neděle 26. srpna 2012

Na pouti

„Přijela pouť a lidí proud...“
Dál si text Gottovi písničky nevybavuju, ale i ten začátek dokonale ilustruje uplynulý víkend.
Jeho velkou část jsme totiž strávili na pouti u babičky. Pouť se tam koná každoročně a pro celou širokou rodinu je tahle akce velkolepým a symbolickým ukončením prázdnin.
Na pouťový víkend se týden předem připravuje zejména babička, jelikož hostí naši početnou rodinu, jejíž členové se rozrůstají téměř geometrickou řadou. Letos počet kulminoval a dostal se až k rekordním 26 lidem, kteří měli usednout u svátečního stolu. (To se pochopitelně z praktických důvodů nepodařilo, tudíž jsme jedli na etapy.)
Z let minulých, tedy předtětných, mám pouť spojenou s tunami cukrové vaty zapíjené ledovou tříští těch nejchemičtějších barevných (a ostatně i chuťových) odstínů. S hodinami jízdy na všemožných, zvracení vyvolávajících, atrakcích. A též s prvním setkáním s alkoholem, do něhož mě zasvětila jedna z mých drahých sestřenek.
Ovšem poslední roky se můj zájem obrátil od centrifugy k autíčkovým kolotočům. Od supersladké vaty a neonové tříště se snažím děti udržet co nejdál. A rum s kolou je to poslední, co bych si toužila připomenout.
Kdysi jsem zvládla dvě centrifugy a tři řetízkáče za sebou, aniž by to můj žaludek zaznamenal. Tentokrát bylo mým největším triumfem zdolání tří jízd na labutích. A to jen proto, že jsme s Matýskem měli smůlu na prokleté nelétavce.
Nejdřív fialový drak, který se nevznesl ani o píď.



Byla nám tedy vyhádána náhrada v podobě další jízdy zdarma.
Nasedli jsme do zeleného kačera a už při prvním kole slyším, jak na nás snědý stařík obsluhující atrakci ječí „Pani, máte zase špatnýho ptáka!“
Pochopitelně, kačer svůj oprýskaný zadek od země neodlepil.
Matýsek byl nešťastný a chtěl ještě, a pokud možno „naholu“. Já byla taky nešťastná a to hlavně z představy, že bych si to měla zopakovat.
Odložili jsme proto jízdu číslo tři na další den, a byli pak u labutí za machry, když jsme světáckým „Pozor, ten nelítá,“ odrazovali důvěřivé jedince od jízd na zlovolných kačerech, potažmo dracích.
Matýsek a kupodivu i Amálka si však nakonec pouť, zdá se, užili.
My ostatní jsme přežili.
A mě nakonec přemohla ta pouťová atmosféra natolik, že jsem se dokonale přecpala falešným gyrosem, vatou a svítivě žlutou limonádou, za což mě můj žaludek ještě teď proklíná. Ale jednou za rok se to snese a člověk překousne i ten hluk, i ty davy a chuť si spraví mandlemi v cukru. A pak doufá, že o kolotoče a cukrovou vatu do příštího srpna ani okem nezavadí.
A jaké jsou vaše zážitky z poutí?

6 komentářů:

  1. ...jen upřesňuji, (chápu že jsi to elegantně nepřipomněla), že jsi měla ještě pulitr kofoly a gyrosy byly dva, jeden v sobotu a druhej v neděli ;), ale už nebudu bonzovat, moc hezky jsi to napsala. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ádo, styď se, takhle na mě žalovat na mém vlastním písečku! Ale chápu, že je to zajisté msta za to, že jsem nepoužila to podivné slovo "zprasit se" :-)
      Každopádně díky :-)

      Smazat
  2. Jo, špatnej pták dovede zkazit den :o) hlavně, že jste si to ale jinak užili a děti si přišly na své... opět krásně napsané, díky za veselejší den! LenkaH.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lenko, děkuju a těší mě, že jsem pomohla rozveselit tvůj den :-)
      Jo, vystihla jsi to přesně. Špatnej pták, to je vážně "vopruz" :-)

      Smazat
  3. Prává pouť se vším všudy:-)
    Jen ti nelétaví ptáci mě fakt pobavili:-). Chudák malej...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lucie, díky :-)
      Ano, co by byla pouť bez břichabolu z přejedení a nelétavých ptáků :-)

      Smazat

Děkuji za Váš komentář :-)