úterý 14. srpna 2012

Autovači

Čeština je krásný jazyk. A zdá se, že nejlépe ji dokážou využívat děti. Tedy náš Matýsek určitě. Jeho pokusy o správné interpretování známých slov, tak často končí kouzelnými patvary, které vystihují původ řečeného daleko lépe než originální znění. (Tedy alespoň uším pyšné matky to zní rozhodně libozvučněji.)
Doma se tak již vcelku vžilo označení pro naušnice „ušinky“, kečupu se neřekne jinak než „čupík“ a věci jako sluníčko či, velice oblíbená, míchačka, byly překřtěny na „slunínko“ a „míchanku“. Pojem otevřeno získal nový rozměr ve slově „otemento“ a když je něco dobrý, tak je to jasně „dlobý“. A dobrý jsou třeba uvařený brambůrky zašifrovaný pod přezdívkou "blanďánky".
Hitem se ovšem stal pojem „autovači“. Toto označení Matýsek stvořil pro osobu hrající si s dětskými autíčky. Nejčastěji jsou tak zváni právě Matýsek s Amálkou, která v této činnosti bratrovi nadšeně sekunduje, a to včetně doprovodného zvuku napodobujícího předení motoru, v ktérémžto umění mě mimochodem obě děti již dávno předčily.

Autovači na našem skvoterském dvorku
 
Velký brácha starající se o ségřin pitný režim

Na druhou stranu, taková krásná dovednost, pro někoho přízemnějšího možná spíše neschopnost, komolit slova, může leckdy přivést dospělého i do úzkých. Tak například má sestřenka, zhruba ve věku kolem dvou let, měla malý problém s vyslovováním některých písmen. Kupříkladu zcela nevinného „cé“. Babička, která, neočekávajíc nic zlého, vyrazila s vnučkou na nákup, byla ovšem konfrontována s tímto logopedickým problémkem vcelku kuriózně, když se vnučka začala hlasitě vyptávat: „Babi, kde je piča?“
Mám dojem, že pizzu, které se má milá sestřenka tehdy dožadovala asi nekoupily, protože zostuzená babička pod palbou zvídavých, pohoršených i veselých pohledů opustila prodejnu raketovou rychlostí. Historka se však zachovala a stala se milým rodinným folklórem.
Čeština je přímo stvořená k hrátkám, tak nebuďme zkostnatělí a buďme raději jako děti. (I když, tu piču bychom si mohli odpustit.)



7 komentářů:

  1. To je hezký článek! Mně se ty skvělé dětské hlášky neomrzí. Kdybych se sebevíc snažila, vymyslet to nejde. "Ušinky" nemají chybu :-))))
    Dnes u nás: "Mami, ty na mě pořád honemuješ."
    Asi zvolním tempo :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-)
      Ty máš chytrého synka, takhle hezky a ještě originálně maminku nasměrovat ke zpomalení :-)

      Smazat
  2. Báro, tak teď jsem si prskla čupík z těstovin na monitor, to je masakr. :D , chudák babička. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že se čupík podařilo vyčistit :-)
      Jo, jo, babička se vzpamatovávala dlouho a nějakou dobu odmítala do krámu vyrazit :-)

      Smazat
  3. Chachacha......úžasný.
    Navíc mi to připomělo náš rodinný folklór. Já prý vyslovovala naprosto zřetelně a již od nejútlejšího dětství velmi košatě, ale zase jsem si vybírala špatná slova. Historek je nepřeberné množství, ale zmíním jen fakt, že moje úplně první slovo nebylo ani "máma", ani "táta", ale "blbá". Takto jsem prý počastovala řidičku, která vjela do louže a ohodila nás vodou. Pak následovala řada sprostých básniček o jejichž původu se dá jen polemizovat. Maminka si myslí, že mě je učila pošťačka:-)
    Tahle pizzová příhoda je ale opravdu roztomilá.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-)
      Pošťačka byla evidentně obdobné nátury jako můj děda, jehož snaha naučit za víkend vnoučata co největšímu množství sprostých básniček, kterými by následně mohly oblažovat rodiče, učitele i ochotně naslouchající kolemjdoucí, přiváděla mou maminku k zuřivosti.
      Každopádně, alespoň jsi měla jasno v tom, kdy je vhodné ono inkriminované první slůvkou použít :-)

      Smazat
  4. Ano, jistě, krásné dětské "komolení"... zalistovala jsem pamětí i stránkami Mé první dětské knížky a zavzpomínala si... synův bubus (autobus), pimimik (ponožky) či pimimak (ponožka), nebo kušvík (kufřík)... dceřin kepuč (kečup), čačičku (kašičku), lanolky (hranolky), pufifuč (bublifuk) či čádulu (čokoládu). Přijde mi, že některá zkomolidla umí jen čeština, že jiné jazyky nejsou tak "pružné"...

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)