Poslední školní den...
Není to tak dlouho, co se i moje myšlenky upínaly po celý dlouhý rok k tomu vytouženému poslednímu školnímu dni, za kterým se rozprostírala už jen vidina prázdnin. Prázdnin vonících čerstvě posekanou trávou, knížkami z knihovny, letními bouřkami a zmrzlinou.
Dnes jsem poslední školní den zaregistrovala jen díky tomu, že bydlíme u školy a školky, kde se to dnes podezřele hemžilo žáčky a rodiči třímajícími květiny a bonboniéry.
Co jsem na mateřské, dny, a to i ty významné, mi tak nějak splývají a kupodivu od sebe nijak výrazně nerozlišuju ani všední a víkendové dny. Dětem totiž ani sebelínější neděle nezabrání vstát v šest (a to v tom lepším případě).
Na druhou stranu, prázdniny, to je natolik srdcová záležitost, že ty vnímám, i když se mě netýkají. Už jen ta změna ve vzduchu. Taky to cítíte? To očekávání a euforii z nadcházejícího volna dětí a studentstva? Já jo.
Tudíž jsem si říkala, že by bylo pěkné ten začátek prázdnin pojmout tradičně a vyrazit třeba k vodě. Jenže :
Bylo až moc vedro, na to, abych se s radostí nechala zapřáhnout coby pohon vozíčku za kolo. Představa koupaliště, kde bych musela mezi slunícími se a spocenými lidmi hlídat potomky mě taky nelákala. Navíc, jedno dítko s rýmou a rostoucími zuby tudíž nevyspalé. Druhé dítko po procesu samooddudlíkování a tudíž taky nevyspalé...
Tak jsme zůstali doma. Napustili škopky vodou. Rozkrojili melouna. A prázdninová atmosféra na sebe nenechala dlouho čekat...
Přeji všem krásné prázdniny!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář :-)