čtvrtek 14. června 2012

O mluvících ženách a mlčících mužích

Občas jedna kytka vydá za tísíc slov:-)
Věděli jste, že někdo si dal tolik práce a spočítal průměrné množství slov, které ženy a muži vypustí za den z pusy? Já jsem to zjistila (mimo jiné), při učení se na jednu ze zkoušek. Mám dojem, že ze značného objemu učiva mi v hlavě zůstalo už jen tohle. A to hlavně proto, že se jedná o informaci užitečnou při snaze pochopit mužské pokolení.
A jaké že jsou tedy výsledky výzkumu? Tak tedy. Zatímco společenské až ukecané ženy mají na kontě 26 tisíc slov denně. Mlčenliví muži hrubě zaostávají a se svými deseti až dvanácti tisíci slovy denně jsou až k smíchu. Nebo možná k pláči.
K pláči zvláště v tom případě, že s nimi sdílíte společnou domácnost. To se pak můžete třeba na hlavu stavět, ale jsou chvíle, kdy z muže nic jiného než protivné „hmm“ nedostanete.
Chodí-li žena do práce a žije-li vlastním společensky bohatým životem, problémy zpravidla nenastávají. Vědoma si mužovi neochoty komunikovat a diskutovat nabaží se konverzace přes den. A když má muž štěstí, dostaví se mu žena domů až ve chvíli, kdy svých 26 000 slov vyplácala s kolegyněmi a kamarádkami.
Horší je to v případě, kdy žena pracuje osamoceně. Případně je doma na mateřské. Taková žena logicky očekává, že když celý den mlčela či mluvila jen sporadicky, s příchodem muže si vše vynahradí. Chyba lávky. Muž dorazivší z práce vysílen a se svou denní slovní kapacitou vyčerpanou, by se často raději vrátil do práce, než aby konverzoval.
A to i přesto, že mu nabízíte k hovoru tak zajímavá témata. Třeba první zoubek společného potomka. Sousedčino trápení s nevěrným manželem. Dilema zda k večeři připravit kuře s brambory či rýží. Nebo fakt, že váš dvouletý prvorozený flirtuje přes plot s holčičkami ze školky.
Muže to sice zajímá (někdy), ale reagovat již není schopen (většinou). Což ženu pochopitelně irituje. Zvláště, jsou-li jejími společníky po většinu dne pouze děti, které vzhledem k věku konverzaci příliš neholdují. A když ano, je to konverzace poněkud stereotypní. (Říkat básničku po desáté může být ještě docela legrace, ale musí-li ji člověk opakovat během hodiny po sté, své kouzlo ztrácí i sebelepší poezie.)
Není se čemu divit, že „nevymluvená“ žena vyhledává konverzaci kde se dá. Nejsou-li právě k dispozici kamarádky postižené stejným osudem postačí i prodavačka v obchodě nebo pošťačka za dveřmi. Stačí pár frází o počasí a odpověď, alespoň o málo sofistikovanější než od batolete, a den je hned zajímavější.
Muži, uzpůsobení lovu a tichému čekání na kořist, však ženskou potřebu neustále žvanit evidentně nechápou.
A nám, milé ženy, proto nezbývá nic jiného než se s tím smířit, protože s největší pravděpodobností ze svých mužů vích než těch 12 tisíc slov za den stejně nedostaneme. I kdybychom se na tu hlavu stavěly.

9 komentářů:

  1. Barunko:-)
    Ty jsi mě mile pobavila a uklidnila:-)Musím uznat,že na tom něco bude...manžel,když mě "lovil"byl velmi upovídaný a nyní postupně umlká..
    pořídila jsem si bezva tarif,abych se vyřádila,i když mé nejmenší robě mluví už velmi mnoho už od dvou let,tak to není to ono,co si budeme povítat..
    Proto máme blogy,a jiné úžasné vymoženosti,abychom uspokojily svou touhu po komunikaci,ale co si budeme povídat,teplé lidské slovo nic nenahradí..Ale hlavu vzhůru,hlavně,že nás ti naši "mlčouni"mají rádi..
    Děkuji Ti za Tvé milé návštěvy u mě a Tvé komentíky a úprava Tvého blogu se mi moooooc líbí..
    papa milá
    Brigit

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za milý komentář a slova chvály :-) Krásně se to čte :-)
      Ještě že máme kromě svých milovaných "mlčících" mužů i další milé ženy, s nimiž se dá konverzovat :-)

      Smazat
  2. :)) Skvělý článek! Mám z něj úsměv na tváři .. A naprosto s Tebou souhlasím. Muži by raději zalezli své schránky "ničeho" a koukali na fotbal, nebo večerní zprávy .. :) Nemáme to s nima lehké!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To nemáme:-) Na druhou stranu, oni s námi leckdy taky ne :-)
      Těší mě, že jsem pomohla k úsměvu na tváři :-)

      Smazat
  3. Super článek, můj muž je nemluva a já 14 let doma s dětmi..s autisty, se kterými nesmím mezi lidi a musím být doma..Nemám se kde vyřádit, možná proto mám blog. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Amelie, to si neumím představit...ještě že jsou dnes alespoň ty technologické vymoženosti, které člověka v takovéhle situaci trochu odizolují :-)
      Přeji hodně sil aoptimismu na tvé nelehké cestě! :-)

      Smazat
  4. Krasny clanek, ja nejspise prevysuji i ten zensky prumer a nekdy jsem pak bohuzel k nezastaveni a zrovna vcera jsem si az po ctvrt hodine monologu vsimla, ze moje draha sestra na druhe strane skype konverzace uz davno neodpovida a ona uz spala s notebokem vedle sebe :D Nestacila mi odpovidat a trosku ji to naslouchani zmohlo, ale byla uz pulnoc, tak to snad nebylo jen mnou :D

    OdpovědětSmazat
  5. Milá Bára, teším sa, že som objavila tento blog, cítim z neho niečo veľmi dobré, taký láskyplný vzťah k životu. Teraz k článku: keď som bola na materskej, kamarátila som sa s kdekým, každá suseda bola dobrá na pieskoviskovú debatu. Keď deti vyrástli, zabudla som. Teraz som opäť v podobnej situácii, ale zdá sa, že je to ešte horšie :-) Som s málovravným manželom v krajine, ktorej jazyk sa len začínam učiť. Nepracujem (som učiteľka a jazyk je bohužiaľ môj pracovný nástroj), starám sa o malé dieťa našich jediných známych. S kým môžem hovoriť iné ako kolo-kolo? Ani len s poštárom či predavačkou, ani len so spolužiakmi na francúzštine... Takže blog. Vďaka za úsmevný článok.

    OdpovědětSmazat
  6. Úplně jste do mě svým článkem vdechla nový elán a vzbudila k optimismu. Přítel toho moc nenamluví a svou častou otázku:,,Budeš mi něco povídat?" vzdávám.. :) Občas mě jeho málomluvnost vedla k přemýšlení jestli ho vůbec setrvání ve vztahu ještě baví :)
    Díky tomuto článku (mimo jiné) doufám o trošku více.. :) díky k.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)