středa 22. srpna 2012

Jak jsem čarovala

Vždycky jsem chtěla být čarodějkou.
Ale ne ve smyslu Hermiony, suverénně mávající kouzelnou hůlkou. (Tedy, ne že by mi vadilo, kdybych na své jedenáctiny dostala dopis z Bradavic.)
Stačilo by mi pobíhat při úplňku po lese a sbírat bylinky. Vařit nápoje lásky. Meditovat při svíčce s kouzelnou formulí ukrytou v záňadří. Rituálně volat na pomoc živly a vdechovat vůni kadidla.
Milovala jsem veškeré knížky o magii. A hltala informace o talismanech. Zkoušela jsem vykládat karty. I číst svůj osud ve hvězdách.
Z něčeho jsem vyrostla a něco mi zůstalo.
Ale moje největší kouzlo, to vážně fungovalo.
Začalo to nevinně. Bylo mi šestnáct a potkala jsem kluka. Líbil se mi. Do té doby jsem byla knihami obklopená a nepolíbená naivka. (Čerpající zkušenosti z románů a jedné platonické táborové lásky.) A najednou jsem byla zamilovaná až po uši.
Jenže on byl starší. A zkušenější. A z jiného města. A prostě příliš nedosažitelný.
Jenže já se vzdávat nechtěla, a tak jsem si vzala k ruce jednu ze svých čarodějnických knížek. Zdálo se mi to tehdy, ani nevím proč, jako lepší způsob jak získat kluka, než třeba flirtování, v němž jsem skutečně nevynikala. A v knížce jsem objevila kouzlo na přivolání lásky.
Vypadalo to celkem jednoduše. Stačilo napsat jméno vyvoleného na papír. Ale pozor, bylo třeba napsat ho pozpátku. A následně si ho ukrýt pod polštář. Poté si každý večer měla zamilovaná dívka, tedy já, představovat sebe s oním vyvoleným tak, jak by si přála, aby se vztah vyvynul a dokola opakovat jeho jméno pozpátku.
Všechno jsem udělala. Napsala jméno, představovala si jak se vodíme za ručičky, sem tam nějaká ta pusa, samozřejmě, a u toho monotónně bručela „valsorajřávčebvalsorajřávčeb“. A ač to zní praštěně. Ono to vyšlo.
Ten kluk se do mě zamiloval.
A nejen to. Dnes je to přesně tři roky, co jsme se s tím klukem vzali!


Takže bych to čarování tak úplně nezatracovala. I když je fakt, že by možná stačilo jen pozitivní myšlení. Protože věřte tomu nebo ne, síla myšlenky je ohromná! A taky síla lásky, pochoopitelně, ale o tom třeba příště.

14 komentářů:

  1. Jelikož moje mami byla vždycky tak trošku bylinkářka (sbírala, sušila, vařila, do výkupny nosila, v LEROSu pracovala...), přenesla něco málo i na mě... ač se mi během života uprostřed města vědomosti o léčivých rostlinkách postupně vytrácejí, stále na ně silně věřím... a nejen na ně... nadarmo se neříká "Víra tvá tě uzdraví". Škoda, že jsem v době svých náctin neměla k takové literatuře přístup (její držení se v létech osmdesátých rovnalo vlastizradě), nepotýkala bych se s láskovými problémy s takovou nemohoucností a stydlivostí...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lenko,
      tak blízko k bylinkám bych taky měla ráda:-)
      Každopádně, ani ty knížky o čarodějnictví nejsou všespásné, na rande jsem si je nebrala a tam jsem byla nejnemohoucnější a nejstydlivější ;-)

      Smazat
  2. No, s tou vlastizradou bych to nepřeháněla, ale literatura se sehnat opravdu nedala. Ovšem kdo ji měl a měl ještě i jiný problém... Je to pořád stejné už tisíce let - kdo chce psa bít, hůl si najde. A pořád platí, že víra Tvá...
    Jsem racionální člověk, avšak pořád existuje něco mimo mé chápání, co třeba způsobilo, že kletba proti zlodějům, kterou jsem našla na internetu, na chalupě letos zafungovala. Rozum mi ovšem říká, že zapůsobilo především obrnění zloději oblíbeného okna masivním trámem :-)
    Která z nás ví, jak to vlastně je?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rozum je někdy mrcha :-) Kazí člověku romantické představy. Mě by se víc líbila fungující kletba :-)
      Ale kdo ví :-)
      Třeba je na všem trochu pravdy :-)

      Smazat
  3. Gratuluju k výročí milí orábávořávčeb a evalsorajiřávčeb:-) Je to kožená svatba (to jsem si nevymyslela, to tak vážně je:-)
    Taky jsem chtěla být čarodějka (a pořád chci) co umí míchat lektvary a pokud možno i lítat na koštěti. Ale ve vašem případě mám prostě pocit, že nebylo ani potřeba nějakých čar a kouzel, prostě jste se našli a zamilovali. Chemie je vlastně taky magie:-) Podle tvého blogu soudím, že vám to klape na jedničku a když tak koukám do karet, tak si dokonce troufám věštit, že vaše rodina se bude v budoucnu ještě rozrůstat o další drobotinu:-)
    Držím vám moc palce a pěkně si to dneska užijte.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Familie, děkuji mnohokrát :-)
      No jo, na lítání na koštěti, na tuhle položku bych málem zapomněla :-) To byl taktéž můj sen. Zatím jsem to nahrazovala padákem, taky to má něco do sebe :-)
      A s tou rozrůstající tendencí jsi mi udělala radost, třetí dítko je zahrnuto do vizualizací příštích let ;-) Tak chemii i magii zdar a ještě jednou díky :-)

      Smazat
  4. Síla myšlenky je úžasná. Moc vám gratuluji! I já teď žiju to, co jsem si vysnila a na začátku, před pár lety to vypadalo stejně nemožně až přímo nesmyslně.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-)
      Jsem ráda, že i jinde se sny plní! :-)

      Smazat
  5. Ještě jednou všechno nej ty jedna čarodějko BArunko:-)
    Krásné další dny a roky
    Brigit

    OdpovědětSmazat
  6. Gratuluji moc k výročí!A přeji kupu štěstí

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Věruško, děkuji! Věřím, že kupa štěstí se bude velice hodit:-)

      Smazat
  7. Gratuluji k výročí, paní čarodějko!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ally, děkuji velice :-) To oslovení je opravdu lichotivé :-)

      Smazat

Děkuji za Váš komentář :-)