pátek 8. června 2012

Uklízecí

Dnes zcela nefilozoficky. Prozaicky. A pragmaticky.
Uklízíte rádi?


Takhle kdybych při úklidu vypadala...


Já se přiznám, že tuhle činnost z duše nesnáším. A co obýváme náš obří dům, velikostí podlahové plochy připomínající fotbalové hřiště, stává se pro mě úklid synonymem mučení. Takže si většinu času žijeme poklidně, v relativně konzistentním stavu neorganizovaného chaosu.
Hračky se tu mísí s mou odbornou literaturou. Mezi polštáři na gauči se nachází Matýskovi schovky gumových medvídků. A hromádky růžových, modrých i dospěláckých svršků se kupí v těch nejméně předpokládaných místech.
Vrcholu pak křivka domácího nepořádku dosahuje v době zkouškového a s jeho postupným odezníváním zase pozvolna klesá. Občas sice někdo kňourá, případně se vzteká, že nemůže najít své tričko, jeřáb nebo dudlíka, ale jinak to zatím vcelku funguje.
Problém a zmatek nastává ve chvíli, kdy se ohlásí, případně se sama pozve, nějaká ta návštěva. To se pak chtě nechtě musím namotivovat, nabudit, a pustit se do zevrubnějšího úklidu.
Ale poslední dobou používám vcelku uspokojivý motivační fígl. Ačkoliv na seznamy obvykle moc nejsem, začala jsem si před plánovaným úklidem psát podrobné seznamy nutných úklidových zásahů.
Ale není to žádné: uklidit kuchyň, uklidit koupelnu, uklidit chodbu... to by nemělo kýžený motivační charakter. Je třeba si to rozepsat pěkně detailně. Jako: uklidit odkládací stoličku v chodbě, zamést písek (tamtéž), zbavit televizi nánosu prachu, sebrat prádlo, uklidit prádlo, pověsit prádlo...
A jakmile se vám v průběhu dne podaří daný úsek vyčistit, je třeba si položku ze seznamu výrazným způsobem odškrtnout. Účinky na psychiku to má až očistné.
A mě se konečně daří uvést dům do návštěvy hodné podoby, aniž bych propadala depresi.

10 komentářů:

  1. jeej to poznám to je ako u nás...denne bojujem s neporiadkom ale márne, vždy ma porazí, tak rezignujem a upratujem až pred ohlásenou návštevou :)...čo ale keď príde tá neohlásená? :)))

    OdpovědětVymazat
  2. To je potom průšvih a mé bordelářské já je odhaleno :-) Ale naštěstí moc neohlášených návštěv nechodí...asi se bojí :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Nesnáším to nekonečné uklízení. Uklidím a za 10 minut to není poznat. Pomooc. Jo a tak bych chtěla vypadat..prima obrázek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mi to udržování pořádku přijde jako práce vpravdě sisyfovská :-) A to hlavně díky dětem.

      Vymazat
  4. Časem jsem si vytvořila seznam aspoň základních věcí, které musím udělat každý den, aby to doma aspoň trochu vypadalo. Problém nastává, když se nahromadí více nečekaných událostí a já z té rutiny vypadnu, jako třeba teď. Pro mě je základ ráno ustlat a uklidit ze stolu po snídani, když přijdeme ze školy, dát všechno, co nesu hned na své místo (třeba svléknout se u skříně a ne u postele ;-)). Vyndat prádlo ze sušičky, dát do ní prádlo z pračky, do pračky nové a načasovat ji zase na další den odpoledne. Prádlo ze sušičky hned složit a uložit (hahaha). Večer umýt nádobí a zamést a použít můj oblíbený fígl z jakéhosi amerického blogu - obejít podlahu s vlhkým hadříkem a umýt POUZE skvrny. Jo a stejně to u nás pořád vypadá jako po výbuchu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro, díky :-) Taky se snažím dodržovat udržovací uklízecí rituály...ale nějak se nedaří :-) Co uklidím za pět minut jedno z dětí zase vytahá... :-)

      S nadějí hledím do budoucnosti a říkám si: třeba jednou..až budou děti větší...až zmoudřím...a až začnou prasata létat, bude naše domácnost krásně uklizená déle než pár hodin :-)

      Vymazat
  5. Velkou, velikou radost jsi mi udělala tímhle článkem, Báro. Já jsem strašná bordelářka a uklízení z duše nesnáším. Nejen že ho nesnáším, ale ani neumím uklízet. Mám pocit, že se strašně nadřu, pobíhám po bytě a přenáším věci z místa na místo, v jedné ruce hadr v druhé hadice vysavače, ale nikde to jaksi není vidět. Moc ráda bych řekla, že jen co něco uklidím, tak mi to děti zase stejně rozhází, tak to nemá cenu....ale já žádné děti nemám (!). Je to věc, kterou neustále řeším, už jsem i přemýšlela, že si seženu paní na úklid, ale za prvé je pro mě těžko snesitelná představa, že mi někdo cizí šmejdí po bytě a za druhé, stejně bych musela uklidit před tím než by přišla....přece bych jí nemohla pustit do takového bordelu.
    Seznamy jsem si už taky psala, ale nějak na mě nefungují. Navíc to celé zabírá strašně moc času. V týdnu jsem do večera v práci a o víkendu si chci užít nějaký výlet a zábavu a ne se plahočit s prachovkou. A jak to vypadá během zkouškového období, to snad ani nebudu zmiňovat.
    Ale líbí se mi ten motivační obrázek, co máš na úvod článku o uklízení....ano, takhle nějak při tom smýčení vypadám:-))))
    Díky za super čtení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že článek potěšil a přišel vhod :-)
      A žádný stres, já se teď sice na děti můžu vymlouvat, ale i před jejich narozením prostory mě svěřené vypadaly většinu času jak po výbuchu :-)

      Vymazat
  6. He, pripomělo mi to, že když si napíšu práci na papírek a poté hotovou odškrtnu, že to je mooc dobrý pocit..:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že jo!
      Právě jsem zavedla sešit na seznamy nutných činností, jako seřazení knihovny, vybalení posledních krabic, napsání bakalářky a tak :-)
      Už se těším, až budu škrtat:-)

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář :-)