úterý 21. srpna 2012

Naše adrenalinová dobrá jitra

Rána jsou pro mě nejkrušnější částí dne. Zpravidla se totiž probouzím nevyspalá, nevrlá a nekomunikativní. Kvůli dětem ovšem poslední dobou piluji sebeovládání a až na drobné výkyvy, se mi celkem daří nepronásledovat své děti po ránu vražednými pohledy. A to ani tehdy, když vyhlásí budíček v pět ráno. Nebo když mě probudí radostným poskakování po rodičovské posteli, případně rodičovských končetinách. A to, jistě uznáte, chce už pěknou dávku sebeovládání!
Ovšem poslední dva dny se rána nesla ve znamení stresu, shonu a vyplavování značného množství adrenalinu.
Den první.
O půl šesté mě probudilo mužovo zlostné dupání po domě, třískání věcmi a tlumené nadávky. V očekávání katastrofy v podobě vykradeného obýváku či vytopené koupelny, jsem opustila (nerada) postel a kupodivu dosud spící děti a opatrně se vydala na výzvědy.
Od soptícího muže jsem se dozvěděla, že Matýsek zřejmě předchozího dne zcizil a ukryl klíčky od firemního tranzita, kterého jsme měli vypůjčeného. A který měl už dávno stát ve firmě a chystat se na cestu za čekajícími zákazníky.
Nejraději bych se zbaběle odplížila zpět do ložnice. Leč jako řádná manželka jsem začala spolu s mužem, jehož rozčilení dosahovalo vrcholu, prohledávat celý dům. A také prostranství před ním. Jako na potvoru zrovna toho dne znovu otevřeli školku po prázdninové pauze a několik mírně zaskočených tatínků tak mělo možnost mě zahlédnout, kterak ve sporém nočním úboru lezu téměř po kolenou kolem domu a pátrám po stupidních klíčích od auta.
Napětí vrcholilo. Muž volal do práce. A já začala bezmyšlenkovitě poklízet na komodě v chodbě. V duchu jsem na pomoc svolávala všechny anděly. A světe div se. V šuplíku komody, kam jsem shrnovala nepořádek, jsem objevila onen zpropadený klíč!
Den druhý
Užívala jsem si skutečnost, že děti znavené vedrem, dováděním v bazénu a návštěvami z předchozího dne spí, ačkoliv je již skoro osm ráno, když začal zvonit telefon. Muž volal, aby mi oznámil, že zhruba za hodinu vypnou v celé naší vesnici vodu na dobu blíže neurčenou. (Trochu pesimistický manžel poznamenal, že to může být klidně i na týden.) A zaúkoloval mě urychleným dofouknutím a napuštěním bazénku na zahradě. A taky napuštěním vany, škopků a flašek do zásoby.
Zatímco jsem tedy proklínajíc prasklé potrubí, pobíhala po zahradě i domě. Samozřejmě opět v pyžamu. Narychlo vytírala podlahu, drhla vanu, zalévala kytky a myla si vlasy. Vzbudily se děti hlasitě se dožadující svých ranních rituálů. Amálka kojení a Matýsek „toustíku s madelánoj“ (čti s marmeládou).
Myslím, že jsem ještě nikdy v životě nebyla po ránu takhle aktivní.
Teď mám jen trochu hrůzu ze zítřejšího rána. Říká se přeci, do třetice všeho dobrého, ne?

A jaká bývají vaše rána?

10 komentářů:

  1. Baru, ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost. Já též po ránu "zatahuju žlútko" minimálně půl hodiny a po ten čas neodpovídám na manžovi dotazy a jen čučím. Už si na to zvykl. A naše Rozárka to podědila. I když se vzbudí v kočárku s dobrou náladičkou, chvíli jen kouká, neusměje se.
    Bobani nám vstávají mezi šestou a půl osmou, takže je to pohodička. Když nesedím do noci u compu (jako dnes), tak se i vyspím.
    Já jsem zase expert na bleskové starty z domu...cestou si pak rekapituluju, co všechno jsem zapomněla, popřípadě lítám obutá po bytě, dvě děcka na rukách a hledám resty. Zítra jdeme s kamarádkou na výlet. A myslíš,že už mám sbalenou tašku??? To zas bude odchod :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. "Zatahuju žlútko", tak to je úžasný termín, který slyším poprvé :-D Naše mamka vždycky říkala, že nám ještě "nedošel pupíček" :-)
      Každopádně bych řekla, že my matky vůbec nemáme zapotřebí provozovat adrenalinové sporty, jelikož si to plně vynahrazujeme v běžném provozu. Matky vícerčat obzvlášť :-)

