme však do centra dojeli, úspěšně se mezi ruskými turisty prodrali do krásné hospůdky a zalepili dětem pusy obědem.

Poté jsme se vydali na vytouženou nedělní procházku historickým centrem se spoustou romantických uliček, jejichž atmosféru však děti nebyly sto ocenit. Zato je zajímala každá díra, trubka či kanál. Čím špinavější, tím lepší. Místo obdivování rozkošných zákoutí a historických fasád jsme tedy s Matýskem rozebírali funkci kanálů, jejich využití a možné podoby. A Amálku se snažili přesvědčit, že strkat ruce do kdejaké roury není nejlepší nápad.

Ve svaté Barboře kanály ani trubky naštěstí nejsou. Zato je tam spousta míst, kam se nesmí. Vzhledem k dětské touze, prozkoumávat právě ony zapovězené prostory, jsme v chrámu nezůstali příliš dlouho.

Mezi lovením jednoho potomka visícího z vyhlídky a druhého odcházejícího s párem japonských turistů jsme melancholicky zavzpomínali na naši poslední návštěvu Kutné Hory. 

Na motorce, bez dětí, jen my dva, pravá romantika... 

Dítě pokoušející se prolézt jakýmsi odtokovým otvorem skrz zeď nad nebezpečně vypadajícím srázem nás ovšem rychle vrátilo do reality. Ach ty malé plody naší velké lásky.

Shrnuto a podtrženo, nebyl to právě nejromantičtější výlet. Ale vzdělali jsme se v oblasti kanalizačních technologií. Zjistili, že Kutná Hora má vícero nádraží. A hlavně jsme byli spolu. Co víc si přát? (Snad jen, abychom se příště před focením podívali nejdřív do mapy :-)


























18 komentářů:

  1. Jste odvážní, s takovými malými dětmi to byl opravdu Velký Výlet.
    Když měl Matýsek asi 3 roky, vymámil na mě v centru Splitu foťák, že bude fotit všechno zajímavé.
    Mám od něj krásnou sbírku fotek všech kanálů, trubek a semaforů tohoto krásného historického města. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baru, možná spíš naivita než odvaha :-)
      Sbírka kanalů? To náš Matýsek určitě lituje, že jsme mu k takové dokumentaci foťák neposkytli :-)

      Vymazat
  2. Oni jsou ti Matyskove vubec vsudybylove, co ? Mam jednoho doma :o)
    Baro, ale usmev na tvari zustal a to je bajecne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, úsměv zůstal opravdu dlouho :-)
      A Matýskové jsou prostě nejlepší ;-)

      Vymazat
  3. Zdravím Báro, taky mám zkušenost s tím, že našeho Adama výlety s náma baví, ale zásadně ho zajímají úplně jiné věci než nás :-)...no a s dětmi je holt taková jiná "romantika" :-) Krásné dny!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, to jsi krásně shrnula. Ano, děti zajímají zcela jiné věci. Na druhou stranu, my si s mužem rozšiřujeme obzory. A za ruku se při tom občas taky stihneme chytit :-)

      Vymazat
  4. z fotek to ale vypadá, že jste se dobře bavili:) jak říkáš, hlavní je, že jste byli spolu:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veri, to ano. Smíchu bylo hodně :-)

      Vymazat
  5. Jojo, taky s nostalgií vzpomínám na výlety s drahým za svobodna :)...S dětmi je to o něčem jiném, jinak krásném...pobavil mě Tvůj výrok: "Ach ty malé plody naší velké lásky..." :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, s dětmi kouká člověk na svět zase jinýma očima :-)
      A oni pak zase vyrostou a budeme-li se snažit, věřím, že romantiku si ještě užijeme...třeba o holi, při krmení holubů v parku :-)

      Vymazat
  6. Kutná Hora je krásná:-) Taky jsme tam byli s mužem sami dva, velká romantika....a pak najednou děti, úplně jiné vnímání města atd.:-))
    Vydrželi jste, to je hlavní...a fotky jsou moc pěkné:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, děkuju. Jojo, člověk by nevěřil, co všechno děti dole při zemi zaujme :-)

      Vymazat
  7. Ty fotky jsou báječné. Taky máme s H. rádi vlaky, tedy když s nimi nemusíš jezdit každý den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dulsi, děkuju. Je fakt, že kouzlo vlakové dopravy spočívá zejména v její výjimečnosti. Muset jezdit denně, asi by mě to tdntdn, brzy přestalo fascinovat :-)

      Vymazat
  8. Líbí se mi, jak to dokážeš krásně popsat. Na člověka dýchne radost z prožitého dne, i když vám to asi dalo zabrat.
    Věta: Ach ty malé plody naší velké lásky - mě dostala. Moc hezky vyjádřené :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radu, to mě těší :-) Doufám, že si po letech tu atmosféru díky fotkám i článku pěkně připomeneme :-)

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář :-)