      Smazat
  2. Pěkně jsi to sepsala. Jsem zvědavá na třetí den...Adrenalin nemám ráda, ale doma ho je denně dostatek.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Amelie, děkuju :-)
      Mě obecně vzato adrenalin nevadí, ale tyhle domácí stresy jsou daleko hoší než třeba skákání padákem. A to znám obojí :-)

      Smazat
  3. to byla teda adrenalinová rána, úplně jsem byla napjatá, jak to s těma klíčema dopadne, popravdě jsem čekala, že se hledají ještě doteď :-D a s vodou jsem si myslela, že ji nakonec nevypnou :-D
    a klíče mi připomněli mé dnešní hledání bot mého skoro 14 měsíčního syna. Dopoledne jsem mu nechala volnost a během mého vaření si létal po kuchyni a dělal skoro co chtěl, nekontrolovala jsem, co mi bere z kterého šuplíku a ani jsem si nevšimla, že mi komplet přeorganizovává skříně. Jakmile jsem ho dala spát, šla jsem kuchyň trochu pouklízet a ještě že jsem potřebovala jít do rohové skříně, pač úplně v rohu rohové skříně v kuchyni :-)) jsem našla jeho venkovní botu, docela haluz :-D druhou botu jsem hledala trochu dýl a to už jsem prohledávala půlku kuchyně, nakonec byla v obýváku :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kivi, nestraš! Jsem ráda, že to dopadlo jak to dopadlo. (I když jsem se rozhodně nemusela tak honit, neboť navzdory mužovým katastrofickým scénářům zapli vodu už dnes. Takže kytky by jistě vydržely, hlava by mi taky nezplesnivěla a flašky s vodou budem spotřebovávat ještě ten týden :-)
      Ale tvá historka mě rozesmála :-) Díky:-)

      Smazat
  4. Já vás tolik obdivuju (tím "vás" myslím všechny maminky). Ráno mám dost problémů sama se sebou. Nejsem schopná několik minut komunikovat a dokonce narážím do nábytku, zakopávám a celkově jsem zmatená a dezorientovaná. Nedovedu si představit, že by v tu chvíli po mě ještě rajtovalo nějaké malé pískle, či se drobotina dožadovala snídaně, komunikace, či dokonce nějakého specifického servisu (přebalování, kojení atp). Mateřskou dovolenou jsem si osobně přejměnovala na mateřskou řeholi a po ránu to platí dvojnásob:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já byla ještě zabržděnější...ale příroda to zařídila tak, že mě přepla na režim "matka" a je to o kousek lepší :)A navíc máme hodné děti.

      Smazat
    2. Familio, Jana má pravdu, příroda tě v tom nenechá :-) Tedy, alespoň ne úplně, rozhodně se ti pokusí pomoci nastartováním na zodpovědnost apelujícího mateřského pudu :-)

      Smazat
  5. Jo jo, taková rána mi vpravdě nejsou cizí... ale děti jsou už z nejhoršího věku venku, takže ikdyž vyhlásí budíček před sedmou (před šestou už zaplať anděl ne, přes to už jsme se přenesli) a navíc ho vyhlašuje už jen dcera, bo syn na prahu puberty teď víceméně jen jí a spí, dá se to zvládnout pomocí úplaty typu pohádka v TV + něco dobrého k snídani a líný rodič má na pár desítek minut ještě béne. Katastrofy podvědomě přesouvám z brzkého rána na pokročilé odpoledne nebo ještě lépe na blíže neurčený další den. A ono to povětšinou kupodivu funguje... asi to pozitivní myšlení...

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)